Tradiční hostinec Vříšť jsem objevil díky programu Stezky dědictví, nicméně zorganizovat jeho návštěvu nebylo vůbec jednoduché. V nejbližším okolí se totiž stejného programu účastní restaurací více a my jsme před nějakou dobou jako první náhodný pokus nezvolili Vříšť, ale restauraci pensionu Klokočí v téměř sousední obci Kadov – a ta nás zaujala natolik, že prosadit při příležitostných výletech na Vysočinu zkoušku jiného podniku se celkem dlouhou dobu zdálo být zcela neprůchodné. Až lednová vánice a moje urputné a nejspíš ne úplně pravdivé naříkání, že do Kadova se kvůli ledu na silnici rozhodně nedostaneme rodinu obměkčilo a mohli jsme přibrzdit v obci Vříšť „se 41 obyvateli v 16 trvale obývaných domech“.

Nutno přiznat, že bez účasti ve Stezkách dědictví by nás ani exteriér ani umístění podniku těsně u silnice skoro jistě k zastávce nenalákaly. Vstupujeme dveřmi, co nejdou příliš zavírat, míjíme historické ski i stůl v zádveří pro ostrakizované tabakisty a jsme ve skutečně pěkném klasickém lokále s poctivým dřevěným nábytkem, příjemně hřejícími kachlovými kamny a denní nabídkou na černé tabuli. Obsluhující slečna je usměvavá a milá, nezapomene upozornit na denní nabídku a má i dostatečnou trpělivost s početnou skupinou dětí – tipuju dcera majitelky.

Novoroční polévka z drobnozrnné čočky je parádně dochucená slaninou a česnekem, velmi dobrý je i silný hovězí vývar se zeleninou a řádnou dávkou masa – obě polévky do lednového počasí jako dělané. Z denní nabídky zkoušíme ještě vepřovou pečínku s červeným zelím a variací knedlíků – maso je pěkně upečené a nevysušené, ale nijak výjimečné, podobně jako zelí, nejlépe chutnají evidentně domácí bramborové knedlíky. Knedlíky mimochodem vůbec nejsou ve stálé nabídce, kde mezi přílohami vévodí brambory na nejrůznější způsoby včetně samostatné sekce bramborových pokrmů. Netuším bohužel, od kterého lokálního zemědělce brambory pocházejí, každopádně jsou lahůdkové a jejich hojné využití je zcela oprávněné. Ochutnali jsme bramborové pekáčky maštěné domácím husím sádlem, brambory opékané ve slupce, šťouchané brambory, domácí bramborový salát i domácí bramboráčky na sádle s třenou tvarohovou pomazánkou, ovšem jasným vítězem bramborové olympiády jsou „slepý myši" – ve slupce pečené brambory ovoněné husím sádlem namíchané s pečeným česnekem nebo s domácím kořeněným sýrem z už zmiňovaného Kadova nebo s obojím, což je nejlepší. Kadovský domácí sýr považuji vedle brambor za druhý hit podniku – je čistě bílý, hrudkovitý a velmi jemně a příjemně voňavý – ochutnat můžete samotný, ve slepých myších, v zeleninovém salátu i jako smažený. Na druhou stranu ne všechno ze stálé nabídky je dokonalé, smažených telecích vídeňských řízečků je sice kupa pro dva, ale jsou takové obyčejné a snadno zapomenutelné, grilovaná vepřová panenka balená ve slanině a parmezánu pak vyslovená chudinka vysušená dočista na troud a "parmezán“ nejspíš Gran Moravia – proč to kruciš nenapíšou přímo do lístku, Gran Moravia není žádná hrůza…ale také to není parmezán.

Až překvapivě zajímavá je i nabídka vinného lístku, zejména tedy velmi pěkná bílá vína řady Zaječí vrch z vinařství Zaječí. Řekl bych povinnost pro všechny, co se dokážou do Vříště dostat jinak než jako řidiči, případně hodlají využít nabídky ubytování.

Tradiční hostinec Vříšť určitě stojí za návštěvu a pokud by takhle vypadalo alespoň 30 % „vesnických hospod“, budu o mnoho šťastnějším a veselejším Sirnikem. Na druhou stranu kadovská restaurace v pensionu Klokočí u nás zatím před Vříští vede – a není to jenom točeným Clausthalerem, kterého motoristé nepochybně ocení o hodně víc než lahvový Birell, ale o Klokočí zase někdy příště…