Kdybyste si ze všech sladkostí na světě mohli vybrat jedinou, zvolili byste zmrzlinu? Já tedy ano. Přesto všechno jsem zmrzlinu málem přestala jíst. Kdo se zkoušel projíst jak průmyslovou produkcí v obchodech tak běžnou točenou/kopečkovou v cukrárnách, ví o čem mluvím. Jistě, jsou tu prémioví (přesto průmysloví) Ben a Jerrys a Haagen Dasz, na mě však přeslazení. Nakonec mě zachránila koupě zmrzlinovače a výroba vlastní. Ovšem..kdybych měla za rohem zmrzlináře z Tuchlovic, zmrzlinovací strojek by už hustě zapadal prachem.
O tom, že i u nás někdo vyrábí zmrzlinu poctivě, tedy ze žloutků, mléka, ovoce bez použití prášků nebo různých předpripravených hmot, jsem se poprvé doslechla na fóru na cuketka.cz. Pochlubil se tím přímo pan Darek Hrivňák, který se svou paní zmrzlinárnu provozuje. O zmrzlině jsme si začali psát emaily, z nichž bylo patrné, že mluvím s člověkem, který je zmrzlinou doslova posedlý. Důkaz se dostavil, když mi cestou do Prahy jen tak zavezl ochutnávku. Jeho kardamonová, mandlová či borůvková byla mimořádná. Bylo jasné, že se pojede do Tuchlovic.
Podnik manželů Hrivňákových je maličký a umístěný na hlavní ulici, kterou jezdí celkem hodně aut. Nenechte se odradit, protože zvenčí vypadá jako obyčejná cukrárna s typograficky ne moc vzhledným štítem. Trochu matoucí je i vlajka výrobců směsí pregel (trochu jsem se lekla, že mě pan Hrivňák lakuje), ale podle zmrzlináře pochází z dob, kdy začínali (s touto firmou) a dnes žádné předpřipravené směsi nepoužívají. Každopádně já bych si na místě pana Hrivňáka hrdě napsala domácí zmrzlinu z poctivých surovin rovnou do štítu.

Vevnitř najdete jeden stoleček, vitrínu se zmrzlinami a pohled do samotné provozovny, kde pan Hrivňák stáčí zmrzlinu ze stroje nebo mixuje ovoce. Ke koupi jsou tu také čokolády Valrhona a Amedei, pálenky od Žufánku a víno. Domácký dojem z provozovny v době naší návštěvy podporovaly přepravky s ovocem, které se postěhuje do zmrzliny.

Už ve vitríně si všimnete, že barvy zmrzlin jsou méně jásavé než obvykle. Banánová není žlutá, ale má barvu slonové kosti. Pistáciové chybí ostrý šmoulí odstín, melounová je do růžova. Neklamná známka toho, že jsou připraveny z čerstvého materiálu. Pistáciová chutná intenzivně po oříškách, pomerančová po pomerančích, nikde žádné prázdné sladké lepivé tóny, ale doslova výbuch chuti ovoce. Okouzlila mě meruňková, ostrá limetková, z níž se až svírá jazyk, osvěžující černý rybíz.

Je třeba veřejně přiznat, že jsme měli i „podpultové“ (třeba cinzanovou) z mrazáku, a to zdarma. Pan Hrivňák totiž v mrazáku schovává i speciality, nové příchutě nebo svou produkci pro lepší restaurace v Praze a rád se pochlubí. Myslím, že nebude problém se zeptat, co je ještě mimo sortiment na vitríně nabízí. O zmrzlině vám také rád poví první poslední.
Zbývá dodat, že tyto poklady tu servíruje za třináct korun za kopeček. V případě zájmu je s to dovést nějakou speciální zmrzlinu do Prahy při závozu restaurací. To považujte klidně za reklamu, kterou udílím s čistým svědomím – zmrzlina 2AD mě okouzlila chutí i přístupem jako už dlouho nic.