Název restaurace Starsano prý, aspoň dle webových stránek, vychází z italského překladu „být zdráv, cítít se dobře, cítit se v pohodě“ – a přesně takový dojem umí restaurace vykouzlit, když do ní vstoupíte. Jednoduché zařízení ve světlém dřevě, všude kytky, interéru vládne hnědá a světle zelená, a to i na barevných zdech. Nikde nic zbytečného, vše prosté, elegantní, funkční. Avizované bylinky na stolech nyní vystřídaly aktuální rozkvetlé petrklíče, a i jídelní lístek prezentuje denní nabídku odpovídající sezóně. Ve Starsanu zkrátka vnímáte iluzi běhu ročních období na vlastní kůži, což je pro Středoevropana stále poněkud nevšední zážitek.

Restaurace, kde si chodíte objednat k pultu, se primárně zaměřují na rychlé obědy, Starsano ale zvolilo jiný trik: od půl deváté ranní až do desáté večerní vám tu dle denní doby nabídnou snídani, polední menu či specialitu šéfkuchaře. My šli vyzkoušet večeři – no řekněte, kdy a kde se vám poštěstí nést si večeři ke stolu na tácu sám?

Ve skutečnosti se ale mensovní reminiscence nekonala. U pultu jsme sice objednávali a ke stolu si odnesli číslo objednávky, jídlo se ale objevilo na stole, stejně jako pití, a dokonce průběžně mizelo prázdné nádobí. Těžko říct, zda je tento přístup běžnou praxí, nebo zda byl uplatnitelný jen díky faktu, že o půl sedmé večerní byla restaurace plná tak ze čtvrtiny, každopádně nám byl příjemný, stejně jako průběžné dotazy usměvavého personálu, zda je vše v pořádku, a sdělení, že pokud nám chutnalo, pak nás tu rádi uvidí znova.

Příjemně byla zmáknutá i šaráda se slevomatovou akcí. Hosté se dle pokynů na webu předem rezervují a pak jsou v restauraci ihned u vstupu nápisem informováni, aby i s voucherem zamířili rovnou k pultu, tam že o ně bude postaráno. Servírky přesně vědí, oč se jedná, a slevo-hostům přičarují speciální objednací lístek, kam lze svoji volbu zaškrtat. Dál vše probíhá stejně jako u ostatních hostů (a možná je samozřejmě i dooobjednávka nad rámec voucheru).

Nejvíc jsme se ovšem těšili, co vytáhnou z rukávu kuchaři – a ti bohužel nijak zvlášť neokouzlili. Tagliatelle uvařené hezky do poloměkka měla doplnit omáčka amatriciana, v reálu byly ale v těstovinách zamíchané jen kousky slaniny a rajčat, o omáčce jako takové se hovořit nedalo. Naproti tomu spaghetti pesto byly nazeleněné pěkně, stejnoměrně, uvařené byly ale na tvrdší skus a pesto chutnalo zoufale mdle. Panna cotta, dle jídelního lístku připravovaná s pečeným ananasem a chilli, byla zalitá oranžovou polevou, skutečně trochu pikantní a nakyslou, chuť ananasu se ale rozpoznat nepodařilo, daleko víc se blížila citrusům. A denní zákusek – tvarohový řez Míša – sice nesl měkkou tvarohovou náplň, ale na dost suché kakaové buchtě. Uvítali jsme proto nečekané překvapení ve formě solidní kávy: jedno cappuccino bylo sice trochu nahořklé, ale jen docela maličko, a druhé bylo prima. Obě měla pěkně jemnou a hustou pěnu.

Jsem celkem zvědavá, jak se restaurace Starsano se svým nestandardním přístupem na pražské gastroscéně etabluje. Mně sice na první pohled po jídelní stránce právě neučarovala a je škoda, že celkový dobrý dojem z podniku kulhá právě díky té nejdůležitější složce – kuchyni. Nejspíš ale místním dopřeji ještě aspoň jeden další pokus.

Před půl rokem jsem se zařekl, že už nikdy nekoupím žádný slevový kupon na návštěvu restaurace, že za tu „slevu“ se ke mně pak chovají jak k onuci, ale když mě na tuto slevu upozornila sestra, tak jsem udělal výjimku a šli jsme ve čtyřech do Starsana.

Nevím, jestli to bylo kvůli slevovému kuponu, ale „milá" slečna z obsluhy rozhodně nebyla. Na dotaz jaká je polévka odvětila „Tak to teda fakt netuším" a pak se šla podívat na tabuli, kde byla napsaná jedna polévka. Ony "bylinky“ k natrhání jsou určené asi také pro neslevové hosty, protože na stole rozhodně nebyly, ale kdesi v koutu na hromadě odnesené (přes celou restauraci opravdu nepoběžím) a citronádu jsme dostali bez oné "svěží máty“. Chápu, že se slevy provozovatelům nevyplácí, ale pokud už se k nim odhodlám, tak bych měl poskytovat servis plný, přec jen jsem tu byl poprvé a účelem slevy by z marketingového hlediska mělo být mě navnadit tak, abych sem pak chodil dále i bez slev. No utvrdil jsem se jen v názoru, že teď už to bylo opravdu naposledy, co jsem šel někam s kuponem.

Jelikož jsem v rámci akce mohl vybírat jen z těstovin a pizzy, ochutnal jsem tak dvoje těstoviny. Mají jich sice na výběr šest druhů, ale nikdo se nás na nic neptal a na stole přistály dvoje tagliatelle. Amatriciana (plná cena 135) patří k těm nejdražším těstovinám, slanina nebyla špatná, ale pokud bych měl být hodně tvrdý, tak to byly těstoviny v oleji s chutí rajčete. Chuťově to dost vylepšovaly velké hoblinky sýru Pecorino. Bez sýru bych asi měl co dělat. Druhé těstoviny byly Carbonara, chuťově už to bylo daleko lepší (cena 115 Kč). Smetany se žloutkem bylo trochu více (místy to trochu plavalo), ale jinak to byly docela povedené těstoviny, které myslím odpovídaly ceně. Málem bych zapomněl na polévku z denní nabídky, byla to zahuštěná bílá minestrone, chuťově výborná, zeleninka povařená akorát, žádný blemc, polévka se opravdu povedla (39 Kč).

Když jsme si chtěli objednat dezert, tak jsme se dozvěděli od slečny opět jakousi chaotickou informaci, že nic z lístku za 75 Kč nemají, ale že se můžeme jít podívat někam za sklo, ale že tam už jsou ty ceny „jakože fakt jiný“. Tak jsem netušil, jestli dezert bude stát trojnásobek nebo jak. Na dotaz, jestli mají panna cottu řekla, že fakt není vůbec nic. Nechali jsme to být, ale pak cestou ze záchodu jsme šli kolem oné dezertové výstavky, tak nám jiná slečna podala jakýsi tajemný smetanový dezert s ovocem a pak moc chutný řez zvaný míša. Když viděli dezerty další spolustolovníci, tak se zeptali jiné servírky, co že dobrého to baštím, tak prý onu pana cottu, kterou vůbec, ale vůbec neměli.

Obávám se tvrdit, že jsme opravdu vychytali tu „nejlepší“ obsluhu pod sluncem, více nápomocný by mi snad byl i náhodný kolemjdoucí na ulici. Přitom číšník, který obsluhoval vedle hostly a la carte a ne s kupony vypadal velice profesionálně. Holt jsme asi dostali i slevového číšníka.

P.S. Interiér byl docela fajn, škoda jen té špatné akustiky – seděli jsme u stolu, za námi seděli u výše posazených židlí čtyři lidé, my jsme se navzájem neslyšeli ani slovo, zato jejich ne nijak hlasitý rozhovor jsem slyšeli až až. Závěrem se pak celou jídelnou/restaurací rozlézal dost odporný smrad spáleného jídla.

P.S.2 Sestra v Německu Vapiano navštívila a říkala, že kvalitou tedy ani zdaleka… osobně mi to jako cena/výkon přišlo dostatečné.

Recenze popisuje jednu návštěvu pár dní po otevření. Nečekala jsem na to, až navštívím podnik (jako obvykle dvakrát), protože vzhledem k charakteru podniku bude lepší, když s odstupem času budou přibývat recenze od dalších hodnotitelů.
Interiér Starsana je příjemný, čistý, světlý, nábytek taktéž ze světlého dřeva evokuje zdraví a lehkost. Na stolech mě uchvátily čerstvé bylinky v hliníkových kyblíčcích. Na konci ledna jsem zachytila příslib nadcházejícího jara. O to více mě pak šokovaly toalety, kde se nejenže nemůžete zamknout, ale dveře nelze ani zcela úplně zavřít. (ale to snad brzy vychytají). Při mém příchodu (kolem polední) byla restaurace skoro prázdná, ale během půlhodiny se zaplnila tak z jedné čtvrtiny. U vchodu mě uvítala milá slečna a vysvětlila systém objednávky jídla. Každý dostane při příchodu čipovou kartu, na ní se načítají zkonzumované položky a vše se pak platí najednou u východu. Vezmete si tác a s pomocí stručného vytištěného jídelního lístku (je vyvěšený i na jejich webu) jdete obhlídnout možnosti. U jednoho pultu kutí mistr pizzař (pizzu si nikdy nedávám, takže kvalitu bude muset zhodnotit nějaký znalec), u druhého delšího pultu si lze objednat předkrmy, polévky, masa, těstoviny, rizota a ryby. Celkem koordinovaně se tu pohybovali tři sympatičtí kuchaři. Jelikož mi Starsano přišlo jako doopravdy „zdravá“ restaurace (jak tento přívlastek nemám ráda), chtěla jsem zkusit co nejlehčí menu. Objednala jsem si telecí saltimboccu(179 Kč) a k tomu grilovanou zeleninu (35 Kč). Bez přílohy. Pokud bych si bývala dala ještě pečené brambory, byl by tento jeden pokrm dohromady za 239 Kč. Vzhledem k tomu, že grilované zeleniny nebyla nijak přehnaná porce, bylo by to celkem normální. Ale cena už podle mého názoru dost vysoká na to, že jíte z tácu.
Saltimbocca byla měkká, šťavnatá, obalená průsvitnými proužky parmské šunky, pod ní lístky šalvěje, celkově velmi dobré (a servírované na nahřátém talíři). Grilovaná zelenina ani tvrdá, ani rozblemcaná, velmi příjemná, jen by bývala mohla mít větší bylinkový nebo jiný akcent. Pokrm ideální pro weight watchery i v ultra redukčním režimu. Ze stejného důvodu mě zaujala v dezertním lístku i ricottová pěna. Byla jsem nadšená, že někdo zapřemýšlel hlavou a dal dohromady naprosto jednoduchý dezert, který neohrozí štíhlou linii a neuvrhne člověka do poobědové letargie. Realita mě dost zchladila. Dezert (75 Kč !) sestával z malého množství (cca 80 g) ricotty lehce zjemněné kapkou smetany a jen velmi decentně oslazené. Na povrchu mírně povařené kuličky červeného rybízu. Výborné, ale ne za tu cenu. Starsano nabízí i čerstvě praženou kávu. Zkusila jsem espresso, které bylo téměř dokonalé, jen s tím , že mléko mi slečna dala přímo do šálku (sice v malém množství a do správného objemu espressa, ale domnívám se, že správně není. To nejdůležitější, tedy chuť kávy dominovala výsledku natolik, že mi to vůbec nevadilo. Byla to káva z těch, po kterých se okamžitě nevrháte po vodě, abyste spláchli hořkost a bůhvíco ještě. Za maso se zeleninou, jedno espresso a minidezert jsem platila dohromady 324 Kč.
Sympatické na Starsanu je to, že přímo v lístku mají uvedeno, že vám dají vodu z kohoutku. Nikdo si tedy nemusí s tímto požadavkem připadat jako socka.
Celkový dojem? Jídlo s důrazem na kvalitu, možnost najíst se rychle a přitom zdravě. Podobně restaurace by měly být na každém rohu. Ale člověk by se s obědem z tácu měl vejít do 200 Kč, nemyslíte ?