Zdá se, že Wine Food Marketem si někdo splnil sen vytvořit v Praze kousek opravdové Itálie. V nabídce najdete snad všechno, co si pod pojmem “italské potraviny” dokáže český konzument představit. Obrovský podíl tvoří nabídka vín z nejrůznějších italských koutů, dále těstoviny, konzervy, sladkosti, oleje, octy, koření, čerstvě pečené ciabatty, svěží mandarinky, cherry rajčata, a nepřehlédnutelnou součástí obchodu je macatý, oblý a svůdně zářící pult se sýry a uzeninami. Z druhé strany vzato, množství potravin je narovnáno ve vysokých, natěsno umístěných regálech Made in Ikea, takže si mezi sušenkami a špagetami můžete připadat lehce ztracení – a buďte připraveni na to, že s nalezením vám nikdo nepomůže. Wine Food Market je prostě samoobsluha. S obstojně označeným zbožím, širokým sortimentem, ale stále jen samoobsluha.

Dotyk lidské péče pocítíte až v momentě, kdy se vypravíte k lahůdkovému pultu pro vážené zboží. Ale nečekejte příliš, jedná se o dotyk pouze letmý. Prodavačů se sice za pultem pohybují spousty – v průběhu jejich svižného kmitání jsem jich zahlédla ve formě žíznivé čáry aspoň pět – fronta u pultu ale nikterak neodsýpá. V čem problém vězí? Stane se, že obsluhující prodavačka jednoduše zmizí: jde se na něco zeptat, hledá nové zboží, čeká frontu na kráječ (ten je v celé prodejně jediný!). Daný zákazník pak sice je obsluhován, což taky upřímně přizná, když se další prodavačky ptají, ale jeho požadavek stojí, trvá a nikterak se neřeší. V průběhu mého čekání se u pultu takhle zasekli tři či čtyři zákazníci, kteří “dostávají”, ale nic se s nimi neděje. Bezprizorní prodavači se tedy se zájmem do jejich objednávky vloží, začnou pro ně vážit další zboží a za chvíli už nikdo neví, odkud kam fronta vlastně vede, kdo obsluhuje koho a kam doputoval ten či onen přichystaný balíček. Inu, Itálie.

Je třeba říct, že na prodavačích a prodavačkách je vesměs znát mladické nadšení, na uvítanou se usmějí, jsou celí nesví, když zrovna nemohou nic krájet či vážit, a situaci prokládají vtipkováním. Jestli se jim k tomu všemu povede víc se sehrát, natrénovat standardní dovednosti (krájení, vážení, balení…) a o svém sortimentu se aspoň něco málo naučit, nebude nadále žádný důvod ke stížnostem.

Amaretti Corsini (109 Kč za 200 g krabici), které jsem donesla domů, jsou ideálním doplňkem ke kávě – chřupkavé mandlové sušenky, nadýchnuté do oblých kopečků, nikdy nezklamou (mám podezření, že už se snad dají sehnat i v Hypernově). Vakuovaná polenta (cca 60 Kč za 800 g) na svoji zatěžkávací zkoušku teprve čeká. Největším překvapením nákupu ale byla pikantní hrušková salsa od Lazzarise (cca 40 Kč / 100 g). Hutná marmeládoidní směs se vyznačuje výraznou sladkou chutí sušených hrušek a na druhé straně pořádným křenovým řízem, který člověku ukáže, kdo že je tu capo. Na váhu jsem ji ještě nikde prodávat neviděla, a zabloudím-li do WFM na tenhle zapomenutý konec světa ještě jednou, bude to pravděpodobně především za touhle dobrotou.

Mimochodem, během sobotního dopoledne bylo v obchodě velmi živo (20 lidí?). Buď už Čechy nudí dlabat k nedělnímu obědu vepřovou se zelím, nebo se jí vzdávají v zájmu pasty, protože je jednodušší. Při mém odchodu každopádně v obchodě běžely naplno dvě pokladny. Viva l'Italia!

Obchod jsme otestovali asi měsíc po otevření k běžnému nákupu italských surovin na vaření. WFM mi na první pohled připomněl Makro střihnuté supermarketem. Velké hromady zboží v ostrůvcích podle typu, košíčky na kolečkách a mezitím volně pobíhající personál. Určitě tam nezažijete komfort z nakupování jako v malé nazdobené lahůdkárně, kde se vám věnuje obsluha jeden-na-jednoho. Opravdu spíše zážitek podobný českému supermarketu, což potvrzuje i ošklivá kaňka hned na úvod – při průzkumu importované (a taky řádně naceněné:) italské zeleniny jsem hned narazil na pěkně oschlé a zvadlé kousky + rajčata s viditelným očkem hniloby (za to dávám u prostředí nízkou známku). Když už to sem jede takovou dálku, je velká škoda, že ovozel skončí někde v koutě chlaďáku bez potřebné péče. Navíc to podle mě úplně postrádá smysl…

Zeleninu jsem tedy hned na začátku obešel a vzal jsem opravdový základ – olivový olej (dobrá střední třída), jedno balení bezlepkových těstovin (penne, balení 139 Kč – po odzkoušení doma nepoužitelné – naprosto bez chuti), čerstvé klobásky salsiccia (průmyslovější provedení od Franchi 359 Kč/kg, do omáčky fajn ale určitě seženete v Praze lepší a levnější ;) a kousek sýra pecorino (OK). U klobásek a sýry mi vadila interakce s obsluhou. Plus mínus věděli co je to pecorino a co je to salsiccia – nebyli ale schopni pořádně poradit nebo „pošťouchnout" k nákupu vhodným doporučením nebo ochutnávkou (tu až na explicitní požádání). Úroveň popisu vlastností produktů je pak někde u „výrazný/jemný",„moc dobrý“,“silný“ – specifika chyběla.

Nevím jestli je to záměr, ale personál si vás v marketu spíše nevšímá a pro dotaz nebo prezentaci zboží si ho musíte hodně pečlivě vyhmátnout. Vzhledem k jejich cenám a potřebě dalších informací o zboží mi tohle spíše nevyhovuje. Základy znají a obsah prodejny také, počítejte ale s píše s tím, že sami musíte předem vědět co chcete nakoupit.

Do Wine Food Market jsem se vybrala po jedné ze svých častých návštěv Itálie. Chtěla jsem se poohlédnout po několika specifických produktech, na které jsem narazila při svých toulkách místmími hospodami a o kterých jsem se chtěla poradit s personálem, se kterým nemusím komunikovat rukama nohama.

V celém obchodě jsem byla jediná zákaznice. Vynechala jsem chladící box s rajčaty za 150 kč/kg a s lilkem za 189 kč/ks (v létě!) a zamířila jsem mezi oleje, těstoviny a jiné produkty. Našla jsem velké množství produktů, které ale byly pouze od několika málo výrobců. Musím přiznat, že mě nedostává 100 různých tvarů těstovin, zato si ráda vyberu z velkého množství výrobců a kvalit jednoduchých špaget.

Nenašla jsem hledaný produkt „farro", tak jsem se začala shánět po personálu. Možná, že právě měli obědovou pauzu nebo interní meeting, nicméně pozornost obsluhy se mi podařilo získat až po několika minutách, když už jsem téměř chtěla odejít. Poté trvalo několik dalších minut, než se našla slečna, která podle svých slov trochu mluvila italsky, a začalo se zjišťovat, co by to "farro“ mohlo být. Nakonec jsme se ke kýženému výsledku stejně nedopracovali, ale na mé požádání mi ukázali 500g pytlík s kroupami (za 179 kč).

Podobnou skušenost jsem získala, když jsem chtěla poradit s nějakým dobrým vínem kategorie „Super-Toscana“, kde mi byla ukázána jedna láhev Brunello di Montalcino a jedna láhev dokonce ze Sicílie. Na dotaz na méně vyzrálý a polo-měkký Pecorino se mladý kluk, pracující u pultu se sýry, zatvářil tak zmateně, až mi ho přišlo líto. Pak mi ukázal (ale nenabídl k ochutnání) asi 4 varianty opravdu dobře vyzrálého a tvrdého Pecorina.

Na závěr jsem čekala několik minut, než byl nalezen člověk, který mohl obsluhovat pokladnu a který mě obratem upozornil, že dnes jim „ňák nejdou karty“. Možná, že jsem měla smolný den, ale příště se do Wine Food Marketu vyberu pouze po pečlivém nastudování všeho, co budu chtít nakoupit, nebo ve společnosti nákupčího či majitele podniku.

Na základě martesčiny recenze jsme se sem s manželem vypravili. Umístění je pěkně nepříjemné, sice to není daleko od tramvajové zastávky Plzeňka, ale takovými divnými ulicemi, že sama bych se tu večer bála.

Interiér obchodu je už ale přestup do jiného světa. Do Itálie vás přenesou i echt italské nákupní vozejčky. Ale hlavně sortiment samoobsluhy. Vešli jsme zřejmě z jiné strany než marteska, protože žádný bar s kávou u vchodu nebyl, ten jsme objevili až při odchodu. Ocitli jsme se ale mezi regály plnými vín, zajímavých octů, olejů, dále pokračovaly suché těstoviny všelikých druhů, nakládané zeleniny, ovocné zavařeniny. Tím jsme dopolokroužili k centrálnímu lahůdkovému pultu, kde se prodávají sýry a uzeniny na váhu.
Při okukování se nás okamžitě ujal mladík, poptával se, co bychom si přáli, když jsme uvedli, že přesnou představu nemáme, jestli může doporučit něco speciálního z uzenin, doporučil nám pečenou šunku v bylinkách – skvělá volba, šunka se zjevně v bylinkách (cítila jsem rozmarýn a ještě něco) koupala pořádně dlouho, protože byla provoněná skrz naskrz. Pak jsem chtěla ještě nějaký sýr, pokud možno zrající ve víně. Sýry ve víně mi obsluhující mladík ukázal, vysvětlil, z jakého jsou mléka, jak dlouho zrály, v jakém víně… Jediné, co mi trochu vadilo, je, že jsem si musela říci o možnost ochutnání. Čekala bych aktivní nabídku od obsluhy. Kvůli své stydlivosti jsem tak ochutnala až asi třetí produkt, protože jsem se zpočátku příliš ostýchala.
Vše uzeninové nám bylo velmi pečlivě nakrájeno, proloženo folií a nakonec naplocho zabaleno do silného alobalu. Kousky sýrů byly zavařeny do fólie.

Objezd prodejnou jsme dokončili cestou kolem čerstvých těstovin, zeleninového regálu (zelenina vypadala spíše unaveně, ale zase tu měli i některé méně dostupné odrůdy lilku a rajčat, takže nebyla bez zajímavosti), mrazicího pultu, kde si lze z igelitového obalu ulovit zmrzlou dopékací ciabattu – mohly by být nějak inteligentněji rozložené, popř. jednotlivě balené. Nakonec jsme se ještě zahleděli na kukaň, v níž prý dozrávají šunky a sýry.

Nepamatuju si všechny ceny jednotlivých položek, tak jen tři pro cenovou orientaci – šunka San Nicola kolem 70 Kč/100g, ciabatta 39 Kč/ks, balení 500g čerstvých tagliatelle asi 65 Kč.

S kvalitou zakoupených dobrot jsme byli moc spokojeni – ciabatta po dopečení na povrchu křupavá, uvnitř krásně kyprá a vláčná. Bylinková šunka (název nevím) velmi voňavá a přitom jemná. Prosciutto čestvé, velmi tence krájené. Sýry zrající ve víně pořádně prozrálé a neokoralé. Čerstvé těstoviny výrazně vaječné a nerozvářivé.

Narozdíl od nepřeberného množství vinoték, které člověk potkává na každém kroku, je nabídka kvalitních neunifikovaných potravin stále velmi slabá. Pokud už narazíme na zajímavou prodejnu, může mít řada z nás problém s kulturou prodeje nebo úrovní obsluhy. Ve wine food market je podle mého soudu spojeno vše pozitivní pod jednu střechu a ani těsná blízkost “mekáče” tomuto ojedinělému obchodu jeho charisma neubírá.

Začít můžete skvělou kávou, o kterou si řeknete na baru a vypít můžete v přilehlé “kavárně”. Netroufám si tvrdit, že jsem kávový odborník, ale tady mi káva chutná tolik, že nezůstávám při jedné (dnes to bylo cappucino a espresso). Cappucino má správnou mléčnou mikropěnu, je ve střídmě malém hrnku, káva pod ním je výrazná, beze stopy hořkosti a přepálené chuti. Espresso je prťavé a má hustou cremu. Dle mého o sto procent převyšuje většinu restaurací a kaváren v Praze. Ke kávě nebo místo kávy si zde můžete dát skleničku Prosecca, panini nebo croissant (zatím nevyzkoušeno).

Se zvýšenou kofeinemií a tím pádem lepšími kognitivními funkcemi můžete začít obhlížet a ochutnávat místní sýry a uzeniny. Sýry pocházejí od lokálních neprůmyslových výrobců z Itálie a v obchodě ještě ve speciálním “tunelu” dozrávají. Ten vám obsluha ukáže a vše potřebné vysvětlí. Pokud sýr ochutnáte a zakoupíte, zabalí vám ho do obalu s přesným popisem, gramáží i cenou (toto mi chybí například v Cheesy, kde nakoupím sýrů hromadu a doma v tom pak mám hokej, který je čí). Dnes jsem ve Wine food zakoupila například kozí sýr Cevrin sypaný mákem 142 g (88 Kč), který jsem dala na salát z červené čekanky Treviso, také zde koupené 1 kus (59 Kč). Velmi zajímavé bylo i Pecorino černé Guffanti 164 g (105 Kč), Robiola oro Guffanti 300 g (179 Kč) je ještě nenačatá, ale byla mi doporučena obsluhou jako dobrá volba v rámci zrajících kozích sýrů. Z uzenin jsme vyzkoušeli výbornou mortadelu 176 g (86 Kč).
Z ostatních produktů můžu doporučit určitě kvalitní italská rajčátka a velmi levnou hladkosrstou petrželku – velký svazek (18 Kč).
Obchod nabízí také kvalitní těstoviny sušené i chlazené, olivové oleje, vína, několik druhů Prosecca v různých cenových hladinách. Perfektní (pro případ, že zapomenete koupit pečivo), jsou mražené ciabatty. Ty stačí dát ještě zmrazené na 12 – 15 minut při 200 stupních dopéci a jsou krásně křupavé a voňavé.

Ve wine food bude ještě hodně o objevovat a ochutnávat.