Shrnutí: „Nadějně působící podnik, který mne osobně bohužel naprosto zklamal nejen prezentací vína, ale i „delikates“.“
Musím se přiznat, že mám s pražskými vinotékami do značné míry problém. Není třeba ani cestovat po Francii, stačí, když člověk vyrazí na košt do nějaké vísky ve vinařských oblastech na Moravě. Ale pozor, nemluvím o žádné degustaci pro turisty, nýbrž o skutečném koštu, na němž si místní vinaři vzájemně hodnotí lokální vína. Zjistíte, že Morava má neuvěřitelný potenciál a že domácí produkce je schopná vytvořit naprosté bomby.
Bohužel, většina vinařů současně přiznává, že jsou schopni vytvořit takových vín s osobitých charakterem a plně reflektujícím krásný moravský terroir jen pár. Taková vína se často vypijí tam, kde vznikla a k nám do Prahy se nikdy nedostanou. Do Winebissu jsem se vypravil se svou dobrou přítelkyní, která bydlí poblíž a deklarovala mi, že zde lze za přijatelné ceny popít dobrého vína.
Interiér je spíše prostý, poněkud bezcharakterní a nejvíce jej vystihuje slůvko „rádoby“. Dřevěná podlaha nezachrání rozvrzané designové židle a zjevnou bezradnost při zařizování, jež je z interiéru cítit. Podezření jsem pojal u chaotického nabídkového lístku, který není nijak setříděn, Francie střídá Itálii a následně opět Francii, část nabídky z Francie je zase až za jídlem, vína nejsou setříděna na bílá a červená, ale u každého je prostě napsána jeho barva. Espresso podávají jako espresso i jako „piccolo“, nabízejí i pivo a zdarma „VEOLIA vodu“.
Klasická otázka padla na sommeliera, pana Ing. Tomáše Černického, Ph.D. (jméno a tituly odpozorovány z webu): „Co byste nám doporučil?“ Sdělil jsem mu své preference, že mám rád velmi suchá a chuťově bohatá vína, zda by mi nedoporučil nějaký ryzlink. Odpověděl takto: „U nás je všechno vynikající“. Po otázce na nějaké konkrétní víno se objevil s lahví Rulandského bílého 2009, pozdní sběr, od vinařství Reisten za 390 korun. Otázal jsem se, jaké je, toužíc po popisu chuťových nuancí daného vína, v nichž si každý správný sommelier libuje. Na rozdíl od restaurací, kde rozlišují víno na bílé a červené si takto rozhodně nepředstavuji prezentaci vína ve specializovaném podniku: „Je vynikající, co jste si asi tak myslel, že vám řeknu?!“
Víno pan sommelier ochutnal sám, pak nám jej rozlil, aniž by mi dal ochutnat, a zmizel. Víno mělo vysoký obsah zbytkového cukru a tedy velmi nasládlou chuť, naprosto tak neodpovídalo mému zadání při výběru, vůně byla střední, ovocná až květinová, v chuti mělo víno lehce podprůměrné kořeněné tělo, nezanechávalo chuť na konci, bylo krátké. Za tuto cenu bych jej akceptoval v restauraci k jídlu, ale rozhodně ne ve specializované vinotéce.
Ochutnali jsme místní slovenskou slaninu, 100 gramů za 45 korun. 3 mm masa a 3 cm čistého tuku na řezu já osobně považuji spíše za špek než za slaninu. Výběr zahraničních sýrů za 99 korun dorazil na stůl naprosto studený, ale po půl hodině příjemné konverzace dosáhl příznivé teploty.
Po návštěvě jsem nabyl přesvědčení, že v podniku je všechno „rádoby“ – to může vyhovovat snobovi spokojenému s tím, že v naoko příjemném prostředí popíjí předražené víno od sommeliera přísahajícího, že víno je vynikající. Nám ostatním, kteří máme rádi víno s dobrou hodnotou, tedy vína s chuťovou bohatostí odpovídající jejich ceně, nezbývá, než se poohlédnout někde jinde.