Recenze podniku
Argument

coq au vin
4/5

Prostředí/Personál/Kvalita: 4/4/4
Sepsala coq au vin z 1 návštěvy
Napsáno 12. leden 2011

Profesionální obsluha, kvalitní suroviny, zvládnutá příprava. Za mě rozhodně doporučeníhodné, zvlášť místní jahodové knedlíčky. Pokud jste velkorysí, nemiňte venkovní tabule s aktuální nabídkou.

V Argumentu jsem se v nedávné době ocitla hned třikrát – jeden oběd, dvě večeře. Vždy jsme vybírali ze stálé nebo aktuální denní nabídky, s dříve kritizovaným poledním menu nemám žádné zkušenosti.

Začnu servisem, který na mě udělal asi nejvýraznější dojem – po dost dlouhé době jsem z nějaké restaurace odcházela s povznášejícím pocitem z personálu. Profesionální, usměvavé, v nejlepším slova smyslu sebevědomé servírky, které vědí, co prodávají a jak. Navíc jsou velmi hezké, zvlášť jedna z nich je vyloženě modelkoidně sošná (ty lícní kosti!). Nabízejí aperitiv, denní nabídku i dezert po jídle, stoly alespoň očima kontrolují v pravidelných intervalech, aby hostovi náhodou něco nechybělo, orientují se v nabídce včetně vín (už jsem tak otřískaná, že jsem po dotazu na konkrétní region původu francouzského Sauvignonu fakt nečekala, že to bude slečna přesně vědět). Jestliže nakonec nedávám nejvyšší známku, je to hlavně proto, že s jejich přirozenou graciézností trochu kontrastoval výkon mužských kolegů – na dotaz po spokojenosti číšník asi nečekal jinou než souhlasnou odpověď, takže ho poznámka o přílišném množství česneku rozhodila; ten z druhé směny si po mém dotazu, zda jsou hranolky fritované v arašídovém oleji, zřejmě myslel, že je podezřívám z nějaké nekalosti a než se vrátil s informací z kuchyně, prezentoval mi svou (nepravděpodobnou) domněnku, že jde o olej olivový.

Kvalita surovin i jejich zpracování je tu velmi potěšující (taky si za to nechají dost slušně zaplatit). Na venkovních tabulích je k dispozici aktuální sezónní nabídka, většinou předkrm a jedno až dvě hlavní jídla. Servis ji pokaždé ještě představil u stolu; v obou případech absentuje cena jednotlivých pokrmů, takže závěrečný účet se nemusí obejít bez povytaženého obočí, tohle by rozhodně mohli zlepšit. Co se stálého menu týče, mám pocit, že by mu nezaškodila častější obměna, některé (ne-li všechny) položky tam datují od mé první návštěvy před více než dvěma lety.

Jinak mám s jejich menu fakt dobré zkušenosti – kachní huspenina z aktuální nabídky (120 Kč) byly vlastně výrazně ochucené rillettes, spousta libového masa s ladícím doprovodem brusinek s jablečnou šťávou, křupavých toastíků ze světlé bagety a trochy listového salátu. Druhý předkrm nás taky nadchnul – marinovaná zelenina (135 Kč) zůstala křupavá a plná chuti (ergo hodná zelenina), balsamicová redukce a hlavně rozpečený kousek fety to svou jemně plnou chutí skvěle doplňovaly. Předtím jsme ještě dostali novoroční amuse-bouche: úhledný váleček složený z plátku uzeného, al dente uvařené čočky a tenkého kousku mechové omeletky nás pobavil (tedy nejen ústům, ale i mysli se skutečně dostalo amusementu) a naladil na další chody. U hamburgeru (235 Kč) se k naší radosti servírka zeptala na propečení; k našemu zklamání ho výsledné maso rozhodně nesplňovalo, bylo úplně propečené namísto medium. Jinak se jednalo o velmi uspokojivé jídlo – pořádný kus kvalitního mletého masa (na můj vkus dost výrazně ochuceného chilli a jarní cibulkou, ale přítel byl spokojený) doplňovaly všechny očekávané ingredience včetně hezky rozpuštěného plátku čedaru a hlavně krásně tenkého, do křupava opečeného plátku baconu s opravdu výraznou uzenou chutí, wow. Stejně wow byly i domácí hranolky – křupavé, bez přílišné soli či mastnoty, radost jíst. (Ještě větší radost bych měla, kdyby ta mistička kečupu k nim nestála 20 korun, tak nějak mi tyhle detaily v Čechách vadí.) Můj candát z denního menu nadchnul skvělým zpracováním ryby – čerstvý filet se zlatavou, křupavou kůrkou a krásně měkkým, šťavnatým a stejnoměrně opečeným lístkujícím vnitřkem. Doprovodná champagne omáčka hezky vyvážila navinulost vína s jemností smetany, fettuccine ochucené šafránem a tenkými nudličkami zeleniny dotahovaly povedenou kombinaci, k dokonalosti jim chyběla úprava al dente. Jak jsem už zmínila, kandát nás na závěrečném účtu trochu překvapil svou vyšší cenou (375 Kč). Při jiné příležitosti jsme vyzkoušeli místní polévky. Jak silný vývar s křupavou julienne zeleninou a hodně kořeněnými masovými knedlíčky (měla jsem podezření na salsicciu, ale prý je to domácí směs; 70 Kč), tak hustá tomatová polévka s jakoby uzenou chutí papriky, mascarpone a bazalkou (65 Kč) byly hodně hřejivé a vydatné. Venkovní zima ale vydatnosti nahrávala, takže v druhém kole jsme se vrhli na pappardelle s jehněčím ragú (silná tmavá omáčka s chutí vína a velkým množstvím česneku, samotné maso skoro postrádalo svou typickou chuť – takové jehněčí pro začátečníky) a jelení hřbet z denní nabídky. Maso bylo výborně připravené, měkké a opečené zvenčí, růžové uvnitř. Příloha v podobě čerstvého, křupavého oblanšírovaného špenátu a kořeněné al dente červené čočky byla dobře vybraná a zvládnutá, kuličky z brambor k tomu už byly úplně zbytečné a svou lehkou převařeností spíš kontraproduktivní. Než se dostanu k dezertům, zmíním ještě řecký salát – míchanou zeleninu se zálivkou vylepšují kvalitní černé olivy s peckou (tipuju kalamata), feta a plněné pálivé papričky, korektní jídlo na malý hlad. Sépiové spaghetti s krevetami byly al dente, krevety taky dobře připravené, ochucení česnekem a šalotkou jemné. Telegraficky výtky: sépiová omáčka obsahovala smetanu, což svým vzhledem dává člověku pocit, že jí tekutý grafit (aneb některé barvy na talíři prostě vypadají zvláštně a šedá je jedna z nich); těstoviny se čtvercovým průřezem bych neprodávala jako špagety a zdobit jídlo chřestem mi v lednu připadá zbytečné.

Podobné je to s jahodovou věží s creme fraiche – plátky filo těsta proložené hustým smetanovo-vanilkovým krémem a jahodami jsou sympatickou kombinací, ale léto by jí slušelo víc. Jahodové knedlíčky z tvarohového těsta (85 Kč) ovšem dávají zapomenout na kritiku – nadýchané kuličky servírované s velmi nedietním množstvím smetany a rozpuštěného másla jsou čerstvě připravené a neuvěřitelně lahodné. Když do knedlíčku zakrojíte, ozve se jemné zapištění (jako kdybyste zabíjeli nějaké roztomilé zvířátko), vyřine se jahodová šťáva, všechny chutě se smíchají a na Zemi zavládne světový mír… Zvířátko neumírá nadarmo, za mě jednoznačně největší zážitek ze všech ochutnaných jídel. Ale nezavrhujte ani osvěžující domácí limetovo-citronový sorbet s kousky kůry nebo čokoládový fondán. Káva Fillicori byla přeextrahovaná, espressu se tu někdy říká pikolko, bez upřesnění objemu zase dorazil bazének.

Prostředí mi sedí, kombinaci tmavého dřeva a krémové oživují grafikami českých umělců (Bíma, Born, Suchý), každý stůl má vlastní lampičku, takže na jídlo je dobře vidět. Zadní, do dvora orientovaná nekuřácká část působí trochu temněji a zapadleji než přední kuřácký prostor, což ovšem může být výhoda pro chvíle, kdy nechcete být rušeni okolím.

Sepsáno na základě návštěv

4/5
12. leden 2011


Scuk blog

Milujete sýry? Festival Pravá chuť Dolce Vita přijel do Prahy!

12. říjen 2016

Kam na business snídani? 9 perfektních míst na schůzky

25. duben 2016

Dubnové Scuk Očko - budoucí i právě otevřené podniky

6. duben 2016