Při cestách na jih od Prahy jsem si hned dvakrát naplánovala kafovou přestávku U Zlatého korálku.

Při první návštěvě jsme přijeli až k večeru a domácí zákusky už byly vyprodané. Stejně jsem měla chuť spíš na něco slaného – ale ouha, nic takového se na lístku nevyskytuje. Žádný toast, bageta, dokonce ani slané tyčinky. Hlad jsem se tedy rozhodla ukojit palačinkou s borůvkami, zmrzlinou a šlehačkou. Palačinka byla ohřátá v mikrovlnce. Borůvek byla spousta, domácí šlehačka nebyla dobře protřepaná a roztékala se… a byla „ozdobená“ umělohmotným jahodovým sirupem.

Příště jsem volila belgický dort, který už vychvalovala předchozí recenze. Měla jsem obavu, že ho celý nesním, ale nedalo se jinak. Zdobí ho obrovská pralinka obalená buď v kokosu nebo v nahrubo nasekaných oříšcích. Uvnitř je jednak lehčí čokoládový krém, jednak vrstva tužší čokolády. Potaženo marcipánem. Dortu by slušelo nechat ho po vyjmutí z chlaďáku před konzumací trochu povolit, ale já jaksi čekat nevydržela.

Káva byla (capuccino, espresso macchiatto) dobrá, správně připravená, jak se na slušnou kavárnu sluší.
Personál je velmi milý a jedna slečna vypadala, že snad s úsměvem na rtech i spí.
Kromě kafe si tu můžete pořídit vinuté korálky a další rukodělné výrobky od šperků po batikovaná trička.
Co se týče interiéru, chtělo by to před další sezónou udělat pořádnou čistku – vymést pavučiny, vymalovat oprýskané stěny, přerámovat diplomy, vyházet serepetičky… útulnosti to rozhodně neubere a interiér bude více dýchat elánem.

Cestou ze Sázavy směrem ku Praze jsme se zastavili na nějakou sladkost v Jílovém u Prahy, a hned na náměstí nám přišla pod ruku kavárna a galerie U zlatého korálku. Kromě předzahrádky na náměstí na ni upozorňuje i hrdý nápis “nejlepší káva v ČR”.

Kavárna vyplňuje dvě místnosti v suterénu a protředí je spíše domácké – kromě židliček je k dispozici i malý gauč a taky dvě pracovní stanice pro připojení k internetu. Někteří místní taky kavárnu využívají jen na pár minut surfování a přečtení pošty, ani kafe si nedají. Během naší návštěvy seděl u počítače pán, který s sebou měl i krabici s třídenními štěňaty na prodej. Dojem obýváku tedy téměř dokonalý, pokud ovšem přimhouříte oči nad sem tam opadanou omítkou a občas nějakou tou pavučinou v rohu – to se většinou v obývácích nestává.

Samotný prodejní pult je vcelku maličký, místo je jen na pár zákusků a pořádný kávovar. Slečna, která nás obsluhovala, nás nechala zákusky pořádně okouknout, pak k nám trochu nejistě, ale s úsměvem vyrukovala a zapsala si objednávku: cappuccino, café Zlatý korálek, tvarohový dort s malinami a dort stracciatella. Palec nahoru Korálek rozhodně zaslouží za to, že kromě běžné kávy připravuje i spoustu speciálních kávových nápojů – zřejmě podle originálních receptů majitelky Petry Veselé. Všechny jsou na bázi espressa, a ve finále café Zlatý korálek připravené se sirupovou kresbou na pěně zaujalo provedením i chutí víc než cappuccino (které mně osobně připadalo trochu hořké a mělo i o něco řidší pěnu). Každou kávu nám baristka přinesla zvlášť. Dorty byly poctivé (spílali jsme si, že jsme si nedali jeden napůl), na malinovém se dokonce skvěly dvě pořádné čerstvé maliny, slabou stránkou byl ale u obou poněkud suchý korpus. Naštěstí stála hned vedle nás na poličce karafa s kohoutkovou vodou, samozřejmě volně k dispozici.

Za celou dobu, co jsme v kavárně seděli, se tu vystřídali asi tři nebo čtyři hosté – nevím, možná je to v menším městě normální, i když bylo žhavé letní nedělní odpoledne. Já jsem ale měla z kavárničky pocit, že kdysi zažívala lepší časy – a tři či pět let staré trofeje mistryně kávy České republiky tento dojem jen podtrhly. Možná se teď majitelka spíše než tomuhle podniku věnuje vzdělávání a přípravě baristů ve své škole, což je činnost jistě potřebná a chvályhodná.

V kavárně jsem byl jen v první místnosti, kam se jde ze vstupní chodby po pár schodech dolů. Tady najdete barový pult s chladící vitrínou na zákusky, za kterým trůní krásný klasický kávovar Faema, počítače s internetem a pár stolků. Osvětlení je poměrně tlumené, zkrátka klasická útulná kavárna, kde bych neměl problém líně prosedět celé odpoledne.

Slečna baristka mě mile uvítala, sice působila trošku, jako by v kavárně nepracovala dlouho, ale vůbec to nevadilo, protože v nabídce se vyznala a i práci s kávovarem zvládala dobře.

Z nabídky jsem si vybral malinovo-tvarohový dort (docela dobrý), kromě něj byl ve vitríně ještě dort Míša a klasické zákusky typu indiánků nebo věnečků, a k tomu jsem si dal cappuccino a později espresso. Cappuccino bylo i s latté artem, který sice samozřejmě není nutný, ale příjemně se na něj kouká a také je hned na první pohled jasné, že nápoj obsahuje dobře udělanou mikropěnu, protože jinak by se obrázek do kávy namalovat nedal. A ochutnání to jenom potvrdilo – příjemně nasládlá pěna a ukázkový shot espressa jako základ, takhle má cappuccino chutnat. Na závěr jsem si objednal ještě espresso a také bylo velmi dobré – správná velikost, plné tělo, příjemná chuť i dochuť. Osobně sice preferuji trochu jiný typ směsi, ale to je spíš otázka vkusu, než nějaký problém v kvalitě.