K Cedru chodím už asi 15 let, vždy je poctím svou návštěvou několikrát za rok. V této recenzi i v bodovém hodnocení tedy shrnu své dosavadní poznatky obohacené o čerstvé zážitky z dnešního oběda.

Tato restaurace je dejvická stálice ne pouze dobou své existence, ale také dobrou kvalitou jídla, příjemnou obsluhou a prostředím, kde se, pokud vím, za těch uvedených 15 nezměnilo vůbec nic. Co se mění jsou číšníci, hosté a barva vlasů pana majitele (rozuměj z černé na šedou).

Restaurace je poměrně malá, je tam asi tak 8 stolů uvnitř, v létě prostor značně rozšíří venkovní zahrádka. V interiéru najdete několik blízkovýchodních doplňků (závěsy, bambulky, lampičky, potahy, drobné dekorace), ale nic přehnaného, jak jsem již naznačil, interiér byl kdysi dávno navržen opravdu nadčasově. Veškeré pokrmy servírují na talířích s malým zlatým cedrem na okraji.

Byly doby, kdy na oběd nebo večeři byla rezervace nutná. To se ale se zlepšující se nabídkou v Praze celkově změnilo a dnes jsem přišel na oběd ve 13.45, uvnitř bylo volno minimálně z poloviny a venku neseděl nikdo (pršelo). V dřevních dobách zde také bylo složení hostů z 50% z americké ambasády a z dalších 50% arabští podnikatelé usazení v Praze. Češi tam byli exotickým jevem. V posledních letech jsme aspoň U Cedru bez diskuse předhonili Ameriku.

Číšníci a servírky většinou nejsou Češi, dnešní komunikace mezi personálem probíhala např. ve francouzštině. Vždy se s nimi ale lze do nějaké míry česky domluvit. Nejpodstatnější je, a nevím jak to majitel dělá, že jsem tam přivšech návštěvách narazil jen na usměvavé lidi, kteří mají opravdový zájem o to, abych se tam dobře cítil a aby mi chutnalo (dnes se na to ptali minimálně třikrát). Téměř nikdy si zde neobjednávám podle jídelního lístku (mám slabou paměť na arabské názvy pokrmů), ale jen zmateně popisuji, co bych si asi tak dal: „Takové ty plněné listy, hnědou kaši v misce, kuře na jehle, …“ No a světe div se, po krátké diskusi s číšníkem vždy dostanu něco, co mi chutná. To se stalo i dnes.

K Cedru má smysl jít na oběd nebo na večeři, jen pokud máte dost času a ideálně se skupinkou přátel. Základem jejich menu je totiž nepřeberné množství předkrmů (tzv. mezze). Většinou si tedy objednáváme tak 7–10 předkrmů (přibližně 2× tolik než strávníků), které když nanosí na stůl, vznikne nádherná arabská hostina, která vyžaduje minimálně 2 hodiny času, který prokládáte klábosením se známými. Samozřejmě na hlavní jídlo už pak nemá nikdo prostor, takže hody většinou zakončujeme baklavou a tzv. libanonskou kávou, což je káva v džezvě ochucená kardamomem.

Dnes jsem byl na oběd bohužel sám, tak jsem si dal jen 2 předkrmy a kuřecí špíz a snědl jsem to maximálně do půlky. Vybral jsem si hommos, který je zde krásně hladký, nadýchaný a má jemnou chuť, v misce je doplněný několika cizrnkami a olejem. Baví mě si ho nabírat z misky teplou pitou natrhanou na kousky, to je mňamka. Pokračoval jsem blízkovýchodní klasikou v podobě plněných vinných listů. Dal bych přednost jemnější chuti, méně kyselé, ale stále byl tento předkrm v pásmu „velmi dobré“. Dále jsem si dal shish taouk s grilovanou zeleninou a rýží, což je kuřecí špíz, kořeněný harisou (pokud se nemýlím). Maso měkké, dobře propečené, osobně bych dal méně harisy.

Za výše uvedené jídlo, 2 neperlivé vody, libanonskou kávu a baklavu jsem vč. spropitného utratil 750 Kč. To je celkem hodně, ale je třeba vzít v úvahu, že množství jídla bylo minimálně pro 2 lidi.

Restauraci U Cedru doporučuji pro posezení s přáteli, když vás netlačí čas a chcete si užít příjemný večer u chutného netradičního jídla.