Do této zmrzlinárny bych asi jen tak nezavítal. Jednak do Tuchlovic mám cestu jen jednou do roka na folklorní festival (a to se nedostanu nikam než na náměstí) a navíc i kdybych projížděl tak mne asi neosloví. Žádné cedule typu „nejlepší zmrzlina v zemi" nebo "pokud nás nenavštívíte, připravíte se o nejlepší zážitek vašeho života…“
Přitom to s trochou nadsázky je pravda. Do podniku jsem se vydal na základě recenze naší kolegyně scukařky, a neprohloupil jsem.
Prostředí sice vypadá zvenku jako typická vesnická cukroška, uvnitř je vlastně kromě pultu i výrobna, a regál s čokoládami valrhona a amedei. A stolek se třemi židlemi.
Ale v tom je to kouzlo, na nic si nehrajou, při tom je to nejlepší zmrzka široko daleko, možná v celé naší zemi. Borůvková vypadá a chutná jako by obsah borůvek byl tak 130% :) všechny ovocné nijak neskrývají ingredience ze kterých jsou. A co teprve oříšková, vzpomínka na itálii, smetanové zmrzky jsou krásně kulaté v chuti a intenzívně chutnají podle svých názvů. Tohle je z opravdových surovin! Potvrzuji i přepravky s ovocem stojící porůznu v provozovně. Nejedl jsem z kornoutků protože mám radši kalíšek (papírový nebo sklo). Ale i kornoutky vypadaly křéhké a čerstvé.
Tohle místo nejen že stojí za zastávku pokud projíždíte, nejen že stojí za to sjet z dálnice pokud jedete na Vary. Tohle místo zasluhuje cestu z Prahy jen kvůli zrzlině:) (berte to jako michelinskou hvezdu nejvyssi kategorie)
Domů jsme si odvezli degustační průřez celým portfoliem ve dvou polystyréno-pěnových vaničkách. Trochu obavy v tom horku, ale pan zrzlinář říkal že pokud to neotevřeme tak vydrží do Phy. Měl pravdu a v mrazáku už je kolem dvaceti kopečků v různém stádiu rozjedenosti:)
Jediná kritika je k pistáciové, a ani to není kritika… prostě nezapře svou surovinu a tou je pistácie odněkud (dováží se k nám od asie až po arábii, řecko…) Už jsem měl pistáciovou u Amora v Insbrucku, z pistácií z Bronte (sicilie) a to jsou obří pistácie s krásnou hnědavo rudou mramorovanou strukturou jako má ořechové dřevo na řezu…
No už blábolím moc… prostě bylo znát že ty pistácie nejsou z Bronte:)
Jen doufám, že těmi recenzemi nezpůsobíme úprk půlky prahy do Tuchlovic, asi by se tam ušlapali. A navíc ta ekologická zátěž… No co třeba scuk cyklovýlet do tuchlovic… pane Cuketko?

Kdybyste si ze všech sladkostí na světě mohli vybrat jedinou, zvolili byste zmrzlinu? Já tedy ano. Přesto všechno jsem zmrzlinu málem přestala jíst. Kdo se zkoušel projíst jak průmyslovou produkcí v obchodech tak běžnou točenou/kopečkovou v cukrárnách, ví o čem mluvím. Jistě, jsou tu prémioví (přesto průmysloví) Ben a Jerrys a Haagen Dasz, na mě však přeslazení. Nakonec mě zachránila koupě zmrzlinovače a výroba vlastní. Ovšem..kdybych měla za rohem zmrzlináře z Tuchlovic, zmrzlinovací strojek by už hustě zapadal prachem.
O tom, že i u nás někdo vyrábí zmrzlinu poctivě, tedy ze žloutků, mléka, ovoce bez použití prášků nebo různých předpripravených hmot, jsem se poprvé doslechla na fóru na cuketka.cz. Pochlubil se tím přímo pan Darek Hrivňák, který se svou paní zmrzlinárnu provozuje. O zmrzlině jsme si začali psát emaily, z nichž bylo patrné, že mluvím s člověkem, který je zmrzlinou doslova posedlý. Důkaz se dostavil, když mi cestou do Prahy jen tak zavezl ochutnávku. Jeho kardamonová, mandlová či borůvková byla mimořádná. Bylo jasné, že se pojede do Tuchlovic.
Podnik manželů Hrivňákových je maličký a umístěný na hlavní ulici, kterou jezdí celkem hodně aut. Nenechte se odradit, protože zvenčí vypadá jako obyčejná cukrárna s typograficky ne moc vzhledným štítem. Trochu matoucí je i vlajka výrobců směsí pregel (trochu jsem se lekla, že mě pan Hrivňák lakuje), ale podle zmrzlináře pochází z dob, kdy začínali (s touto firmou) a dnes žádné předpřipravené směsi nepoužívají. Každopádně já bych si na místě pana Hrivňáka hrdě napsala domácí zmrzlinu z poctivých surovin rovnou do štítu.

Vevnitř najdete jeden stoleček, vitrínu se zmrzlinami a pohled do samotné provozovny, kde pan Hrivňák stáčí zmrzlinu ze stroje nebo mixuje ovoce. Ke koupi jsou tu také čokolády Valrhona a Amedei, pálenky od Žufánku a víno. Domácký dojem z provozovny v době naší návštěvy podporovaly přepravky s ovocem, které se postěhuje do zmrzliny.

Už ve vitríně si všimnete, že barvy zmrzlin jsou méně jásavé než obvykle. Banánová není žlutá, ale má barvu slonové kosti. Pistáciové chybí ostrý šmoulí odstín, melounová je do růžova. Neklamná známka toho, že jsou připraveny z čerstvého materiálu. Pistáciová chutná intenzivně po oříškách, pomerančová po pomerančích, nikde žádné prázdné sladké lepivé tóny, ale doslova výbuch chuti ovoce. Okouzlila mě meruňková, ostrá limetková, z níž se až svírá jazyk, osvěžující černý rybíz.

Je třeba veřejně přiznat, že jsme měli i „podpultové“ (třeba cinzanovou) z mrazáku, a to zdarma. Pan Hrivňák totiž v mrazáku schovává i speciality, nové příchutě nebo svou produkci pro lepší restaurace v Praze a rád se pochlubí. Myslím, že nebude problém se zeptat, co je ještě mimo sortiment na vitríně nabízí. O zmrzlině vám také rád poví první poslední.
Zbývá dodat, že tyto poklady tu servíruje za třináct korun za kopeček. V případě zájmu je s to dovést nějakou speciální zmrzlinu do Prahy při závozu restaurací. To považujte klidně za reklamu, kterou udílím s čistým svědomím – zmrzlina 2AD mě okouzlila chutí i přístupem jako už dlouho nic.