Výškový i finanční vrchol naší berlínské foodie tour, Solar je podnik, který bych si do Prahy přenesla hned. O jeho návštěvě bylo rozhodnuto dlouho dopředu (kam se hrabe Cocolo), protože fine-dining v 16. patře následovaný koktejlem v sedmnáctém, oboje s výhledem na Berlín, si žádná opravdová povrchní čubička nemůže nechat ujít.

Zážitkem je už jízda proskleným výtahem, který vás po straně budovy vynese do restaurace s tlumeným osvětlením a interiérem v tmavých tónech s oranžovými body žárovek. Stoly jsou docela široké, ale i to je možná záměr, aby se k sobě páry mohly naklánět.. Nejlepší místa najdete v rohu, odkud se otevírá výhled do dvou stran; my seděli v části blíž kuchyně, kde se (logicky) dost často pohybuje personál, což bylo lehce rušivé. Prostor je nekuřácký, kuřákům je vyhrazený prostor v rohu horní lounge. (Fotky i s výhledem pro představu zde: http://berlin.unlike.net/locations/307652-Solar)

Jídelní lístek je patřičně stručný a lákavý a kromě pokladů z Wasserwelt, Land&hof a Garten eden nabízí i Wienerschnitzel hned ve dvou verzích nebo „Mama spezial" Königsberger klopse se spreewaldskou gurke. My jsme ovšem začali variací předkrmů z norského lososa a polévkou ze sladkého hrášku s grilovanou svatojakubkou. Polévka byla slaďoučká a velejemná, s čerstvým, lahodným a správně zkaramelizovaným mlžem. Losos dorazil na tácku ve třech verzích – jako jemně ochucený tatarák, dále lehce orestlý kousek sedící na chutném salátu z mořských řas wakame a nakonec plátky, jejichž výraznou uzenou chuť doplňovaly kuličky kaviáru. Jednoduché, ale dobře připravené a z vynikajících surovin.
Následoval mořský vlk s celerem, listovým špenátem, red wine butter omáčkou a bramborovo-oříškovými kroketami (23€). Špenát byl krásně čerstvý a ´křupavý´, filátka pokrytá vločkami celeru; jen omáčka i příloha bohužel trochu přetlačovaly chuť ryby. Přítel si dal králíka (dobře udělané, nevysušené filety) s krémovou polentou a výborně ochucenou směsí artyčoků a další zeleniny – dost hutná kombinace, ovšem dezert jsme nemohli vynechat. „Buttermilch terrine“ byla vlastně taková nakyslejší pannacotta, jejíž neutralitu dobře vyvažovaly marinované jahody. Creme brulée tu servírují světle zelené, protože mátové – chuť je ovšem hodně jemná, stejně jako krusta. K jídlu jsme popíjeli jednoduchý a příjemný rakouský Gruner Veltliner od Jurtschitsche a francouzský Merlot Les Jamelles (rozlévaných vín nabízí docela dost), poté dorazilo ještě slušné espresso (jinak v lístku nabízejí i "european coffee“, ale toho jsem se radši neodvážila).

Servis byl milý a profesionální, s výbornou angličtinou a upřímně vypadajícím zájmem o naši spokojenost.

Na závěr nás čekal ještě výstup po schodech do horní cocktail lounge. Prostor je menší, ale zato s neodolatelným výhledem do tří stran nočního Berlína, který zvukově podbarvuje DJ a ruch štěbetajících návštěvníků. Míst k sezení tu mají na okna lemujících pohovkách poměrně dost (včetně dvou ´houpaček´), ale asi nečekejte, že budou nějaká prázdná – na velikonoční neděli v 11 večer jsme byli rádi za kus místa u okna. U centrálně situovaného baru, na jehož pozadí se promítá videoart (kdyby vás snad znudila noční skyline), dostanete koktejlový lístek s klasikou i house specials. Na drink na míru jsem se barmana ptát nezkoušela, těžko říct, jestli by to při zdejší vytíženosti stíhali (myslím, že tohle je spíš hype rychlo-obrátkové místo než konverzační svatyně kvalitního alkoholu a la pražský Hemingway). Každopádně zvolený Cujamara split byl dost sladký, asi jsem podcenila některou z ingrediencí (Triple Sec, maracujový džus a bílý alkohol jako základ). Doprovod svou dvanáctiletou Glenfiddich nic neriskoval (7€).

Prasákovo okénko: vzhledem k výhledu, intimní atmosféře, pocitu upper-class hype místa a kombinaci s koktejlovým barem jsme se s přítelem shodli, že se jedná o podnik z kategorie tzv. zasouvacích, tj. zvyšujících šance na zdárné zakončení rande (s povrchní čubičkou). Tříchodová večeře pro dva (vč. 3× 1dcl vína a aperitivu) vyšla na 110€ včetně spropitného, drinky o patro výš se pohybují okolo 10€/ks, takže si jenom zbývá rozmyslet, jestli vyhlédnutá kořist stojí za tyhle transakční náklady.

P.O.2: Kdyby to náhodou nezafungovalo (třeba proto, že konzumujete veškeré pokrmy výhradně pomocí lžíce), alespoň se dobře najíte.
P.O.3: V Praze bych k podobnému (zasouvacímu i jídelnímu) účelu doporučovala SaSaZu.

A neprasácké okénko pro rozechvění ještě před večeří: kousek od budovy Solaru se nachází bývalé velitelství SS a Gestapo, dnes přeměněné na dokumentační centrum Topographie des Terrors.