Pokaždé když se dostanu za hranice Smíchova, snažím se zastavit na jídlo na nějakém zajímavém místě v cizí čtvrti.
Při mé první návštěvě Tandooru jsem si objednal zeleninové Phal a musím říct, že to bylo asi nejpálivější jídlo, které jsem kdy v Praze jedl. Všechna čest. Takže když mě povinnosti zavály na Prahu 6, tak jsem si někde u tunelu při cestě zpět vzpomněl na Tandoor a rozhodl se zkusit štěstí podruhé a dát si rychlý pozdní oběd.

Když jsem se tam okolo třetí dostal, restaurace zela prázdnotou a já byl jediným hostem. Prostředí působí hodně obyčejně, nezbytný Taj Mahal na zdi a bar je ozdoben prázdnými lahvemi od Indického piva King Cobra. S tím nemám vůbec žádný problém, ale předsíň mezi restaurací a toaletou působí hodně zanedbaně a ošuntěle a pokud vám zničehonic zhasne světlo na záchodě a vy musíte začít dělat divoké pohyby abyste znovu aktivovali fotobuňku, tak to není nic příjemného a to nejsem žádná útlocitka.

Po rychlém projetí jídelního lístku, kde najdete klasiku indické kuchyně jsem si objednal zeleninové Jal Frezi – společně s Vindaloo a Madraas asi moje nejoblíbenější „omáčkové“ indické jídlo. Jako přílohu obyčejnou rýži a k pití indický čaj a neperlivou vodu.

Jídlo bylo připravené velmi rychle a nemělo chybu. Jal Frezi je na lístku označeno čtyřmi papričkami a já bych ho klasifikoval jako středně pálivé. Samozřejmě jak pro koho. Ale po zkušenostech s místním Phal, které má papriček sedm, vím co říkám. Nutno podoktnout, že jsem docela rezistentní, takže se určitě nebojte, že budete o pálivost ochuzeni.
V omáčce jsem našel minimálně čtyři celé čili papričky. Že by to značení sedělo? Hutnou omáčku dále tvoří v oleji a koření smažená zelená paprika, cibule, zázvor a rajčata doplněná brokolicí a musím konstatovat, že místní kuchař umí Jal Frezí opravdu dobře. „Plain rýže“ jak mají na lístku napsáno, byla také výborná. Indický čaj byl masalou (yogi) s mlékem a byl fajn.

Když jsem se zeptal číšníka na druh rýže, tak nejdříve moc nechápal, ale když jsem řekl „Basmati?“, tak řekl že Basmati. Takže asi jo. Jinak byla obsluha rychlá, uctivá a usměvavá.

Celý oběd mě stál 250 korun a to mě vzhledem k prostředí a také objednávce přijde docela dost. Nevidím důvod proč by zeleninové jídlo v restauraci podobného typu mělo stát 145 korun a rýže dalších 40. V Berlíně bych zaplatil o stovku méně než na Břevnově. Zkrátka na rychlý oběd mezi prací je to pro mě docela zbytečný luxus. Takže příště zase spíše na večeři ve dvou, pěkně s předkrmem a dát si trochu na čas a pak to bude mít jiný rozměr.

Po mnoha vyslechnutých historkách a několika přečtených recenzích, včera přišel čas na restauraci Tandoor. Schovaná v malé břevnovské uličce naláká spíše informované hledače kulinářských zážitků než náhodné kolemjdoucí. V devět hodin byl obsazen pouze jeden ze sedmi stolů, v půl desáté zas zbýval pouze jeden prázdný. Zahrádka asi se třemi plastovými stolky byla v podzimní zimě prázdná úplně.

Pestrobarevný nekuřácký interiér, převážně v růžovo-oranžové, vyzdobený dekorací z prázdných pivních lahví vyloudí úsměv na tváři, stejně jako mile se usmívající, zřejmě indická obsluha, která mluví legrační češtinou a opravdu se snaží. Menu obsahuje snad všechna klasická jídla indické kuchyně, ve vegetariánské, kuřecí, krevetové, netypicky hovězí a jehněčí variantě (cca 180 Kč/hlavní jídlo). K tomu všemu ještě speciality z pece tandoor, včetně nezbytného chleba nan (klasický, česnekový, sýrový) a placek chapati. Z nápojů mě překvapilo pravé a nefalšované indické víno značky Sula (0,75 l/350 Kč), ale tentokrát jsem sáhla po pivu (točený je pouze Gambrinus).

Na řadu přišly nejprve placky papadum s výborně ochucenou raitou, chutě se navzájem nepřebíjely a já bych si přála umět je reprodukovat doma. Jako hlavní chod jsme si dali vegetariánské jídlo Sag Aloo, čili špenát a brambory na cibulce a česneku s kousky rajčat a tradičním kořením. Na lehčí večeři ideální volba. Dále jsem z vědeckých důvodů vybrala kuřecí kormu, protože v tomto směru mám s čím srovnávat. Esteticky standardní, chuťově ale překvapivě sladká se zřetelnými kousky strouhaného kokosu a pár rozinkami. Na první ochutnání ta sladkost překvapuje, při dalších soustech už jenom těší. Maso bylo akorát, bez výhrad. K tomu všemu klasický nan, mňam. Na dezert už místo nezbylo. Ani účet ve výši 530 Kč příjemný zážitek nepokazil. Pro úplnost dodávám, že vše je možné objednat sebou, včetně rozvozu domů (15 Kč/Km).

Dnes jsem vyzkoušel Tandoor jako take away, kdy jsem si objednal po telefonu a potom objednávku vyzvedl a odnesl domů.

Narozdíl od předchozích recenzí mě osobně ceny nepřipadají úplně nejnižší, spíše bych restauraci vzhledem k lokalitě zařadil někam do spodní části střední třídy, ale ceny si koneckonců může každý prohlédnout na webu.

Stránky jsou docela přehledné, jediné co působí divně je to, že názvy záložek s částmi menu jsou jen v angličtině. Popis jídel je ovšem i v češtině, takže ani pro ty, kdo anglicky neumí by to neměl být velký problém. Prostředí přímo v restauraci je dosti stísněné, očividně se snažili do maličké místnosti dostat co nejvíc stolků ale jinak na mě působilo docela příjemně.

S dorozuměním po telefonu nebyl problém, hlas na druhém konci „bezdrátu“ sice mluvil s cizím přízvukem, ale rozuměli jsme si bez problému a po dohodnutých dvaceti minutách mě objednávka čekala na baru, takže jsem mohl zaplatit a jít.

Dal jsem si indický chléb nan, který jsem nedočkavě ochutnal cestou a než jsem došel domů, nezbyl mi z něho ani kousek (nadýchaná naprosto čerstvá chlebová placka), kuře vindaloo, které bylo krásně šťavnaté a v husté omáčce byly i přes pálivost (těch 5 papriček v menu tam není jen tak) cítit i další příjemné chutě a mango lassi, které spolu s horkým zeleným čajem velmi příjemně krotilo pálivost hlavního chodu.

Tuto restauraci jsme zašli ve čtyřech vyzkoušet včera večer poprvé.

Prostředí, jak jsem už předem tušila i z jiných recenzí, není opravdu nic extra, orientální restauraci nepřipomíná ani zdálky. Je tu ovšem čisto, voňavo a přiměřeně přehledno, ačkoli bez záplavy umělých květin a zeleně vymalovaných zdí bych se určitě dokázala obejít. To je ale věc vkusu a po funkční stránce bylo prostředí zcela v pořádku, takže dávám OK.

Pokud jde o personál, setkali jsme se se dvěma číšníky, nebo jak je nazvat. Oba byli opravdu nadstandardně milí a příjemní. Bohužel mladší měl problémy podle mne hlavně s komunikací a přestože od nás bral objednávku nápojů a pak se i pokoušel přijmout platbu kartou, vždy musel nakonec zavolat kolegu, aby to vyřešil za něho. Nicméně kolega byl již v zásadě profesionální a přitom stále velmi příjemný. Jinak byla obsluha rychlá, objednávky nepopletli, vše odnášeli i přinášeli rychle. Celkový dojem, i přes uvedeného rozpačitého mladíčka, na nás všech čtyřech hostech obsluha zanechala veskrze pozitivní a tak – i s ohledem na cenovou hladinu restaurace – dávám za čtyři.

Jako předkrm jsme si objednali dohromady dvě masové a dvě zeleninové samosy. Potěšilo mě, že ve srovnání s jinými restauracemi (např. s pražskými Himalaya a Rana) byly sice krásně křupavé, ale přitom těsto nebylo nacucané olejem. Na druhou stranu byly o něco menší a možná náplň mohla být výrazněji kořeněná. Přejdu k hlavním jídlům. Kuřecí Jal Frezi bylo pálivé tak akorát, aby chilli nepřehlušilo citronovou a koriandrovou chuť, a spousta osmažené cibule, papriky a rajčat v něm vytvořilo skvělou hustou omáčku. Kuřecí Korai, které jsem si dala já, se vyznačovalo velkým množstvím jen rychle orestovaných rajčat, barevných paprik a cibule, takže si zelenina zachovala svoji křupavou a šťavnatou konzistenci. Jídlo bylo velkoryse zasypáno mou oblíbenou koriandrovou natí. Tím vším byl pokrm neuvěřitelně krásně pestrobarevný. Kuřecí kousky v obou jídlech byly také šťavnaté a nevysušené (a tedy nepřipomínaly nijak nešvar, s kterým jsem se někdy v indickém jídle setkala, a sice že by kousky masa připomínaly suchá uvařená kuřecí prsa, pouze do omáčky vhozená). Další spolustolovník měl jehněčí kormu, která byla na chuť také výborná, s výraznou kokosovou chutí, pouze konzistencí mi přišla trochu moc tekutá. V porovnání s kormou ochutnanou v jiných restauracích byla také hodně sladká, podle mne ale nijak přehnaně. Dalším jídlem v naší skupině byla kuřecí tikka masala, vyvážené jemně kořeněné chuti a opět se šťavnatým kuřecím masem. Jako přílohu jsme měli čapátí a naan, oboje chutné a lehce křupavé (opět hodnotím kladně ve srovnání např. s Himalayou nebo Ranou, kde bývají čapátí spíše o trochu víc gumové).

Každý z nás měl nealko nápoj, půl předkrmu a jeden hlavní chod, k tomu ještě všichni dohromady lahev vína, a celkový účet činil 1.300,– Kč, což mi přijde jako opravdu výhodná cena. I s přihlédnutím k ní má pro mě jídlo jasnou pětku.

Restaurace má i rozvoz nebo si můžete objednat jídlo s sebou.

Indická restaurace schovaná v legrační uličce pod strmými schody. Ač jídlo odsud jím aspoň jednou do měsíce, v samotném Tandooru jsem byla dosud jen dvakrát. Většinou totiž využívám jejich rozvozu. Není nad to si nechat k večeři dopravit indické speciality, které tu umějí dokonale.

Samotná restaurace prostředím připomíná obyčejnou českou hospodu, ovšem naštěstí nekuřáckou. Sedm stolů, ubrusy, židle, všechno poměrně namačkané na sobě a v obyčejném vydání. Personál je naopak úplně neobyčejný, bangladéšský, a moc přijemný, i když občas vznikají problémy s dorozuměním se (zvlášť po telefonu je to trochu boj).

Jídlo je tu ovšem excelentní, plné neobvyklých chutí a vůní. Pokud chcete poradit, co si zde objednat, doporučuju svoje favority: sheek kebab („hovínka“ z okořeněného jehněčího se slaďoučkou cibulkou), meat samosa (křupavé šátečky plněné mletým masem, dobrá je i vegetariánská varianta s bramborami) nebo skvělá chicken tikka a k ní placky chapati zrovna vytažené z pece. Myslím ale, že chybu tu neuděláte s žádným jídlem a v létě určitě nezapomeňte jejich osvěžující mega velké mango lassi.