U bílé krávy

Restaurace je zaměřena na speciality z hovězího masa plemene Charolais.

Přečtěte si další recenzi na Jídlo iHNed.cz.

Cenová úroveň: Střední

Stránky podniku: bilakrava.cz

Kategorie:  Restaurace

Adresa: Rubešova 10, PrahaČeská republika, , bilakrava.cz

Zeměpisná poloha: 50.0776888, 14.4326391

Kategorie: Restaurace

Recenze

Celkové hodnocení: 4
Scukaři celkem napsali 2 recenzí.
Průměr hodnocení
Prostředí: 4 Personál: 4 Kvalita: 4

Irena A 17. listopad 2011 # Hodnocení: Velmi dobré

Shrnutí: „Celkový dojem je více než příznivý a ráda se k bílé krávě vrátím – na vynikající hovězí i na ten svérázný dezert připravovaný přímo před vašima očima…“

U Bílé krávy jsem byla poprvé, ale rozhodně ne naposled. Je možná trochu ve stínu blízkého Čestru, i když hovězí maso od v Česku chovaných krav (francouzského plemene Charolais) tu je také vynikající.

Po vstupu do restaurace máte dojem, že jste se ocitli někde v Provence. Kostkované ubrusy, dřevěné obložení, různé dekorace, vše vytváří útulný starofrancouzský dojem. Interiér restaurace je dosti členitý, my seděli hned v první části u baru, kde můžete spolu s jídlem konverzovat s personálem, což se ukázalo jako jedna z nejzábavnějších částí naší návštěvy. Personál je sice občas trochu nečekaně neformální, ale velmi milý a sympatický.

Podnik se zaměřuje zejména na hovězí maso, nad vaší hlavou tu také ve vstupní části visí tabule s označením kusu, který právě pojídáte, jeho stáří a vyzrálosti. Tabuli doplňuje sbírka štítků z poraženého dobytka – trochu morbidní, ale vtipné.

Jako předkrm jsme zvolili šneky po burgundsku a vynikající a delikátní jemný dýňový krém. Šneci v klasické úpravě nezklamali, chuť plná, šťávy pro bagetku také tak akorát, personál nás posléze upozornil, že vynikající jsou i v úpravě po starofrancouzku, v omáčce s vínem a glazovanými šalotkami, ty už jsme ale nezvládli.

Jako hlavní jídlo jsem si dala hovězí entrecote, přinesen byl právě tak akorát medium, jak jsem jej chtěla, občas mi připadal trochu tužší (stále v tomto ohledu beru jako dosud nepřekonaný entrecote z už zaniklé vinohradské restaurace L'Ardoise), ale jinak bez připomínek. Společník zvolil mix různých druhů hovězího, který byl také bez připomínek a dal příležitost ochutnat hned několik druhů, druhý společník měl hovězí líčka, která se krásně rozpadala v husté a tmavé omáčce – vůbec všechna jídla tu působí velmi autenticky francouzsky a jsou pečlivě připravená podle tradičních francouzských receptur.

Zlatým hřebem oběda ovšem byl dezert „zmrzlinové obláčky s čerstvými jahodami, připravené přímo přd hosty s pomocí tekutého dusíku.“ Dostalo se nám velmi zábavného představení číšníka s tekutým dusíkem a různými ingrediencemi, z nichž vykouzlil přímo na našem stole výsledný pokrm, což je v podstatě vanilková zmrzlina s jahodovým přelivem, sama o sobě nijak zvláštní, ale tou přípravou přímo před vašima očima se stala čímsi na způsob zázraku. Toto představení byste si rozhodně neměli nechat ujít!

Ohodnoťte tuto recenzi

Hlas odešlete kliknutím na palec

Hedvika A 22. červen 2011 # Hodnocení: OK

Shrnutí: „Hlavní hvězdou tohoto podniku jsou vypasené bílé šarolky, které se v kuchyni mění ve steaky nejrůznějších typů. “

Když sestoupíte po pár schodech do polosuterénního lokálu U bílé krávy, zaujmou vás hned dvě věci:dlouhý barový pult, odkud se vám ihned vrhne vstříc číšník, a černá tabule na zdi s datem narození, porážky, s živou váhou a identifikačním číslem. Chybí už jen jméno White Devil nebo Barabáš. Právě jste se seznámili se svou večeří.

Interiér restaurace simuluje nejspíš cosi jako francouzskou auberge – dřevěné obložení, obrázky kraviček, nezbytné cibulové snopy, i kolo s loukotěmi se najde. Podobný rustikální dojem navozuje i hovorný číšník, kterému sice chybí baret francouzského strejdy, nechybí mu ale zájem a snaživý, až žoviální přístup. V tomto typu podniku by se mi taková osobitá obsluha velmi zamlouvala, nebýt občasného překročení křehké hranice mezi bodrostí a trapasem, kdy se od číšníka dozvíte, že 1) entrecote už dneska měl a rozhodně by nám jej nedoporučoval, 2) moravské červené víno obecně není moc k pití a 3) zmrzlinové obláčky sice v jídelním lístku mají, ale on je ještě neumí udělat moc hezké, tak ať na ně raději přijdeme až tak za měsíc. Trochu škoda, zvlášť když přihlédnu i k servírce, také snaživé a velmi usměvavé.

Jídelní lístek se (až na výjimečnou úlitbu zapřisáhlým vegetariánům) důsledně drží kravského kopyta a nabízí hovězí maso plemene Charolais v různých úpravách, jimž ale vévodí ta nejjednodušší – steak. My jsme ovšem krávu nechali až na hlavní chod a v první řadě vybrali foie gras a cibulačku. Kachní játra měla poněkud mazlavou konzisteci, polévka byla zase trochu řidší a mastnější, než by člověk čekal, pěkně ale voněla tymiánem a chutnala nasládle, po zkaramelizované cibulce. Rumpsteak dorazil v prosté úpravě, jen osolený a opepřený, upravený dle přání na medium, hezky šťavnatý, doplněný hustou (téměř sypkou) šalotkovou omáčkou. Kousky hovězího bourgignon se koupaly v temně rudohnědé, husté, lesklé omáčce chutnající po víně a silné masové šťávě, maso samotné ale mohlo být o fous měkčí. Zatímco šťouchaným bramborům pořádná dávka cibule a opečené slaniny moc slušela, u rozmarýnových brambor hromada cibule přebíjela chuť rozmarýnu a příloze nijak zvlášť neprospěla. Večeři jsme završili netradičním kozím cheesecakem, kterému se povedlo pěkně skloubit neobvyklou kozí příchuť s přiměřeným množstvím pravé vanilky, a obdivuhodně svěžím citrónovým sorbetem servírovaným s troškou nasládlého sektu, který byl báječnou lehkou tečkou za digestivně náročnou večeří.

Celkově působí restaurace trochu jako ze staré školy: Interiér v této podobě mohl vzniknout klidně před dvaceti lety a i design talířů je poněkud staromilský (přílohy jsou servírovány pomocí tvořítek, z každé porce něco trčí – z brambor větev tymiánu, z dortu zase máta). Na druhé straně je třeba říct, že se provozovatelé snaží vnést do restaurace i trochu svěžího větru. Například jídelní lístek je příjemně přímočarý a nepodbízivý, kromě toho je doplněn aktuální a pravidelně se obměňující sezónní nabídkou.

Objevem sezóny pro mě tedy Bílá kráva není, je to ale rozhodně podnik, kam si s chutí zajdu na dobře upravené hovězí. Zarputilá snaha zdejšího podniku nezapadnout mezi desítkami a stovkami pražských steakhousů a udržet krok mě prostě a jednoduše těší.

Ohodnoťte tuto recenzi

Hlas odešlete kliknutím na palec

Jídlo iHNed.cz francouzská kuchyně francouzská vína mezinárodní kuchyně steaky