Včera jsem prakticky celý den jedla, dnes je mi tedy maličko těžko, ale nelituji. Po dlouhé době jsme se rozhodli vypravit na nedělní brunch. Dosud byl naším favoritem brunch v La Rotonde, ale Magrittova recenze nás přiměla vyzkoušet něco nového. Rezervace pro 4 osoby proběhla po e-mailu, v potvrzovací zprávě jsem byla vyzvána k upřesnění, zda myslím 4 dospělé osoby, kolik nás případně doprovodí dětí a jakého věku. Děti žádné, stůl rezervovaný na 12.30, nálada skvělá.

Ke stolu nás uvedla milá dáma, zeptala se, jestli jsme u nich poprvé a vše dopodrobna vysvětlila. Personál, který nás pak obsluhoval po celou dobu brunche, ale nemluvil ani trochu česky a vlastně jen přijímal objednávky nápojů a odnášel špinavé talíře. Moc nadšená jsem nebyla, přestože jsem prokázali obstojnou znalost angličtiny a ochotu v tomto jazyce mluvit, nekonalo se žádné představování vín apod. a příbory jsme si, po dlouhém čekání na doplnění, raději také brali rovnou u pultu s jídlem.

Prostředí restaurace se mi vcelku líbí, jedna velká místnost působí poměrně vzdušným dojmem, tmavý nábytek je elegantní a plechový strop hrozně zvláštní. Zaujal mě i porcelán, byl podezřele lehký, neváhala jsem otočit talíř a juknout na výrobce. A co myslíte? Edice Gordon Ramsay… jak trefně poznamenala Zuzka: „Přece to nevyhodí, ne?“. Vše tedy při starém jako v původním Maze, jen stoličky na kabelky už nikdo nenosí. Také jsem ocenila, že dětský koutek je od prostoru restaurace poněkud vzdálen, takže tam nikdo nelítá a nehuláká a i rodiče si mohou oběd užít s vědomím, že je o děti postaráno tak, že nemají potřebu neustále za nimi běhat, což je trochu nešvar v La Rotonde.

Brunch má vcelku standardní formu, studenou nabídku představují saláty, uzené ryby, kvalitní uzeniny, ne moc lákavě vypadající sushi, krevety a populární humři. Na humry jsem se těšila, ale byla jsem trošku zklamaná, protože neměly prakticky žádnou chuť, maso bylo trošku tuhé a plánované 2 tuny jsem jich tedy nespořádala, vlastně jen jednoho nebožáka. Nejvíc mě zaujal dobře uzený losos podávaný s kapary a výborně vyladěný thajský kuřecí salát, který byl příjemně nasládlý a oproti očekávání vůbec nepálil.

Teplou kuchyni zastupuje pult s masem všeho druhu – telecí, jehněčí, kachna, a hlavně do růžova udělaný rib eye, který u mě vyhrál na celé čáře. Pokud nejste velký angličtináři, připravte si tahák s názvy mas, abyste si zvládli objednat podle chuti. K masu jsou k dispozici omáčky, grilovaná zelenina a další přílohy. V samoobslužné sekci se nacházely nudle na thajský způsob, kuře se zeleninou dělané ve woku, moc podařené kalamáry v lehce pikantní tomatové omáčce s kapary a černými olivami a thajské rybí curry.

Poměrně velký prostor je ponechán dezertům, tak jsem mezi ně hnedka nenápadně umístila mapovník s hodnocením, a protože jsem se pro dezerty vracela několikrát, dobře jsem si všimla, že si ho nikdo nevšiml, tak snad tam nezůstane do příští neděle. Z dezertů stojí za upozornění teplý pečený banán v karamelu a vanilkový krém s borůvkami. Dortíky a ostatní celkem standardní, ale v tomhle směru mě přesvědčil víc Zinc než srovnávaná La Rotonde.

Nápoje jsou v ceně brunche (990 Kč), po uvítacím extra dry proseccu jsme dostali ničím nezajímavý jihoafrický Chenin Blanc, bez nabídky možnosti výběru jiného bílého vína. Závěrečná káva nenadchla ani neurazila. To jsem ještě nevěděla, že večer ochutnám kávu od nejlepšího baristy ČR za rok 2010, na večeři pro zvané, v jedné známé pražské restauraci, kterou ode dneška oficiálně provozují noví majitelé, ale o tom vám povím zas příště nebo u mě na blogu http://kackazvykacka.blogspot.com/.