Tahle cukrárna rozhodně není žádnou horkou novinkou na pražské sladké scéně. Scénář mých návštěv bývá asi následující – u Zoulka si koupím rohlíky, zjistím, že přestala psát propiska, zlomila jsem si tužku nebo mi došel papír do bloku, takže skočím do papírnictví, které se nachází přesně naproti cukrárně a jelikož jsem na cestě do školy a nestíhám snídat, dojdu si i pro chlebíček a koláček, abych den začala s lehkostí!

Cukrárna bývá podobně jako pekárna věčně plná. Prostě si tu nesednete. Kdo by si taky sedal k poslednímu neobsazenému stolku, když vidí tu spoustu svátečně naladěných penzistů, těšících se jen na svoje poklábosení s kávičkou s věnečkem? Uvnitř se nekouří, což je fajn, protože ve frontě strávíte dost času na to, abyste případně načichli, a přesně tolik času máte i na rozmyšlenou, co si dáte – nikdy jsem se těch paní neptala na to, co by mi doporučily, ale jsou opravdu rychlé a v celém prostoru je čisto – nedávno prošel rekonstrukcí.

Doporučuju hlavně chlebíčky – vždy bezvadně čerstvé, velké, s dostatkem salátu i dobré šunky a na zdích vedle dobových reklam navíc visí rukou psaná „norma“ na obsah surovin na sto kusů, kdyby to někoho zajímalo a chtěl si jich objednat více. Mají tu bábovky, třené mrkvové „buchty“, v sezóně různé drobenkové koláče, v zimě především křehký jablkový (moc nakypřeného těsta, málo jablek – česká klasika, nemám to ráda) a o Vánocích výborné vanilkové rohlíčky.

Důvod, proč mi tu chutná i sladké, je šlehačka – v cukrárnách této cenové úrovně se obvykle skutečná našlehaná smetana nevidí, ale tady si můžu kdykoli bez obav dát harlekýn i rakvičku nebo věneček (mají samozřejmě i obyčejnou žloutkovou verzi bez ní, ale nebude asi jako ze Saint Tropez, tenhle totiž stojí kolem 14 korun), zbytek dortů a zákusků je na podobné úrovni jako třeba Hájek, nedoporučuji jen některé tvarohové dorty – ten, co vypadá jako cheesecake chutnal strašně želatinově, dejte si raději Míša řez nebo něco ovocného. Mimochodem, od doby, co se nedaleko objevilo Cafè Amandine, najdete v chladicím pultu vedle „našeho“ ovocného košíčku i zvětšenou verzi – Tartaletka za 35 Kč patří nyní myslím k nejdražším kouskům cukrárny, tvrdý to boj…

Kávu jsem si tu nikdy neměla, při těch několika málo příležitostech, kdy jsem tu chvíli poseděla, jsem zvolila čerstvě vymačkanou ovocnou šťávu – je to přesně ta nepřitažlivě vypadající nahnědlá mrkvovo-jablečná tekutina, jakou si pamatuju z dětství, mňam:-)