Tento zápisek vznikl na základě jediné večeře a noclehu.

Nic moc jsem od hotelové restaurace v malém severomoravském městě neočekávala, ale byla jsem moc příjemně překvapena. Zámeček pod hradem je nově postavený hotel v historizujícím stylu, vybudovaný nad pivovarským sklepením, které se používalo už v 18. století. Právě v tomto sklepení se nachází restaurace. Prostor mezi kamennými zdmi pod vysokými klenutými stropy je členitý, součástí je i rytířský salónek s kulatým stolem pro velkou společnost, kuřácká část je dobře oddělena od nekuřácké. Nábytek ze světlého dřeva je opravdu masivní, zdi jsou vyzdobeny loveckými trofejemi, ale výzdoba je umírněná a celý prostor tak působí jednoduše, stylově a nepřeplácaně. Cítila jsem se tu velmi dobře. Pro ještě lepší dojem bych použila dřevěné nebo alespoň celoskleněné mlýnky na pepř a sůl místo těch s plastovým víčkem a nápisem výrobce koření, které se prodávají v každém supermarketu.

Nejvíce mě překvapila úroveň obsluhy. Náš stůl měl na starost mladý číšník a já nemám vůči jeho výborné práci nejmenší výtku. Byl ochotný, rychlý, staral se o nás velmi dobře, přitom byl nenápadný a mohli jsme se nerušeně bavit. Poradil s přílohami, víno podal taky bezvadně.

A jídlo? Z jídelního lístku, který byl přiměřeně dlouhý a smysluplný, jsem si vybrala nejprve valašskou kyselici. Byla krásně horká, hustá zelím, akorát kyselá, s dostatečným množstvím uzeného. K selským medailonkům z hovězí svíčkové se sázeným vejcem jsem si na doporučení číšníka dala grilovanou zeleninu. Maso bylo měkoučké, jen jemně opepřené, vejce přesně tak, jak ho mám ráda, tj. bílek do křupava, žloutek tekutý. Grilovaná zelenina (lilek, cuketa, paprika, žampiony) byla dost mastná, ale použitý olej byl kvalitní a vzhledem k tomu, jaká byla venku strašná zima, mi trocha syté mastnoty vlastně vůbec nevadila. Výborný dojem doplnil moc dobrý Mádlův Muškát moravský – pravda, k hovězímu to nebylo úplně to pravé, ale nebyla jsem u stolu sama a musela jsem vybrat tak, aby jakž takž chutnalo všem.

Dala bych za obsluhu i jídlo zřejmě plný počet bodů, snídaně dojem maličko, ale opravdu jen maličko pokazila. Stůl ke snídani byl prostřený, každý měl na talíři croissant, ve sklenici pomerančový džus, a uprostřed stolu bylo další pečivo a hromada takových těch malých másel, marmelád, medů, trojúhelníků taveňáku, paštik. Objednali jsme si teplé nápoje, v okamžiku je servírka donesla a my se pustili do snídaně. Po čtvrthodině přišla s dotazem, co si objednáme ke snídani. Po chvilce hloupého hledění a zvedání obočí se ukázalo, že mezi všemi těmi věcmi na stole kdesi leží schovaný snídaňový lístek, podle kterého jsme si mohli vybrat teplou nebo aspoň masitou snídani. Je pravda, že nás to mohlo napadnout, ale čekala bych, že nás servírka při usazování na lístek upozorní – nemuseli jsme se cpát suchými rohlíky (k připraveným studeným „nátěrům“ na pečivo v malých baleních nemám důvěru). Ale protože na rozdíl od ostatních kolegyň, které zasytí půl croissantu, vydržím hodně, objednala jsem si míchaná vajíčka. Byla lehce vysušená a tužší. Za snídani tedy musím obsluze i pokrmům strhnout bod.