I když to prodavači vehementně popírají, zdá se mi Sváčkova prodejna na Budějovické o něco prostornější než ta ve Štefánikově. I zde ale vévodí na jedné straně chladicí pult s lahůdkami a na straně druhé regál s vínem.

Po vstupu se mě ujala prodavačka a hned začala zjišťovat, pro co jsem přišla. Zapátrala jsem v uzeninách a ukázala na cikánskou pečeni, prodavačka ještě pro úplnost představila i kladenskou a debrecínskou, kdybych náhodou chtěla změnit nebo rozšířit chutě, a pak už se jala vážit a balit můj balíček s úhlednými plátky. Ptala jsem se na také na čerstvé těstoviny, které byly před obchodem inzerované, a opět jsem byla obsáhle informována – nejedná se o těstoviny na váhu, nýbrž o půlkilové chlazené balíky. Pozastavila jsem se i nad překvapivě libovou pancettou a tence nakrájeným rostbífem (ten prý si dělají sami, zaznělo s hrdostí), nic z toho jsem ale nakonec k nákupu nepřidala.

Přestože Sváček není primárně řezník, je místní lahůdkářská nabídka rozšířena o jehněčí maso – sice mražené, ale úhledně naporcované a zabalené, kotletky nakrájené, plec vykostěná, zkrátka příjemná změna oproti tradičním domácím zápasům se čtvrtkou jehněte.

Prodavačka za vydatné podpory svého kolegy provázela všechny produkty komentářem, jak je co dobré a co se s tím dá doma podniknout. Byla jsem docela natěšená, co všechno se ještě dozvím, když ukázala na vinotéku u protější zdi a prohodila: “Nechcete se podívat i na naše vína? Jen tak, úplně nezávazně…”. Milé děti, dobře vám radím – pokud se vám v tomhle podniku stane totéž, otočte se a utíkejte! Běžíte o život…

Nejedná se jen o to, že taktiky, které místní personál používá, nejsou úplně košer. Konekonců, každá obchodní metoda je dobrá, pokud prodává, že? (“Těchhle lahví máme jenom šest, já vám hned jednu zabalím!” – a šup, víno putuje do tašky.) Už tady jsem se trochu zarazila: což o to, já vím, proč jsem přišla, a s tím taky odcházím, ale dokážu si představit, že někdo méně důsledný, jako například moje maminka, by klidně mohl odejít s nákupem za pětistovku a až doma zjistit, že v tašce chybí ta dušená šunka za dvacku, pro kterou vlastně původně šel. Takový pocit z nákupu může u zákazníka zanechat trochu hořkou příchuť na patře a zasadit kdesi v šedé kůře myšlenku, jestli do tohohle obchůdku vůbec příště znovu jít.

A aby bylo ještě hůř: Žádná prezentace vín se nekonala. Prodavač pouze vyjmenoval odrůdy, které mají ve vinotéce uložené (narozdíl od celosvětové produkce u Sváčků ve Štefánikově dodává do pobočky na Budějovické téměř výhradně rodinné vinařství Sedlák z Velkých Bílovic). Přečíst etikety mi nepřišlo jako žádný zvláštní trhák, to bych asi zvládla taky, zaujala mě nicméně láhev označená Sevar – to jsem ještě nikdy neviděla. Položila jsem tedy dotaz, zda se také jedná o odrůdové víno, jako u ostatních lahví. Odpovědí bylo zcela jasné ne, jedná se o jedinečnou směs bílého a červeného (!). Jenže tohle, vážení a milí, byla zcela nepokrytá lež. Sevar je odrůda, dokonce vyšlechtěná přímo na Moravě, která vznikla křížením Svatovavřineckého s Villardem. Nechci se pouštět do filosofických úvah, zda má prodavač v lahůdkářství znát rozdíl mezi odrůdou a kupáží, chci jen říct, že ocením daleko víc prosté “nevím”, než když se mě někdo v zájmu kšeftu snaží tahat za fusekli. To nesnáším. Pokud musím v první řadě hlídat, aby ze mě nedělali banána, nakupování se prostě neužívám.

Měla jsem možnost Sváčkovy prodavače pozorovat kromě zdejší prodejny i v obchodě ve Štefánikově a dokonce i na pankráckých trzích. Koncept zemitého a výřečného uzenáře, který majitel u svého personálu buduje, se mi zamlouvá, a při pozorování pankráckého prodavače jsem se dokonce nahlas smála (a obsluhovaní zákazníci se mnou). Dnešní příhoda z Budějovické ukazuje pouze na skutečnost, že prodavači, perfektně proškolení a komunikačně vybavení, kráčejí dnes a denně po tenké červené linii oddělující zručného obchodníka od švindlíře. A já jen pevně doufám, že se budou co možná bezpečně držet na té první straně.

Abych nekončila rozhohněná, musím Sváčkovým přiznat, co se mi na nich líbí: Jednak jsou to produkty – ani bych neřekla, že jsou dražší, podle mě prostě cenově odpovídají kvalitě. Cikánka, kterou jsem domů přinesla, byla absolutně libová a jen se rozsýpala. Ve druhé řadě je to fakt, že nenabízejí pouze produkty, ale – jak se dneska hezky říká – komplexní řešení. Zeptáte se na pancettu, a vzápětí se dozvíte recept na skvělé čerstvé těstoviny s pancettou a parmezánem, ke kterým se bude báječně hodit červené víno. Že jsou tu všechny potřebné suroviny po ruce, je samozřejmě “obchodní” shoda okolností.