Koloseum, Michelangelův David, věž v Pise? Anebo pancetta, parmazán, mozzarela? Copak z toho výběru jsou větší poklady Itálie? V Americké ulici ve stejnojmenném lahůdkářství mají jasno: jen si k tomu přihoďte ještě těstoviny, olivy a víno.
Za pultem středně velké prodejny najdete skoro vždycky pana majitele – domluvíte se anglicky, italsky, ale i velmi dobře česky. Své zboží zná dokonale, samozřejmostí je zeptat se, co budete vařit, jak chcete uzeniny nakrájet, recept a tipy na servírování přidává automaticky. Samostatný pult patří olivám, ty jsem však nemohla vyzkoušet, protože jsem měla před sebou ještě dlouhou cestu po městě a oprávněný strach, že mi vytečou do baťohu. Nabídka sýrů i uzenin je velmi široká – od předem nastrouhaného „ready made" parmazánu po krajové speciality. Čerstvé zboží doplňují poklady ze skla, pesta, nakládané hříbky a podobně. Tady se ale ceny šplhají do výšin až neúměrných – menší lahvička pesta kolem 150 korun. Koupit se dá i pečivo, mě zachutnala rajčatová "veka“.
Pokud bych měla Tesori D'Italia k něčemu přirovnat, tak se tam nakupuje podobně jako u Itala v kuchyni Emmanuela Ridiho. Příjemný servis a dobrá kvalita zboží a vyšší ceny – i nákup pár položek přijde na několik stovek. Jako mírnou nevýhodu hodnotím také to, že mi nenabídli zavakuování zboží (toho se třeba v Little Italy dočkáte) . Za velké mínus považuji fakt, že neberou karty, takže pokud se hodláte rozjet, nedoporučuji poloprázdnou peněženku.