Zámecký mlýn leží zdánlivě na konci světa, přitom je to sem z Brna jen asi 30 km. Zdál by se jako ideální tip na výlet a já vám řeknu, jak je to ve skutečnosti.

Prostředí restaurace je bez debat kouzelné, však se podívejte v detailu do galerie. Všude zeleň a kopce, malebný rodinný pension, obrovská zahrádka s hřištěm pro děti, vodní bar… K tomu kozy pasoucí se nad budovou a na zadní zahrádce kachny a kotě. Idylka, cítili jsme se tu moc fajn. Bylo pěkné počasí a víkend, takže podnik byl pod útokem turistů i cyklistů.

Obsluha to nicméně zvládala dobře, na nic jsme příliš dlouho nečekali a sem tam i nějaký úsměv byl vidět.

Nejslabším článkem bylo bohužel jídlo. Zaujala nás nabídka židovské kuchyně, ze které ovšem byla na lístku jen dvě jídla. Zkusili jsme cimes – mrkev nasladko (s medem a skořicí), fajn babičkovská kombinace a asi nejlepší chod ze všech, i když mrkev měla měkkostí blízko k rozvařenosti.

Moje šunkofleky se s těmi babiččinými nemohly rovnat ani náhodou. Musely na nás čekat pěkně dlouho, soudě podle unaveného vzhledu i chuti. V ní převažovaly tužší těstoviny nad chutí kusanců masa. Domácí paštika byla slušná, dobře vyvážená, rustikálnější textury, bohužel jsme k ní dostaly ošatku plnou napůl oschlého chleba. Zkusili jsme i „restovaný“ kozí sýr s bramborovou kaší. Jídlo nebylo špatné, bohužel kaše byla úplně nedosolená – škoda, jako nápad moc dobré, kozí sýry patří mezi speciality podniku.

Čerstvost byla obecně největším zásekem. Všechna jídla z poměrně rozsáhlého lístku se zřejmě připravují hodně předem a bylo to na nich bohužel znát.