Tento pajzl pamatuji ještě z legendárních dob, kdy byl královstvím zelených ubrusů, plácaček na stolech a vcházelo se do něj stylovou branou – tedy hnusnými hliníkovými dveřmi, které si podávali z ruky do ruky filozofové, religionisté a další pivu a jídlu chtiví intelektuálové.

Dnes? Čistá, dřevěná, upravená, nekýčovitá hospoda plzeňského typu s naleštěnou pípou a oddělenou kuřáckou a nekuřáckou částí.

Sedělo se nám krásně, ten mladý chlapec, který nás obsluhoval nebyl ani křečovitě úslužný, byl prostě číšník z české hospody (nemyšleno pejorativně), slušný, ochotný, popřál nám dobrou chuť a nakonec se nás zeptal, zda vše bylo v pořádku a co že by pro nás mohl ještě udělat. No kde toto v hospodě tohoto typu zažijete?

Po objednání nám v optimálním čase přistálo na stole jelito jaké svět neviděl, na výpečky vypekli snad celý prasečák a svíčková vypadala prostě krásně. Vše na servisu s jemným decentním logem hospody U Čápa. Jelito bych maličko přisolil, zelí bylo skvělé, sladkokyselé akorát, mastné ani mnoho ani málo a s pravděpodobně domácími knedlíky hezky klouzalo do žaludku. Výpečky se rozsýpaly, svíčková byla cítit zeleninou, brusinky přítomny, maso dobře udělané. No kde se vám tohle za 80 – 120 Kč stane? A k tomu pivo z tanku. A kolik znáte míst, kde si objednáte prdelačku a chutná dobře?

Po tom všem nám bylo jen líto, že nám nezbylo místo vůbec ale vůbec na nic, ani na výlet už se nám nechtělo, ale bylo krásně nejen vevnitř, ale i venku, tedy jelo se.
Jen varování, nebude se vám až tak moc chtít odcházet a jestli to s objednáváním přeženete, tak toho třeba ani nebudete schopni.
Výtku mám jen k velkoplošné televizní epidemii, ale vzhledem k charakteru hospody je to pochopitelné.