Na návštěvu Tapas Chorizo de la Cambusa (dále jen TCdlC) jsme se nijak zvlášť nepřipravovali, prostě jsme tam vpadli cestou z kina. Nevím proč, ale představoval jsem si spíš barový prostor, takže mě interiér trochu zarazil. Bílé ubrusy a svíčky na stolech zvaly spíše k romantické večeři než k rychlému spolknutí dvou-tří porcí tapas, což byl náš původní úmysl. Po chvilce přemýšlení jsme nevycouvali, ale rozhodli se přehodnotit plány – bude romantika ;-)

Lví podíl na našem rozhodnutí měl akčnější ze dvou číšníků, kteří ten večer pracovali. Promptně se nás ujal a donavigoval nás k volnému stolu. Po chvíli oťukávání zjistil, že jsme u nich na první návštěvě a nenásilně nám vysvětlil koncept restaurace a doporučil tapas, které rozhodně nesmíme minout. Za obsluhu by byla velká jednička, kdyby se nám ovšem následně nevěnoval jeho o poznání tišší a nemotornější kolega. Ten prý pracoval teprve první večer, takže se snad do příště trochu otrká.

Dle doporučení jsme si dali Costillas de cerdo (pečená vepřová žebírka) a Pulpo a la Vizcaína (nasekané kousky chobotnice v česnekovo-chilli omáčce). Z vlastní invence jsme přidali Salchichas andaluzas a la plancha con salsa de Moresco (klobásky s opečeným bramborem a pálivou omáčkou) a Pisto Castellano (grilovaná zelenina). Z první várky vyhrály jednoznačně pečená žebírka. Čtyři trochu tučnější kousky marinované s jemným kořením jsme spolkli víceméně okamžitě. Klobásky s bramborem byly ucházející – až na to, že kostičky brambor byl „opečené“ ve friťáku. Zhruba stejně nás zaujala grilovaná zelenina. Opečené malé kousky zeleniny lilku, cibule, rajčat, paprik na olivovém oleji byly bez jakéhokoliv dochucení, prostě teplá zelenina. Žádná bomba, ale žádný průšvih. Smažená(?) kolečka chobotnice měla standardní žvýkačkovou konzistenci a lehkou příchuť rybiny, kterou úspěšně přebíjela česneková omáčka.

Jelikož nás první chody nenasytily a neuspokojily, zkusili jsme se dorazit objednávkou Patatas Meneás (opečené brambory s česnekovou majonézou) a Aceitunas empanadas con relleno de queso (olivy se sýrem smažené v těstíčku). A jako zákusek Crema Catalana (obdoba Crème brûlée). Méně šikovný číšník nám přinesl všechny tři položky najednou. Tak trochu jsme čekali, že zákusek bude následovat po krátké pauzičce. Ale co už. Mimochodem, po první várce nám číšník odnesl talířky (na které jsme si přendávali kousky tapas) a na druhou už nám je nevydal.

Patatas jsme si vybrali kvůli poznámce v jídelním lístku: „Las tapas más populares!“. Upřímně řečeno nechápu proč. Ofritované kostky brambor s mističkou majolenky Hellmann's jsou k dostání v jakékoliv hospodě, takže není důvod dávat si je zrovna v TCdlC za 49,– Kč. Olivy se sýrem drahá polovička odmítla jíst – prý jsou nacucané olejem. To byly, ale zbaštil jsem je.

Donesená Crema Catalana se hodně liší od motivačního obrázku v jídelním lístku. Zatímco ten ukazuje opravdu nějakou variantu Crème brûlée, donesený vzorek byl kopeček pudingovité hmoty ve tvaru muffinu nahoře politý karamelem, který evokoval průmyslovou výrobu. Protože crème brûlée rádi, bylo to pro nás docela zklamání.

TCdlC je restaurace trochu nevyvážená. Prostředí evokuje luxusní podnik, servis je příjemně neformální a jídlo je trochu odfláknuté.