Shrnutí: „V říjnovém čísle Wallpaperu se říká, že The Barn je jedním z důvodů, proč se přestěhovat do Berlína. Podle mě jde o jeden z (mnoha) důvodů, proč do Berlína vyrazit.“
Představte si, že jste uprostřed Berlína, vejdete do místní kavárny a rázem se ocitnete v Londýně nebo New Yorku. Tak přesně tahle jsem si připadala, když jsem se vstoupila do The Barn.
Jak to celé začalo? Moc příjemný pan majitel původně pouze hledal práci. Dětství na vesnici v Holandsku a několik let v blízkosti Borough Market, kde se seznámil s hnutím Slow food, jej vedlo k představě místa kombinujícího skvělou kávu s domácím a čerstvým jídlem. Nic podobného ovšem nenašel, proto sehnal prostor, zavolal architekta, designéra, kontaktoval své oblíbené pražírny i místní farmáře, zlanařil skvělé baristy, koupil mašinu Synesso Hydra, mlýnky Mazzer a otevřel The Barn.
Interiér kavárny, která je jen o málo větší než naše kuchyně, takže se často posedává venku, je promakaný do nejmenšího detailu. Jménu kavárny perfektně pasuje její venkovské ladění: hnědé stěny, černé tabule s denní nabídkou, velký dřevěný bar se spoustou barevných dobrot, masivní police s produkty lokálních výrobců a specialitami z Itálie i Francie , designová světla, stoličky, bylinky na stolech… k tomu personál v kostkovaných košilích, kavárník v bekovce, výstižné logo a skvělé technické vybavení. Tuhle stodolu bych brala za barákem.
Také jejich nabídka pochoutek jakoby vypadla z kuchyně (francouzské) vesnické babičky (všechny sladkosti se prý připravují podle kuchařky majitelovy maminky). Používají kvalitní produkci převážně místních zemědělců a malých výrobců a výběr, který se táhne od slaných/sladkých sendvičů, quichů, přes všemožné koláče až po polední polévku a saláty, je tak široký, že uspokojí i největší mlsaly. Lososovo-špenátový quiche měl jemné máslové těsto a bohatou vláčnou náplň. Štědrá náplň sendviče z domácího chleba se skládala z jemné rozmarýnové šunky, spousty zeleniny a medovo-hořčičného dresingu. Výborné byly i hutné britské scones podávané s domácí marmeládou plnou lesních plodů.
Hlavní hvězdou je tu ovšem káva; správnou techniku přípravy i prezentaci mají v malíčku. Jejich hlavním dodavatelem jsou Square Mile Coffee Roasters z Londýna, nakupují však také od The Coffee Collective nebo Ecco Caffe. Espresso a nápoje od něj odvozené připravují ze směsí, které se podle sezóny obměňují. Moje espresso s delikátní aciditou, čokoládovou chutí a ovocnou dochutí bylo jedno z nejlepších, jaké jsem kdy pila. Zvolit můžete také jednodruhové kávy připravené ve french pressu, vacuum potu, aeropressem nebo na Hario dripu.
Jediné z čeho jsem unešená nebyla, bylo scházející wifi a jeden z kluků za barem. Technicky proběhlo všechno v pořádku, ale k úplné spokojenosti mi chyběl úsměv, zájem i touha předvést, co mají dobrého. Jiné dny už jsme měli štěstí na pana majitele a velice cool baristku s retro brýlemi, které bych pod ruce dokázala koukat hodiny.

