Shrnutí: „Možná to nebude Váš domácí brněnský lokál, ale vždy to bude místo, kde se dá sednout na dobrou kávu a či dobrý oběd. Jo a je povinností Brňáka dát si tam alespoň jednou za život špenátový štrůdl.“
Spolek je pro mne téměř pevný bod v brněnském vesmíru.
Byl tam, když jsem ještě v minulém tisíciletí nastoupila na Masarykovu univerzitu a je tam pořád. A stále tam nehraje hudba ani rádio, stále je v nabídce skvostný špenátový závin a slušně pitelné rozlévané lechovické víno. Stále se tam konají výstavy. A stále je pravděpodobné, že pokud tušíte, co znamená postmoderní paradigma, žijete v Brně a budete ve Spolku sedět alespoň hodinu, tak se tam dříve či později ukáže někdo známý, či dokonce blízký. A tamní šéf Kamil Novotný je pořád sympaťák.
A ostatní věci se jen a jen lepší.
1. káva
Před pár lety ve spolku objevili, že esspresso má svůj standart a naučili se ho zvládat. A především přikoupili frenchpressy a čerstvě pražené kávy ze špičkových pražíren. Není to nejlepší espresso ve městě, jde ovšem o vysoký nadprůměr. V dubnu 2011 se objevil dripp bar.
2. jídlo
Odjakživa tam je stabilní jídelní lístek v kovových deskách. Ten nabízí několik základních jídel – již zmiňovaný špenátový štrůdl (listové těsto, listový špenát, balkánský sýr a k tomu velmi česnekový dip), chilli, pár základních těstovin, saláty (za zmínku určitě stojí indický okurkový dekan), tousty a obligátní deserty i s Marlenkou.
Kličová je nabídka dne (polévka, dražší chod, levnější chod, bezmasý chod a desert), která splňuje představu klasického, západního bistra – čerstvé, sezónní, zajímavé, ale bez výstřelků a marných pokusů. Zejména polévky bývají skvělé – pokud půjdete okolo a bude v nabídce tarator, boršč či dýňová, určitě to stojí za zastavení. Kohoutková voda stojí v karafě na baru k volnému použití.
3. prostředí
Tuším že tak před čtyřmi, či pěti lety se stala zásadní změna a bylo zrušeno knihkupectví v horním patře kavárny a místo toho se na galerii přesunuli kuřáci. Čímž Spolek přestal být zahuleným doupětem intošů. Tedy doupětem intošů zůstal, ovšem hlavní prostor je nekuřácký.
Nehraje zde a nikdy nehrála, žádná hudební kulisa, čímž se to stává vhodným prostorem pro psaní seminárky, vesmírně důležité debatě o právech datlíka tříprstého a nebo sdílení posledních peripetií ve vztahu s tím bídákem.
Pravda – stolečky jsou velmi blízko sebe, takže je při plném obsazení docela složité ignorovat témata sousedů. Na druhou stranu, pokud kavárenský voayerismus – tedy antropologický terénní průzkum- patří mezi vaše hobby, budete ve Spolku trávit spoustu času.
Kavárna nemá zdroj přirozeného světla a nemá zahrádku. To má na jednu stranu výhodu, že zde díky tomu vzniká jakési bezčasí a nevšimnete si, že už se setmělo a vy už jste dávno měli být doma, na schůzi okrašlovacího spolku FSS či lekci aikida. Ovšem zejména v létě se pak najde řada zahrádek, kde je příjemnější sedět venku.
V kavárně je dětský koutek a toalety bývají čisté. Pravda – nikdy jsem je nezkoušela před půlnocí v den vernisáže.
4. Lidé
Spolek má stabilní tým, doplňovaný průběžně o studenty – brigádníky. Nikdy se mi nestalo, že by s obsluhou byly nějaké větší problémy, občas je někdo roztržitější, než jeho kolegové, ale v celku jde o příjemný a dobře fungující tým.

