Rád často po práci proběhnu Štefánikovou ulicí od Anděla až na Arbesovo nám. Nachází se zde hned několik zajímavých obchodů, jedním z nichž je i uzenářství Sváček, těsně sousedící s prodejnou sýrů – Cheesy (bude také recenzována).

V porovnání s druhou provozovnou na Budějovické je tato určitě hezčí a příjemnější. Na délku je možná kratší, ale na šířku rozhodně větší, což nezpůsobuje tlačenice kolem fronty a působí vzdušnějším dojmem. Na jedné straně můžete vybírat z pestré nabídky vín většinou domácí produkce, na druhé straně pak z velkého množství domácích i zahraničních lahůdek. Dokonalou atmosféru utváří parmské šunky, salámy a klobásy visící nad pultem. Pravda, jejich umístění je trochu nepraktické, ale za tu srandu to stojí, když se pak s prodavačem hledáte v mezerách mezi nimi :)

Co už taková sranda není, je přístup obsluhy. Všichni před nástupem nejspíš procházejí školením, jak co nejvíce prodat a je to hodně znát. Což o to, kdyby to bylo prováděno jemně a decentně, nic bych proti tomu neměl. Dělají to ale velmi okatě a násilně a co je nejhorší, nepřestanou ani když dáte najevo, že nemáte zájem. K dobru nepřispívá ani snaha „ukecat“ vás na báchorkách kolem daných výrobků. Takový přístup ve mne budí pocit nedůvěry a nemohu se tedy spolehnout na jejich rady a doporučení. Musím prostě u Sváčka nakupovat předem připraven a s jasnou vizí toho co chci.

A že je z čeho vybírat. Vše je kvalitní a čerstvé. Vídeňské párky, které krásně křupají a nabízejí jemnou a dobře ochucenou směs, libová a lehce kořeněná babiččina klobása, správně připravený roastbeef (medium – rare), klasická parmská šunka, pravý maďarský uherák, brusinková paštika, sušená rajčata, ančovičky a mnohé další. Nesmím zapomenout také na bohatou nabídku sýrů z celého světa, kterou ale nemám moc prozkoumanou, protože je nakupuji u specialistů „vedle". Bohužel, za kvalitu se platí a tak počítejte s vyššími cenami než v "obyčejném“ uzenářství. Ale utracených peněz nebudete litovat a určitě poběžíte pro další dobroty.

Jdouc okolo Sváčkova lahůdkářství pěšky, nemohla jsem se nezastavit. Tolik chvály na malý podnik si žádalo bližší prozkoumání.

Po vstupu do podniku se mně v(cuku)letu ujal celkem mladý obsluhující. Mé první kroky vedly k v předchozích recenzích málo prozkoumaným vínům. Prodavač se nadšeně hrnul do razení, ale věci ve skutečnosti příliš nerozuměl. Když se mně zeptal jaké víno hledám, nastrčila jsem obvyklou matoucí vějičku, že „nějaké zajímavé, suché". Opatrně se poptal, jak moc vínu rozumím, volila jsem proto opět klišé repliku, že špatné víno poznám, a dobré víno teprve objevuji. Neuměl si přiliš poradit a naštěství přinesl několik zajímavých vín „zezadu“ – standard vystavených kousků moudře opomněl. I při nabízeni i velmi zajímavých vín se však bohužel omezil pouze na konstatování "toto je královna italských vín z té a té oblasti“. Proč je to však královna z něj již jaksi nešlo dostat.

Zcela jiná situace nastala při převedení pozornosti na sýry. Na přání zaexperimentovat si se sýry k vínu se mnou prošel a prochutnal méně standardní sýry, důsledně vynechávaje klasiku typu „gouda“ atp. Vše měl evidentně nachutnáno, skvěle dodržel pořadí degustace od jemnějších k ostřejším sýrům. Nakonec jsem si odnesla 4 výborné modely sýra, nejzajímavější byl ten ovčího a kozího mléka zrající v kaštanových listech. Při jeho konzumaci lze propadnout gurmánskému šílenství podobnému, jaké se některým jedincům stává při konzumaci oříšků či brambůrek. Celých 150 gramů tohoto sýra nepřežilo první večer v lednici – sýr je velmi pikantní a výrazný, s výrazně svěžími tóny pravděpodobně pocházejícími ze zrání v kaštanových listech. Nemohu však posoudit autentičnost, leč k salátu z kaštanových listů jsem se zatím nedopracovala :-)

Zcela mimochodem jsem u Sváčků udělala jeden velký objev, francouzskou hruškovici, která mi byla nabídnuta po sérii „a co ještě bych tak…“. Hruškovice je velejemná, bez ostrých tónů i přes sílu 43%. Výrazná a velmi příjemná chuť nádherně zralých hrušek máslovek mně dokonce donutila tento nápoj odzkoušet na moravském kamarádovi vlastnícím pálenici. Čekala jsem leccos, ale překvapil mně jiskrou v oku a žádostí o adresu obchodu, kde tuto dobrotu pro sebe obstará.

Po velikém váhání hodnotím personál za 3 i přes krásné zážitky z oblasti sýrů, škoda té slabosti v oblasti vín.

Sváčkovo lahůdkářství u Arbesáku ve mně evokuje vzpomínky na zašlé fotografie obchodu, kde můj děda jako mladý kluk pracoval coby obchodní příručí. Určitě to bylo taky takové útulné místo, kde se vedle sebe tísnily všechny dobré věci, popírající sice jakékoli zeměpisné zaměření, ale pevně spjaté příslušností k velké zemi jménem Mňam. Tady se vedle sebe taky tísní solidní český talián s delikátní parmskou šunkou a francouzským reblochonem, s ledově bílou tváří na ně shlíží slovenská bryndza a společně se všichni tihle lahůdkářští vyslanci odrážejí v lesku vinných lahví na protější stěně.
Do tohohle prostředí pak zapadá i obsluha. Skoro čekám, kdy se ozve „Co si ráčejí přát, paninko…" Sice onikání tu ještě směrem ke mně nezaznělo, ale jinak je to skoro přesně tak. Celý nákup tady se odehrává v duchu "Víte, chci udělat k večeři halušky, kterou slaninku k tomu doporučíte… následuje přehled vhodnosti a nevhodnosti jednotlivých typů, připomenutí, abych neodešla bez bryndzy, upozornění, že mají opravdu dobrou brusinkovou paštiku a čerstvou šunčičku od kosti, a což třeba k té šunčičce rohlíčky obzvláště vypečené…“ Nákup tady si opravdu dokážu užít. Nikdy se mi ale nestalo, že by chování personálu přešlo do vtíravosti a vnucování, pro mě je to spíš vesele zazpívaný duet, kde ochotně zastanu svůj part. Je fakt, že nákupofobního introverta (tyhle samotářské tendence pociťuju já třeba při nákupech bot) by zdejší zapojený přístup mohl vyděsit.
Odcházím odtud vždy s podstatně naditější taškou a pohublejší peněženkou, než jsem předpokládala cestou sem. Ale ještě se mi nestalo, že bych litovala, všechny zdejší lahůdky byly vždy zcela čerstvé, neoschlé, neokoralé, neblížící se ke konci s dechem, chuťově zcela splňovaly očekávání.

Lahůdkářství pana Sváčka ve Štefánikově ulici je vlastně jen taková větší chodba. Když do prodejny vstoupíte, dotýkáte se pravou rukou regálu s vínem a levou skleněného pultu s lahůdkami. V něm vedle sebe leží francouzský Reblochon, parmské prosciutto, rostbíf podle anglické receptury i česká nádivka. U Sváčků se neřídí zemí původu, pouze důsledně naplňují definici lahůdkářství a pro své produkty mají jediné společné kritérium: jsou ňam.

Hned po vstupu mě prodavač uvítal širokým úsměvem, na kterém by člověk nabyl chuti, a jeho “čím posloužím?” nemělo ani v nejmenším otravný nebo podlézavý charakter. Dokázal se bezchybně vyrovnat s mými definicemi “jen kousek” a “tak na ochutnání”: prostě se vždycky při krájení přesvědčil, jestli “to takhle bude v pořádku”. Při vážení šunky od kosti, která byla již předkrájená, odhrnul z komínku svrchní potrhaný plátek a do mého balíčku nabral jen ty dokonalé – maličkost, která potěší. Poskytl mi veškeré informace, které jsem chtěla vědět (ohledně skladování, doby trvanlivosti apod.), doporučil, když jsem váhala, kterou šunku vybrat, a celou dobu mého nákupu se mnou ještě zvádnul úplně nenásilně vtipkovat. Hochu, kamera chválí!

Celou cestu od Sváčků domů metrem jsem vykazovala reflexy Pavlovových psů a po příchodu do kuchyně jsem se nemilosrdně vrhla na ochutnávání. Parmezán, který mě ve skutečnosti k nákupu zlákal (venku na něj byla velká reklama), má všechny znaky dobře odleželého sýra – drobivá, ale stále ještě vlhká struktura a nasládlá, trochu pikantní chuť s křupavými krystalky. Šunka od kosti je méně slaná, než jsme u šunky zvyklí, ale to docela vítám – dává to víc prostoru chuti masa a tučného okraje. Ze zvědavosti jsem si vzala i proužek nádivky, té do kvality “à la babička” schází hlavně intenzivnější vůně, nicméně chuťově je ucházející, je v ní pořádná dávka uzeného a taky bylinky.

Zcela jsem dnes opomněla vinotéku, která tvoří nemalou část místního sortimentu. Jediné, čeho jsem si dnes stihla všimnout, bylo široké spektrum provenience – zahlédla jsem Německo, Francii, Itálii, ale třeba taky Brazílii. Čili moje další návštěva na sebe nejspíš nenechá dlouho čekat: ráda bych věděla, jestli se prodavač pustí i do sommeliérských doporučení, když mu ta šunková tak jdou.