Shrnutí: „Velmi kvalitní moravský podnik, který rozhodně stojí za vyzkoušení. A jakmile zjistíte, že se ceny nevznáší až v tak astronomických výškách, určitě se budete chtít vrátit.“
Tato brněnská restaurace byla v mém hledáčku už delší dobu, ale až teď se mi podařilo sem zamířit alespoň na oběd. Abyste pocítili tu pravou atmosféru a odpoutali se od okolního pracovního prostředí, musíte sejít tak trochu do „podzemí“. Upřímně jsem čekala mnohem menší a stísněnější prostor, než jaký U Kastelána najdete. Masivní cihlová klenba s unikátně zapracovanými kamennými sloupy působí poměrně temně. To je vyváženo bílými závěsy, které nejspíš slouží k oddělení případné uzavřené společnosti. Tmavý nábytek se stoly prostřenými bílými ubrusy jen doplňují celkový dojem z prostoru. To, nad čím jsem se trochu pozastavila, byly obrazy s francouzskou a pařížskou tematikou rozmístěné po celé restauraci. Nemůžu říct, že by mi vadily, ale tak nějak mi tam neseděly…
Jakmile jsme se usadili, ihned se nás ujala příjemná a usměvavá servírka. Chvíli po přijetí objednávky nám přinesla teplé pečivo s máslem. V tuto chvíli jsme mezi sebou museli bojovat o nůž. U talířků na pečivo totiž žádný nebyl, a proto jsme si museli poradit s jedním velkým. Jako amuse bouche jsme dostali carpaccio z mořského ďasa plněné hovězí oháňkou. Tato kombinace pro mě byla rozhodně překvapením, a to zvláště strukturou ryby a náplně. Oháňka byla bohužel dost výrazná, až přebíjela chuť samotné ryby. Jako předkrm jsme zvolili svatojakubské mušle na krémovém pórku s brokolicovým pyré a šampaňskou omáčkou. Mušle měly správnou jemnou konzistenci, krásně se doplňovaly s pórkem a omáčkou. Brokolicové pyré dodávalo výraznou složku předkrmu. Jako hlavní chod jsme zvolili mořského vlka s šafránovým risottem, baby špenátem a máslem rouilly a filet z candáta s petrželovým velouté a mini knedlíčkem se škvarkovou nádivkou. Ryba byla velmi dobře připravená se zlatavou kůrkou na povrchu, maso pevné a nevysušené. Rizoto by na můj vkus mohlo být malinko dýl na sporáku, ale tvrdé nebylo. Chutě šafránu, špenátu a máslové omáčky se s rybou příjemně doplňovaly. Candáta jsem nechutnala, ale úprava v kombinaci s knedlíčky vypadala velmi nápaditě. Zarazilo mě, že nám nevyměnili nůž za „rybí“, a to ani když obsluha kontrolovala složení příborů před jídlem. Ale zvládli jsme to i bez něj. :) Víno, které jsem si k hlavnímu chodu nechala doporučit (Pinot Blanc, Reisten Valtice), se svou ovocnou chutí a jemnou mineralitou výborně hodilo.
Jako vždy jsem si nemohla odpustit dezert a tentokrát se přímo nabízela příležitost k testování. Zvolila jsem čokoládové moulleaux s mučenkovým sorbetem. Moulleaux je něco jako fondant, po upečení by tedy měl zůstat uvnitř tekutý, a to se i v těch nejlepších podnicích ne vždy podaří. Výsledek byl ale naprosto dokonalý, nadýchané těsto s horkou čokoládou uvnitř. A k tomu kyselkavý sorbet z mučenky = perfektní kombinace. Kávu U Kastelána mají značky Varesina, což je pro mé amatérské chutě vždy potěšením. Opět nezklamala, s hustou cremou na povrchu, bez náznaku přepálení nebo kyselosti.
Celkový dojem z tohoto místa je velmi dobrý, nemůžu ale říct, že by mě jídlo něčím zásadním překvapilo. Jeho příprava byla ale kvalitní, a musím dodat, že má očekávání byla poměrně vysoká. Zklamaná jsem rozhodně neodcházela a určitě to nebyla moje poslední návštěva.