Zelný trh mi touhle roční dobou dokáže zvednout náladu. Dokolečka bych tam zvládla chodit zacyklená do té doby, dokud všechny stánky nezmizí. Sazeničky, květiny, ovoce, zelenina, vajíčka a med, to jsou zdejší komodity.

Z dálky to všechno vypadá parádně, dokud si nevšimnete, že rajčata jsou na většině stánků ze Španělska a vejce má kód 2CZ, dokázala bych si to představit lépe. Pokud se ale zvládnete zorientovat a máte trochu přirozené intuice a selského rozumu, vždycky narazíte na pár dědečků a babiček, kteří s vámi rádi zapředou v konverzaci o tom, co s dýní hokaido, jak správně pěstovat a čím hnojit nebo koho volit. Mými největšími úlovky z minulého týdne jsou bylinky za okno, domácí kopr, včera lisovaný mošt bez cukru a konzervantů za bezkonkurenční cenu, kilo rebarbory a spousty lichotek od dvou stejdů, kteří mi to pomohli naskládat do tašky a ještě mi popřáli pěkný den. Dokonce tady občas ještě někdy někoho potkáte s proutěným košíkem. Je to jednoznačně i kulturní záležitost. Ruku na srdce, poznáte petržel od pastyňáku?

Na druhou stranu, k jižanským trhům to má daleko. Ráno se trh probouzí pomalu a líně, povětšinou nejde o lokální produkci (i když náročný spotřebitel si ji najde). V zimě tu byl parádní vánoční trh s krásnými dřevěnými stánky, líbilo by se mi to tu takto udržet, že tam nezůstali trhovcům k dispozici je škoda.