Recenze podniku
Chateau st. Havel

coq au vin
2/5

Prostředí/Personál/Kvalita: 3/2/2
Sepsala coq au vin z 1 návštěvy
Napsáno 7. listopad 2011

Shoduju se s Marteskou – jakkoliv vypadají jídla v menu povětšinou lákavě, na talíři přinesla spíš zklamání.

I když jsem zaznamenala jistou poptávku potom, abychom s Tomasem konečně vyzkoušeli nějaký normální podnik (mj. i od Tomáše samotného), tak hned to ještě nebude – česká zásobárna gastrobizáru je zdá se nevyčerpatelná. Hle další klenot do sbírky!

Pro adekvátní cílovou skupinu možná zámecký luxus, ale na mne šató působilo značně obskurně a nakašírovaně, celou dobu jsem si připadala jak ve filmových kulisách. Střídavě jsem si představovala nízkorozpočtovou nedělní pohádku na ČT1 a horor o strašidelném domě u nádraží, kde pomatený výpravčí vyvraždil celou rodinu kusem kolejnice. (Otec byl toho dne obzvlášť neklidný.) Dřevěné obložení, mosazné svícny, terorizující pruhované tapety… shodli jsme se s Tomášem, že k dokonalosti chybí jen nějaké to monumentální paroží (asi bylo zrovna v servisu, jinak si jeho absenci nedokážu vysvětlit). Nejepesnější jsou ale babičkovské háčkované kroužky na ubrousky, které jsem musela odstranit ze svého zorného pole, protože při každém pohledu na ně se mi chtělo hystericky smát. (Že by útok guerilla-knitterů?) Známku ale nechávám na trojce, protože tohle je fakt otázka vkusu a objektivní potíže typu kouření nebo nečistoty jsem nezaznamenala.

Lístek naproti tomu vypadal poměrně lákavě, vybírala jsem docela dlouho a nakonec skončila u klasiky – vývar z hovězí oháňky a řízek. Polévka mne dokonale překvapila hned několikrát – jednak jsem v ní nedetekovala vůbec, ale vůbec žádné maso (kdyby se to jmenovalo consommé, tak se nedivím, ale jinak hlavním z důvodů, proč si dát tuhle polévku, jsou pro mne právě kousky vocasu – no asi je to avantgardní směr uvažování), jednak v ní plavaly velké kusy (větší než lžíce) téměř syrového řapíkatého celeru a naopak rozvařené mrkve, věnovala jsem tichou vzpomínku Scuk Tasting Academy. Tomášovy zapečené svatojakubky byly ve skutečnosti opečené, čímž se dlouhé čekání na předkrm stalo ještě nepochopitelnějším – mušle byly totiž jen na povrchu zkaramelizované, uvnitř hezky jemné a měkké, takže na pánvi evidentně netrávily nijak dlouhou dobu.

Zato následná štika byla až neuvěřitelně suchá a tuhá – přitom od v lístku inzerované úpravy pošírováním v sádle bych čekala všechno kromě vysušenosti. Ale i kdyby snad ryba jevila ještě nějaké známky chuti, spolehlivě by je utloukla nálož kmínu – celé to chutnalo spíš jako chléb. Doprovodný zeleninový koláč disponoval značně mastným těstem a hutnou, těžkou náplní z lilků, cuket a vaječného pojiva. Na vrchu poněkud manýristicky trůnil podélně přeseklý ráček, který kromě estetického červeného akcentu poskytoval také stopové množství masa a značně neapetisantní pohled na vnitřek své hlavohrudi. Řízek bez výhrad, přílohový salát s hrubozrnnou hořčicí a bez majonézy je dobrý nápad, i když hodně cibulový.

Dezerty byly slušné, i když nijak zvlášť kreativní a servírované na takovémtom prohnutém skleněném něčem (stínidlo na lampu? mísa? kus výzdoby z metra?), co používají některé restaurace ve snaze o… no těžko říct, ale každopádně je to snaha lichá. Perník trochu suchý, ale v příjemné podzimní chuťové kombinaci se švestkami a jablky. Zdejší čokoládová pěna byla hodně smetanová a připomíná spíš pařížskou šlehačku, přílohový jahodový sorbet byl fajn, taková trochu chuť dětství. Káva (myslím Dallmayr) spíše na záporné straně spektra ve verzi espresso i cappuccino.

Servis například po celou dobu jídla ignoroval můj kabát přehozený přes opěradlo židle – při téhle snaze o luxus bych fakt čekala nabídku na odebrání svršků. Donesení předkrmů trvalo velmi dlouho, dotazy na spokojenost ani úsměvy spíš nepadaly. Po odebrání hlavního chodu nás poměrně úspěšně ignorovali v téměř prázdné restauraci, takže o dezert i kávu jsme si museli mávnout sami; skleničku vína k jídlu jsem si taky musela vyžádat, žádná aktivní snaha o prodej se nekonala. Možná proto, že s vinným lístkem číšník zřejmě nebyl příliš detailně obeznámen – na dotaz po výrobci jednoho ze dvou rozlévaných růžových vín si musel odskočit pro láhev.

I když ceny nejsou závratně vysoké (tedy až na litrový Vittel, kde se hojí veselými 135 korunami, milouškové), podnik mne ničím neoslovil a nevidím důvod se vracet. Leda možná s kusem kolejnice…

Sepsáno na základě návštěv

2/5
7. listopad 2011


Scuk blog

Co si trochu osladit život nebo jarní smoothie? 🍓Zkuste to třeba...

22. březen 2018

Ochutnejte čerstvé těstoviny od Pasta Fresca 🍝👌 Link v biu...

21. březen 2018

Právě začínáme oslovovat blogery, foodies a jiné nadšence do...

19. březen 2018