Tenhle podnik mi delší dobu vrtal hlavou. Na internetu jsem narazila na nadšené recenze s výkřiky „kavárenský poklad" či „nejlepší cukrárna v kraji“, ale tady na Scuku pořád jen "prázdný“ špendlík. Hm, že by to ve skutečnosti nebyla až taková sláva, brněnští scukaři to vědí a ani jim nestojí za to se sem vypravit?
Nebudu vás napínat – nejspíš tohle místo prostě jen ještě neobjevili, jinak by zde na tuto cukrárnu, která je od Brna za humny, byla už hezká řádka ovací.

Kavárna-cukrárna je hned na náměstí, před ní velká zahrádka a pult s nabídkou odhadem tak 14ti druhů zmrzliny. Trochu mi nesedí nudné a lacině působící písmo na vývěsním štítu. V pozdním odpoledni bylo plno, venku žádný prázdný stolek, takže jsem se spokojila s posezením uvnitř. Je tam chladněji, což bylo vzhledem k vedru plus. Vybavení je v rustikálním stylu a velikostně skromný vnitřek je nábytkem trochu zahlcený. Oceňuji nepřeplácanost výzdoby na stěnách i čerstvé květiny na každém stolku.

U pultu se vám naskytne pohled na neuvěřitelné množství zákusků. Indiána, kokosku či kremroli byste hledali marně. Místo toho zde ale objevíte několik druhů ovocných řezů, čokoládový dort, karamelový, pistáciový, kouli Ferrero Rocher… celkem jsem napočítala osmnáct různých dobrot, každá z nich za maloměstskou kulatou cenu 30,– Kč.
Jak bývá mým zvykem, zeptala jsem se obsluhy, na který ze svých kousků jsou nejvíce hrdí. Pán krčil rameny, paní ale pohotově nabídla dort Royal, včetně podrobného výkladu, co obsahuje: pralinkový krém z belgické čokolády, mandle oříšky a sušené palačinky (!). Musím potvrdit, že hrdost je na místě. Výsledek zmíněných ingrediencí plus tenkého korpusu je krásně jemný, sem tam to lehce křupne a nakonec se musíte hlídat, abyste nevylízali talíř. Domů jsem si vzala ještě karamelový řez a řez tiramisu. Karamelový krém byl lehký, nic přeslazeného. Tiramisu nebylo tiramisu ve smyslu italského desertu z mascarpone a cukrářských piškotů, spíše by seděl název „kávový řez“. Na vyvážené, opět nepřeslazené chuti to ovšem nic nezměnilo.

Objednané espresso macchiatto (káva Illy) doplulo v šálku správné velikosti, na mléčné pěně latte art, který vydržel až do posledního doušku. I když se nedá říct, že by to byl nějaký nebeský zážitek, nedá se kávě nic podstatného vytknout. Na požádání nebyl problém dostat velkou sklenici vodovody.

Těžko rozlišit, zda Style Café je kavárna, nebo cukrárna. Na kavárnu je tu až příliš velké zaměření na sladkosti a káva je spíš doplňkem… ale obyčejná cukroška to tedy rozhodně není. Pokud si nakoupíte s sebou, dostanete dortíky zabalené do praktické papírové skládací krabičky s držátkem – aniž byste zaplatili kačku navíc.

Personál byl milý, vstřícný, usměvavý na žádost o espresso macchiato nepoložil obvyklou nablblou otázku „cože to přesně chceteee?“. Chyběl snad jen dotaz, jak mi chutnalo.

„Stačí říct bojoval jsem u Slavkova a každý musí odpovědět – hle, hrdina!“ (Napoleon, z proslovu po bitvě u Slavkova)
„Stačí říct Style Café ve Slavkově a každý musí odpovědět – hle, poctivá cukrařina!“ (Chala, z recenze po sladké návštěvě Slavkova)