Při příchodu nás Tramtárie uvítala „ef jedničkou“ a reklamou na ytong. Rádio brzy nahradil Eros, který spolu s interiérem umocnil pocit, že jsme se ocitli v pizzerii. Až na pár jídel s těstovinami ale menu stojí na grilovaných masech. Servírka právě roznášela večerní svíčky; přinesla lístky a pro objednávku (nejen) nápojů se vrátila za přijatelných pět minut.

Necítil jsem se na velké jídlo. Jako předkrm jsem proto zvolil grilovanou zeleninu s balkánským sýrem, následovanou salátem Caesar. Můj spoluhodovník V. vybral česnečku a medailonky z vepřové panenky pečené na česneku, s grilovanou zeleninou a restovanými bramborami. Vše jsme zapili jednou jemně perlivou vodou (podávané ve sklenici s osvěžující limetou) a třemi budvary.

Předkrm se povedl. Kousky paprik, lilku, cibule a cuket grilované na čerstvém tymiánu a omaštěné trochou oleje byly podávány na talíři s okraji ozdobenými balsamikovou omáčkou. Jedinou výtkou byla volba balkánského sýra – na grilu získal poněkud koženou konzistenci, trocha soli by mi místo něj úplně stačila. Česnečka byla s kousky slaniny, sýrem a krutony, česká klasika bez extrémů. Můj „césar“ byl největším zklamáním večera. Byť jsem jásal, že dresink je dle informací servírky z ančoviček, bylo jej tak málo a byl tak nevýrazný, že jsem jej jen stěží zaznamenal. Salát nezachránila ani opečená slanina, bez níž se neobejde snad žádný césar v našich zeměpisných šířkách. Kousky kuřete byly malinko vysušené a bez chuti, kterou měl zřejmě dotáhnout právě dresink. Posledním hřebíčkem do rakve byl ledový salát místo římského. Volba V. se zdála lepší. I když v panence nebylo po česneku ani památky, měkké maso krásně vonělo kouřem z grilu, zelenina byla stejná jako varianta v předkrmu, nechyběla ani balsamiková ozdoba na okraji talíře. Jedinou slabinou chodu byly opékané vařené brambory, které mírně „zaváněly“ použitým olejem.
Zbylo místo i na dezert – brownie na zrcadle z višní. Přes celkem povedenou prezentaci na červeném talíři ozdobeným moučkovým cukrem ale vyzněl rozpačitě – o slibovanou americkou klasiku se rozhodně nejednalo. Bylo to spíš něco jako čerstvě upečený čokoládový moučník s krémem připomínajícím pudink uprostřed. Omáčka s kousky višní byla bez problémů, ale celkový dojem z moučníku nezachránila.

Na place byly dvě servírky, naše působila poněkud „neenergickým“ dojmem, na dotazy ale dokázala bez obtíží odpovědět. Druhá působila o poznání živěji a byla komunikativnější, přišla ale až později. Shrnuto a podtrženo: Vzhledem k tomu, že se Tramtárie nachází blízko našeho bydliště, se sem v budoucnu ještě vypravíme, jen ještě prosíme opravit pokažené splachování na pánském WC:-)