Dva papíry vedle tohoto okénka byly dříve zárukou dobrého jídla ať už u čtyř různých druhů Pho, nebo u Bun cha a Bun bo kho. Z posledních asi tak pěti návštěv se mi bohužel zdá, že provozovatelé hodně usnuli na vavřínech a zvykli si na to, že díky jejich dobré pověsti zákazníci prostě přijdou. Zejména u bun cha to je s kvalitou jak na houpačce – nudle pravda bývaly trochu slepené i dřív a to mi moc nevadí, po koupeli v láku se rozlepí, ale teď je někdy jen opravdu minimum bylinek a maso je jednou na to, že ho dělají na elektrickém grilu, velmi slušné a podruhé je to tuhá žvýkačka bez chuti (navíc toto jídlo podražilo na 95,– (mám dojem, že stávalo 85). Ale i pholívky kvalitou kolísají (i když o něco méně). Navíc pho si snáze udělám doma, ať už z phokostky ze Sapy (chutná pak velmi podobně jako u stánku), nebo z domácího vývaru. To ten lák na bun cha mi stále doma dělá problém trefit.

Celkem logicky přitom platí, že největší problémy bývají kolem poledne, kdy se tvoří fronta a kuchaři uvnitř stánku nestíhají, ale když přijdete později, mohou jim zase docházet bylinky atd… Pokud jedu do tržnice či okolí a mám hlad, stále to často zkusím (i proto, že alternativ zde moc není). Ale abych plánoval cestu rovnou s tím, že se tam zastavím a naobědvám, nebo bufet doporučoval jako spolehlivý podnik na první ochutnání vietnamské kuchyně, to už bohužel neplatí. Teď mám samozřejmě problém s hodnocením kvality, protože ta se stále občas vyšvihne někam ke čtyřce. Stejně snadno ale může spadnout ke dvojce. Takové kolísání by imho u nějvětších specialit podniku nastávat nemělo, proto nakonec volím dvojku, nejradši bych dal tak 2,5. K prostředí nebo obsluze se tentokrát podrobně vracet nebudu, nebýt celkem častého výskytu kuřáků u stolů, přišlo by mi obojí OK (na poměry bufetů v tržnici), takto jde u prostředí bod dolů.

Jednu polovinu z celého zážitku (v tomto případě obzvlášť) dělá cesta ke stánku a stánek jako takový. Kdo nerad vietnamské tržnice (dygitálky, mikini, hracky a ryfle) nechť nasadí klapky na oči a i tak se sem vypraví – nebude litovat.

Když už se vám podaří tento jeden konkrétní stánek najít (a ono se to nakonec vždycky nějak podaří), překvapí vás ostatní návštěvníci tohoto bufáče. Nikde žádní němečtí turisté nebo důchodci hledající 10 párů ponožek za pade. Tenhle stánek láká spíš kreativce, pisálky, intouše, kravaťáky a trendaře (nic ve zlém – sám tady vždycky potkám nějaké známé :)

Zaměřte se na cedulku vpravo od okénka, vyberte si buď pho nebo bun cha (na výběr je víc druhů), ostatní raději ignorujte. Obsluha trochu česky rozumí, na nějakou květnatější komunikaci zapomeňte – na tu tady stejně není čas. Po pár minutách si můžete odnášet ke stolu (lavici pod plachtou) nebo sebou nálož dobře udělané vietnamské klasiky. Čerstvý koriandr udává směr, nudle, maso… vše výborné. Dochutit si můžete dále dle libosti čímkoliv dalším co je ve stánku po ruce. To vše od 70,– do 85,– Kč.

A pokud není léto, doporučuji vrstvu oblečení navíc. Při čekání na jídlo hezky vymrznete.

Do Holešovické tržnice se často nedostanu, ale protože do Mallu dorazily mapovníčky, nemohli jsme odolat pokušení po jejich vyzvednutí poobědvat v onom proslaveném stánku.

Protloukat se uličkou přecpanou koženkovými kabelkami, pepřovými spreji, obušky a šaty pro břišní tanečnice může pro někoho být trochu příliš, jiný v duchu začne sumírovat, co by se hodilo a my jsme se dovzdělali – věděli jste, že vedle obligátních vuittonek se napodobují už i kabelky Roxy? Bufet samotný bychom skoro nenašli, doporučuji přečíst si instrukce u článku pana C.

Přiznávám se, ve vietnamské kuchyni se nevyznám. Na rozjezd jsme tedy zvolili phở s kuřecím a hovězím masem a bún chả. Polévky bylo pro mě neuvěřitelné množství – vydatný vývar výrazně bylinkově voněl a plavalo v něm spoustu dobře uvařeného masa i zeleně, příště ale zvolím radší dohněda vypečený bůček – krásně křupal a výborně si se mnou rozuměl:-), kromě ogrilovaných kousků byl na talíři i dostatek nudlí a ledový salát promíchaný s bylinkami, hlavně koriandrem, vedle v misce sladkokyselá omáčka s kolečky mrkve. Vše je naservírováno na porcelánových talířcích a mističkách, dostanete i normální příbor či hůlky, takže na rychlé jídlo venku docela nadstandard.

Polévku jsem ani s pomocí nezvládla sníst, zato jsem vydatně pomohla s bůnčou. Pán u okénka stíhal rychle objednávat i vyvolávat už hotová jídla, jídlo mi moc chutnalo, sama ale úplně nedokážu posoudit, nakolik autentické to bylo – místní jsem tu jíst neviděla. Celému zážitku dle mě prospělo i hříšné spláchnutí Svijanským Mázem z blízkého stánku s českou klasikou – svařáky, smažáky a řízky v housce, bez kterých se ale určitě obejdete.

V sobotu přišel čas vyzvednout obří pytel buldočích granulí v mall.cz, což jsme se rozhodli spojit s obědem v pověstném Vietnamském bufetu v Holešovické tržnici.

Pro mě to byla premiéra, ale moje dívka tu byla nedávno, pěla samou chválu a ta by kvůli dobrému Pho Bo i zabíjela. Nemuseli jsme tedy nic hledat a šli na jistotu. Jíst mezi legračními tričky s falešným poprsím, šálami Barcy, dresy Petra Čecha a imitacemi zbraní všeho druhu může být pro někoho bizarním zážitkem. Pro nás ani ne. Stánek je umístěn víceméně na kraji tržnice, kde je klid a čisto. Dřevěné stoly i lavice a hlavně servírování jídla do porcelánu pak působí docela solidním dojmem. V Sapě je prostředí mnohem exotičtější a moje první navštěva v Hai Há zhruba před rokem byla o poznání dobrodružnější zážitek. Takže bez obav, je to určitě v klidu i pro slabší povahy.

Nejdůležitější je samozřejmě jídlo. Žádné experimenty, sázka na jistotu a hlavně ať je co srovnávat. V hlavní roli Pho Bo a Bun Cha. V půlce si to vyměníme.

Vietnamský bufet nabízí taky obvyklou nabídku čínské kuchyně po česku, ale tyhle vizuály ignorujte a objednávejte jenom z tištěného papíru u okénka.

Pho je tradiční vietnamská nudlová polévka. Zde je k mání v asi pěti variantách: kuřecí maso, mix kuřecí a hovězí, hovězí kližka a hovězí kýta buďto na zázvoru nebo na česneku. My zvolili klasickou variantu s hovězí kližkou za sedmdesát a z okénka si zatím bereme lžíce, hůlky a na dochucení pálivou červenou omáčku a v octu naložené čili papričky s česnekem.

Skoro hned nás volá obří miska poctivého, silného, badyánem vonícího vývaru vydatné chuti s jemnými, na tenko nakrájenými plátky hovězího masa s rýžovými nudlemi. Vše je posypané čerstvými bylinkami a jarní cibulkou. Základní ingredience jsou mezi sebou v souladu, na můj vkus by tam klidně mohlo být trochu více té zeleně, ale je to skvělé. Zdejší Pho Bo mi chutnalo víc než v Hanoi na Slezské a tam ho mají také moc dobré.

Bun Cha na sebe nedala dlouho čekat. Kousky vepřového bůčku marinovaného v rybí omáčce, česneku a cukru jsou servírované na jednom talíři s hromadou tenkých nudlí a salátem s bylinkami, kterého by opět mohlo být klidně malinko víc. Ve skleněné mističce zvlášť dostanete sladkokyselou zálivku s plátky mrkve a kousky česneku na namáčení všech surovin. Masa je trochu méně než dostanete v Hanoi a o dost méně než v Hai Há, ale zase je libovější, chuť je perfektní a přišel jsem se najíst a ne přejíst, takže také naprostá spokojenost. (Ale v přímém srovnání je Bun Cha v Hai Há přeci jenom asi lepší a přijde mi taková autentičtější. Ale ve Vietnamu jsem nebyl.)

Málem bych zapomněl na obsluhu. Paní řekla asi šest slov. Ano. Hůlky? Stopadesátpět. Fobo. Bunča. Nashledanou. Jídlo bylo na stole rychle, bylo fajn, nemám námitek.

Oběd pro dva nás stál 155 korun a to je paráda.

Na zmienky o vietnamskom bufete na Holešovickej tržnici som narazil na Scuku. Nikdy som sa však neodhodlal tam vypraviť. Lenže nájsť v Holešoviciach hospodu kde sa dá dobre nájsť je nemožné a tak sme si s kolegami v zúfalstve povedali, že tam zájdeme. Báli sme sa, že to nenájdeme. Jeden kolega to dvakrát predtým neúspešne skúšal. Prekvapivo sme to však našli na prvý pokus. Stačí ísť popri zadnej stene budovy kde je Alza a približne uprostred je bufet.

Prostredie nic-moc, drevené lavice pod plastovou strieškou, okolo visí lacné oblečenie. Obsluha bola príjemná a bez problémov rozumela čo si chceme objednať, aj keď sme nemali ani šajnu ako sa to správne vyslovuje.

Dal som si jarný závitok (17 Kč) a Bun Cha (80 Kč). Bol som prekvapený, aké dobré to bolo. Závitok vôbec nebol mastný ani dutý, bol poctivo napechovaný zeleninou, šťavnatým mäsom a hubami. Po obede som si kúpil do ruky ešte jeden. Bun Cha sú plátky marinovaného grilovaného mäsa, ryžové rezance a miska riedkej sladkokyslej omáčky, k tomu čerstvé a voňavé byliny (hlavne koriandrová vňať). Nie som znalec ázijskej kuchyne, ale toto mi chutilo. Bolo to výrazné, neobvyklé a nové.

Ochutnal som aj kolegovu polievku Pho. Veľká misa plná silného vývaru, širokých ryžových rezancov, tenkých plátkov bambusu, kuracieho mäsa a bylín (rovnakých ako v mojom jedle). Polievka bola pikantná, ale nebolo mi to nepríjemné, aj keď pikantné veci vôbec nemám rád. Bolo jej toľko, že ju kolega nezvládol zjesť, pričom je to kus chlapa.

Dnes jsem potřeboval dojet pro novou klávesnici a tak jsem si rovnou naplánoval cestu tak, abych tam byl kolem oběda.
Dal jsem si znovu Bun cha a tentokrát jsem přidal k objednávce i jarní závitek. ke kvalitě jídla není co dodat, v této cenové kategorii super, bylinky v „salátu“ tentokrát úplně jiné, než při první návštěvě, takže tipuji, že kuchař používá to, co je zrovna k dispozici čerstvé. Maso bych snesl více opečené, ale ten kyselo-pikantní lák v misce, do kterého se maso a nudle namáčejí, ten je geniální. Budu muset někdy zkusit zmíněné Hai Há v Sapě.

Co mi tentokrát vadilo byli stánkaři od sousedních stánků s hadry, kteří neměli co na práci a tak postávali u bufíku a vypadalo to, že se můžou potrhat smíchy z pohledu na mě a na slečnu u vedlejšího stolku, která si pochutnávala na Pho.

A pro ty, kdo se v tržnici nevyznají a bojí se složitosti hledání popíšu alternativní cestu – vystupte z tramvaje na zastávce Tusarova , vejděte do tržnice v tomto rohu a přímo před sebou budete mít prodejnu Alza. Vejděte dovnitř levými dveřmi a jděte rovně (můžete sledovat šipky k platebním automatům) v místnosti s platebními automaty jsou vlevo před vámi dveře ven, vyjděte jimi a dejte se doprava podél stěny haly a na bufík cca v půlce haly narazíte. Je to kratší a podstatně snazší cesta, než od zastávky Pražská tržnice a hlavního vchodu.

O „Vietnamském bufetu“ jsem se dočetla na stránkách pana Cuketky a rozhodla se to zkusit. Vzhledem k dramatickým popisům strašidelného přístupu ke stánku jsem si vzala raději doprovod, ale nakonec jsem viděla, že to zdaleka tak divoké není a klidně bych sem zašla i sama.

Stánek s čistými stoly a lavicemi, dostatečně (pro nákup) česky mluvící paní v okýnku. Sympatické servírování na porcelánovém nádobí a s nerezovými příbory v ubrousku.

Ochutnali jsme dohromady pho, bun-cha a dva jarní závitky, celková cena 184 Kč. Pho byla výborná, dobrý vývar, měkké maso a spousta bylinek, hlavně koriandru. Bun-cha – dokřupava opečené maso, miska s omáčkou s roztomile do kytiček vykrajovanou zeleninou a pikantně sladkokyselou chutí. K tomu slepené nudle, které mě jako jediné zklamaly. Jarní závitky dobré, ale ne uchvacující. Zaujaly mě v nich houby.

Ideální flek pro zasvěcení do dvou základních vietnamských specialit – pho a bun cha.

Do bufíku je sice velmi obtížné se protlouct přes všechny krámky s textilem, na místě vás ale čeká nadstandard v podobě vždy uklizených stolků a lavic na sezení. Rychlý a vždy ochotný personál nemluví moc česky a tak vám moc neporadí. Vybírat musíte z vietnamské nabídky, která je naspaná hned u okýnka. V žádném případě nezkoušejte „čínu“ z hlavní nabídky.

Pho i bunču tady dostanete v slušné kvalitě. Srovnání se specializovanými podniky z tržnice SAPA to ale nesnese. Buncha u není tak pěkně vypečená jako v bufíku Hai Há a pho je méně aromatické a smenším množstvím bylin.

Tento skvělý podnik schovaný za devatero prodejními halami a tunami textilu jsem navštívil už několikrát a vždy jsem byl po stránce kulinářské uspokojen.

K dispozici je několik stolů na kryté terase, prostor je pravděpodobně mírně kuřácký. Vyznění podniku je silně proletářské, a pokud toto akceptujete, můžete si návštěvu i užít. Většina hostů se rekrutuje z řad místních obchodníků. Jídla jsou podávána na normálním nádobí a s kovovým příborem.

Paní v okýnku hovoří obstojně česky. Nikdy jsem se nepokoušel zapříst hlubší konverzaci na téma podávaného jídla. Ale pokud jdete na jistotu, tj. bun cha, pho nebo závitky, bude vše v pořádku. V nabídce jsou hůlky, nebo standardní příbor. Vždy doporučuji si vzít i lžíci.

Porce podávaných jídel jsou velmi štědré. Bun cha správně křupavá, s dostatkem vařených (ne smažených) nudlí a zeleniny. K tomu miska s omáčkou, ve které je potřeba koupat jak maso, tak nudle.

Závitky bohatě naplněné dobrou hmotou, nikoli vegetariánskou. Opět podáváno s nudlemi a omáčkou.

Polévky převeliká mísa, snadno vydá na celý oběd, chuťově velmi dobrá, nudle, zelenina, bylinky, maso.

U okýnka vystavené plechovky s všelijakými ovocnými nápoji, zkusil jsem ananasový a nebyl jsem nadšen. Jedná se o obdobu českých krabičkových nápojů, byť v o něco lepší podobě. Výhodou je nabídka dosti exotických chutí. Nicméně jsem u tohoto stánku neobjevil žádný atraktivní nápoj.

O malém bufetu skrytém mezi stánky s veteší v Holešovické tržnici jsem se dozvěděl na blogu pana Cuketky, vyzkoušel a byl jsem nadšen.

Prostředí je opravdu nic moc – kovový stánek a kolem pár pivních setů, navíc se k němu musíte prodrat mezi stánky, které svým zbožím zabírají veškerý dostupný prostor uličky.

Když mi kamarádka řekla o „vietnamské restauraci" v holešovické tržnici, kde to je "strašně dobré a levné, i když ošklivé, a nedá se najít“, byla jsem hodně zvědavá. Skutečnost ovšem jako vždycky předčila očekávání – jídlo bylo lepší, než jsem čekala, prostředí horší a bloudím tu stále. (Upozorňuji, že moje hodnocení se týká jen nabídky vietnamských jídel, všechna stojí do 90 Kč.)

Tenhle bufet totiž není žádná restaurace, ale obyčejný bufáček s pěti dlouhými stoly, to vše uprostřed stánků s oblečením. Občas si někdo kolem vás zapálí a téměř jistě budou během vašeho jídla vyřvávat reklamy na všechny možné služby, které tržnice nabízí. Proč sem tedy sakra všichni chodí?

Protože tu mají údajně nejlepší pho v Praze – a já tomu klidně věřím, protože tahle vietnamská polévka je tu krásně voňavá, plná bylinek a masa. Pozor, že pho je považováno za hlavní jídlo a opravdu je hodně vydatné.

Obvykle si ale dávám křupavé kousky vepřového bun cha, k němuž dostanete nálož nudlí (obvykle bohužel slepených) a sladkokyselou omáčku, do které si nudle namáčíte, nebo je do ní rovnou naházíte:).

Druhou mojí volbou je pak hovězí bun nem – v misce dostanete plno nudlí, bylinek a masa, navrchu pak se zlatavou cibulkou a arašídy, naspodu s onou báječnou sladkokyselou omáčkou. Nezapomeňte promíchat!

Dobré jsou i zdejší závitky, ale v mém žebříčku se i přesto krčí až na posledním místě. Konkurence je silná.

Vše si můžete nechat zabalit s sebou, dokonce ani s omáčkou není problém.