Shrnutí: „Naprosto výborná vína, krásné prostředí a sympatičtí lidé – takové je vinařství Kočařík. Návštěvu je nutné domluvit předem, je to ale zážitek, který vás naplní pokorou a úctou k náročné práci s nejistým výsledkem.“
Na předem domluvené návštěvě u Kočaříků jsme se zastavili cestou z otevřených sklepů v Novém Poddvorově. Bydlení Petra Kočaříka je s vinařstvím přímo spojeno, do sklípku se vchází ze zahrady. Tam jsme se šli taky na začátek podívat a ochutnat nenalahvovaná vína v různých fázích zrání. Pan Kočařík je známý tím, že svým vínům dopřeje čas, a ta, která to vyžadují, nechá ležet v sudech pěkně dlouho. Ochutnali jsme tu úplně bombastický Hibernal ze sklizně 2010, ležící v sudu, zatím kalný, ale naprosto ohromujícího těla, silný, výrazný tak, že dubové dřevo v něm zanechalo jen velmi lehký štych. Těším se, až tohle jednou bude v lahvi. Baví mě ochutnávat a povídat si o těchto nehotových vínech a mám zkušenost, že k vínu, které jsem si takhle „osahala“ ještě v podobě polotovaru, mám potom tak nějak blíž. Takže jsem si ve sklepě náležitě užila. A potom, když jsme seděli v degustační místnosti a chutnali některá již nalahvovaná vína, byla jsem v sedmém nebi. Nebudu ale popisovat jednotlivá vína, to by byla náplň spíš pro jiné weby, zmíním jen skvělé Sylvánské zelené, úžasný Pinot Noir, strašně sympatické Svatovavřinecké, růžový Cabernet Sauvignon naprosto odlišného typu, než nač jsme na Moravě zvyklí. Přiznám se, chutnala mi všechna vína.
Prostředí je moc pěkné, posezení v degustační místnosti s prosklenou stěnou s výhledem na Čejkovice včetně zámku je umístěné v přízemí rodinného domu a za chladných dní se tu topí v krbových kamnech. Ze zahrádky se vstupuje do nového sklepa plného dubových sudů, kde je všecko krásně čisté a voňavé. Nečekejte žádné plísně, staré demižony, pavučiny a staré koštovačky. Tady je všecko úpravné, degustační sklo perfektní, samozřejmostí je voda a nádobka na odlévání vzorků.
Největší zážitek je ale hovor s vinařem a jeho ženou. Člověk cítí najednou tolik pokory a respektu k práci, kterou odvádějí. Když si člověk navíc uvědomí, že ve vinohradu i sklepě pracují až po pracovní době, protože pan Kočařík je normálně zaměstnaný v úplně jiném oboru, zdají se výsledky jejich práce téměř neuvěřitelné. Odpoví na všechny otázky ohledně výroby, pobaví se s vámi o korcích, šroubovacích závěrech, vinětách, karafách, skle, zkrátka o čemkoliv, co vás ve spojitosti s vínem zajímá.
Z návštěvy v tomhle vinařství odejdete okouzlení a rozhodnutí se k těmto vínům vracet co nejčastěji. Odvezli jsme si karton vína, nechali jsme si ho naplnit jako překvapení – až doma jsme ho otevřeli a zjistili, co jsme si vlastně koupili. Což mi vyřešilo rozhodovací dilema – nejradši bych totiž koupila všechno.

