St. Magdalena je vinařská vesnice, kde snad každý dům krom kostela je obklopený vlastní vinicí a nabízí své víno k zakoupení. Ochutnali jsme jich několik v rámci St. Magdalener Kirchtag, ale blíž jsme se seznámili jen s Untermoserhofem, protože jsme tu byli ubytovaní.
Dům je stará usedlost (prý ze 16. stol.), stojí uprostřed vinic, na kopečku nad Bolzanem, s nádherným výhledem na Dolomity a lány vína. Vede sem jen uzounká silnička, ač je to kousek od Bolzana, je to tu úplně jiný, klidný, naprosto neměstský svět. Ve dvoře je stinné posezení pod vinnou révou (částečně i zastřešené), kde je možné vína ochutnat.
Vína prodává většinou paní Ramoserová (její muž byl vždy už od rána na vinicích a zaléval a prostříhával…) Je to velice sympatická paní, družná, veselá, docela jsme si s ní popovídali o tom, kam jsme se už podívali, kam ještě určitě musíme … Dá se s ní domluvit velmi dobře německy, anglicky nám nerozuměla.
Když jsme si chtěli koupit víno z vinic, na které jsme koukali každý den oknem, vzala nás nejdřív do vinného sklepa a dala nám načaté, ovšem téměř plné lahve (s připsaným datem otevření, takže jsem viděla, že byly otevřené den předtím), že prý nemůžeme v žádném případě kupovat víno naslepo a musíme zjistit, co nám chutná, a ať si je vezmeme do pokoje a ochutnáme nebo klidně celé vypijeme a pak si podle toho koupíme. Nevím, jestli takhle funguje zdejší degustace pokaždé, ale asi nějak podobně ano, protože na vstup do vinného sklepa jsme měli výhled z okna a co jsem tak rozuměla, i jiní lidé tam takhle ochutnávali.
Výběr byl pro nás dost jednoznačný, oběma nám moc zachutnal temně rudý, trochu třešňově chutnající Lagrein (2009). Koupili jsme si několik lahví (i domů :) – jedna stála 8 eur.