Shrnutí: „I přes četné nedostatky se jedná o jeden z lepších podniků v Ostravě. Jídlo neurazí, ani nenadchne.“
V rámci Grand Restaurant Festivalu jsem se rozhodl navštívit pouze jednu ostravskou restauraci, a tou byl Zámek Zábřeh. Naposled jsem zde byl již před pár lety těsně po otevření, ale tehdy mě zdejší jídlo příliš nenadchlo. Mezitím se restaurace stala velice oblíbenou, takže dnes je celkem problém zde získat bez rezervace stůl.
Rezervaci jsme měli v pátek večer a podnik byl zaplněn do posledního místa. Několikrát během večera musel personál odmítat hosty, kteří se vydali zkusit štěstí bez rezervace. Přivítaní proběhlo ze strany personálu poněkud rozpačitě, něco ve stylu: „Mohu vám nějak pomoci, pánové?“ Jelikož jsme s bratrem trochu mladší ročníky, jsme na podobné přivítaní už celkem zvyklí, stejně mě to ale vždycky trochu namíchne.
Prostředí je určitě nejsilnější stránkou tohoto podniku. Kamenná dlažba, klenutý strop a praskající dřevo v ohništi vytvářejí opravdu příjemný prostor. Stoly jsou od sebe dostatečně vzdáleny, takže je prostředí dostatečně intimní. Nesmím zapomenout na všudypřítomný (příjemný) nasládlý pach, který vzniká při vaření místního piva.
Po předložení rezervačního kódu nás mladý číšník odvedl k našemu stolu, představil koncept GRF a zeptal se, co budeme pít k prvnímu chodu. Osobně jsem chtěl začít sumcem, ale bylo mi sděleno, že pořadí chodů je dané a nelze ho měnit. Dali jsme si tedy k jehněčímu červené, které nám číšník nabídl. Víno bylo přineseno již v karafě, takže i když jsem se ještě jednou ptal, jaké víno to je, zapamatoval jsem si pouze, že je z Rakouska.
Pak už nám na stole přistál první chod, Beskydské jehněčí kotletky s cibulovo-hříbkovým ragú, podávané s česnekovými brambůrky a kroupovým rizotem. Kotletky byly při krájení poněkud tužší než jsem čekal, ale potěšilo mě, že nebyly propečeny úplně na well done. Skvělé bylo hříbkové ragú, které jsem si smíchal s rozmačkanými brambory. Kroupové rizoto bylo na talíři podle mě zbytečně, stačilo přidat trochu brambor. Jediné, co bych vytkl, byly dva připálené a nahořklé kousky česneku na bramborech.
Na druhý chod, grilovaného sumce s gratinovaným fenyklem a omáčkou z pečených paprik, jsem se těšil nejvíce. Celému talíři dominoval velký fenykl s lehce zdřevnatělým zbytkem kořenu. Samotný sumec byl podle mě moc propečený, čímž jeho maso ztratilo jakoukoliv strukturu a zároveň bylo dost cítit rybinou. Nejlepší na celém talíři byla omáčka z pečených paprik s krásně kouřovou příchutí.
Ke třetímu chodu, pečenému stehnu z domácí kachny v šouletu s česnekem a majoránkou jsme si objednali místní pivo, které bylo příjemnou změnou oproti uniformním europivům ve většině restaurací. Stehna byla jenom půlka, bohužel bez křupavé kůrčičky, a jelikož bylo maso zřejmě ohříváno, stalo se trochu tuhým. Jinak šoulet byl výborně ochucen a ke kachně se skvěle hodil.
Myslím si, že všechny chody byly koncepčně dobře vymyšlené, ale u sumce a kachny trochu pokulhávalo provedení. I stálý jídelní lístek vypadá, že má hlavu i patu a v kuchyni se někdo snaží.
Servis také nebyl bezchybný. Připadalo mi, že trochu hřeší na to, že mají každý den narváno. Ani jednou za celý večer nepadl dotaz ohledně naší spokojenosti a poté co jsme dojedli, nám nikdo nenabídl dezert či kávu a téměř 10 minut nás personál ignoroval.
S přimhouřením obou očí však podnik můžu doporučit, protože v Ostravě moc lepších míst není.