kacka_zvykacka A 17. květen 2012 # Hodnocení: Velmi dobré
Shrnutí: „Dobré jídlo i pivo, příjemná obsluha, velká zahrádka a skvělá atmosféra. Návštěva pivovaru mi udělala opravdovou radost.“
Do Únětického pivovaru jsme se vypravili netradičně na všednodenní večeři. Je to sice ideální cíl cyklovýletu, ale nutnost dostat se na kole zpátky domů brání ochutnání všech místních dobrot. Autobusem č. 355 z Dejvické jste tam za 20 minut, tak o co jde, že? Jen pozor na to, že zpátky jezdí v noci jen 1× za hodinu
Pivovar stojí na místě od roku 1710 a podle všeho se budova příliš nezměnila. Výčep s restaurací je ve veliké klenuté místnosti, která je zařízena starými pěknými dřevěnými stoly a mixem židlí. Přesto, že není vlastně vůbec zdobená, je útulná a strašně příjemně se tam sedí.
V úterý to byl akorát jeden rok ode dne, kdy se v Úněticích poprvé od uzavření pivovaru v roce 1949 uvařila várka piva. Takže restaurace byla plná slavících místních a dvanáctka tekla proudem a zadarmo. Trochu mi to připomínalo Fričovu Pekárnu, všichni se znali, všichni byli milí a bylo tam prostě dobře. Ze začátku jsme si připadali trochu nepatřičně, ale nakonec jsme zapadli a domu jeli autobusem s panem sládkem.
Kromě opravdu povedeného piva tu mají opravdu povedené jídlo, které se k pivu hodí. Žádná dietka, ale kdo by odolal teplému škvarkovému salátu s opečenou bílou i červenou cibulí a rozpečenou osminkou chleba? Nebo kynutým pivním škvarkovým plackám s trochou zelí v těstě? Dejte si to nejlépe obojí dohromady. Potíž je v tom, že pak už nezbývá místo na krásně vypadající domácí pivní sýr. Hlavní jídla jsou opravdu vydatná, ale stojí za to. Nejvíc mi chutnalo pomalu pečené hovězí žebro podávané s hořčicí a křenem a mističkou cibulového výpeku. Obrovská porce měkoučkého výrazného masa s dobrým chlebem a výpekem mě bude asi lákat zas a zas. Ale příště si to dám s někým napůl. Fajn bylo i vepřové žebro, akorát česnekový dip na bramborách mi přišel nadbytečný a chuťově trošku rušivý. Úplně nejlépe nedopadl vepřový řízek, který byl dost vysušený a s žebry moc nesnesl srovnání.
Zajímavé byly i dezerty. Já dávala přednost hrušce s rebarborovou omáčkou a vanilkovou zmrzlinou, Lucie s Martinem zas lehce štiplavé tvarohové pěně s pivem, lesním ovocem a lámaným perníkem. Jenže ta zmrzlina byla fakt divně umělá a to lesní ovoce prostě nějaká mražená směska a navrch zdobení čokoládovým toppingem. Tady by to chtělo trošku dotáhnout provedení jinak bezva nápadu.
Celou dobu nás obsluhovala strašně milá a pozorná servírka, která nám nosila pivo sotva pár vteřin po té, co jsme odložili prázdnou sklenici. Odměnili jsme jí trochu větším dýškem a ona roztomile reklamovala, že je to moc. No znáte další takovou?
Zkrátka, výlet na večeři do Únětic mě hrozně potěšil a budu se ráda vracet.