Je to až k neuvěření, ale za nejlepším masem se nejezdí do žádné nóbl restaurace, ale do podniku, který se jmenuje U koryta. Ten se nachází v zastrčené vesnici Klokočná, asi tak 30km od Prahy. Což je na jednu stranu výhoda a na druhou nevýhoda. Výhoda proto, že podnik není až tak známý a tudíž je šance, že bude pro vás volný stůl (je jich tu jen 4 nebo 5). Nevýhodou je ale fakt, že se sem člověk jinak než autem nemá šanci dostat. Pokud ale máte maso rádi, nenechte se odradit a čtěte dál.

Podnik si před lety otevřel místní řezník, sám si maso poráží a sám vám ho i na ohni, přímo před vašimi zraky připraví. Celá místnost je řešena tak, že v každém rohu místnosti je jeden stůl, uprostřed hoří oheň a nad ním je kamenná deska, na kterou se prostě plácne naložené maso. Schválně říkám plácne, protože U koryta to funguje trochu jinak, než jste z restaurací zvyklí.

Když se usadíte, pan majitel a kuchař v jedné osobě za vámi dojde, změří si vás pohledem a podle nálady začne zhruba takto: „Tak mladej, mám panenku, krkovici, biftek. Pak je tam ještě kuře. Co si dáš?" Vy na to nesměle „Ta panenka zní dobře…“. "Tak jo, a co budeš pít?“ A v tomto duchu se pokračuje dál. Na přílohu se neptá, dostanete chleba. Pokud budete mít štěstí, možná bude bramborák. Ale jaký! Všechny pokrmy, ať jsou to masíčka, chleba, kterým se otře kámen na kterém se maso dělalo (dietolog omdlívá, milovník dobrého jídla jásá), nakládaný česnek, nebo již zaminovaný bramborák, jsou jednoduše geniální. Prostě nic neřešte a jezte to, co dostanete na stůl. Špatné to rozhodně nebude, to mi věřte. A vsadím se, že si ještě dáte přídavek, protože tak štavnaťoučké, křehké a dobře naložené maso se jen tak nevidí. Ti, kteří to tu už znají, si mnohdy dají druhou porci a třetí si nechají zabalit domů.

Zapíjet to můžete pivem (pro motoristy a cyklisty je k dispozici nealkoholický Birell), limonáda se snad také najde. A nezapomeňte si dát slivovici. Je úžasná jako všechno tady a bude se vám lépe trávit.

Co dodat na závěr, snad že kdyby někdo prodával nemovitost v Klokočné tak dejte vědět, závidím totiž místním…