Najít mezi desítkami hospod a restaurací v okolí I.P.Pavlova a Míráku nějaký, alespoň ucházející podnik s českou kuchyní, je celkem oříšek. Po mnoha zklamáních jsem se na doporučení vydal do Sokolovny ve Slezské ulici.

Dorazil jsem okolo čtvrté hodiny odpoledne, takže bylo obsazeno jen pár stolů. Personál si mého příchodu nevšiml, tak jsem se usadil sám u kavárenského stolku v levé, vyvýšené části restaurace. Interiér není zařízen v typickém „Pilsner-stylu“, přesto mi hodně připomínal Demínku nebo Kolkovny. Dominuje zde dlouhý, dřevěný bar s výčepem a věchny stoly a židle jsou taktéž ze stejně barevného dřeva. Větší čast restaurace je kuřácká.

Když si mě konečně všimla obsluha, objednal jsem si jedno pivo a začal vybírat z lístku. Dal jsem si domácí libovou tlačenku a jehněčí rolovanou kýtu na rozmarýnu s dušeným špenátem a bramborovými špalíčky. Tlačenka dorazila téměř okamžitě. Dva, asi centimetr tlusté plátky s velkými kousky masa byly trochu příliš polité octové zálivkou a cibulka chutnala jako by ji někdo nakrájel den předem. K tomu mi na moji žádost donesli ošatku s oschlým chlebem, ze které jsem snědl dva půlkrajíčky (25 Kč!). Za 110 Kč celkem, opravdu slabota. Jehněčí kýta byla krásně měkoučká a dobře ochucená česnekem a rozmarýnem. Špenát byl trochu slabší, podle ochucení a konzistence bych hádal že mražený. Bramborové špalíčky byly lehce vysušené. Nejlepší na celém jídlě bylo pivo, které zde mají velmi dobře ošetřené.

Obsluha, poté co si mě všimla, pracovala po celou dobu dobře, ale nic navíc. Za ty ceny dávám za kvalitu s přimhouřenýma očima hodnocení OK a dám Sokolovně ještě někdy šanci na oběd.

Na základě pochvalných referencí jsem vytáhla kolegy na oběd do Sokolovny, i když to nemáme zase až tak blízko. Byli jsme tři a číšník se nás ujal hned za dveřmi a vzal nás k jedinému volnému stolu. Objednávka proběhla také bleskově a bez problémů s přehozením příloh. Ani na jídlo jsme nemuseli dlouho čekat.

Měli jsme jednou jehněčí plec na česneku se špenátem a bramborovými špalíčky, dvakrát pečeného lososa na másle s bramborovou kaší. Obojí vkusně upravené na talíři, bez zbytečných kreací okolo. Moje jehněčí bylo výborné měkké s výtečnou šťávou, špenát sice sekaný, ale neblátivý, porce dostatečně velká. Za 87 korun téměř zázrak. Losos prý byl také dobrý, ale menší porce. Na velikost porcí si stěžovali i lidé, které jsem tam poslala týden předtím.

Chyběla mi na Vinohradech podobná hospoda, která je tak uprostřed mezi pajzlem a nějakým nóbl podnikem, kde dobře (leckdy i výborně) vaří a navíc mi tam chutná pivo.

V Sokolovně mají tankovou Plzeň, já si tam ale dávám hlavně Kozla. Až bude jaro, tak asi neodolám a dám si ho i u toho pultíku, který mají vtipně na růžku před hospodou. I uvnitř je hospoda zařízena vtipně – včetně sokolských kruhů pod stropem.

Toalety čisté, obsluha vynikající. K pivu si tu vždycky prostě musím dát škvarkové sádlo, které servírují dohromady s opečeným chlebem a salátem. Hodně mi tu také chutnalo jehněčí. Jen si nedávejte vepřové koleno – porce je tak pro tři lidi…

Když mám chuť jít do restaurace na vrabce, nebo jiné české jídlo (a samozřejmě dobré pivo), chodím dost často do Sokolovny. Tahle restaurace byla otevřena v loňském roce (2009) v nově rekonstruovaných prostorech. Interiér je variací na jiné podniky fungující pod hlavičkou pivovaru, jednoduchý a příjemný. Dobře působí dekorace s odkazy na sokolskou tradici i velká okna, nebo spíš vitríny ven na ulici, které dávají možnost pozorovat okolní ruch, a prostoru dávají vzdušnost a světlost. Vadou na kráse může pro někoho být, že nekuřácká část je umístěna v zadní části bez oken, větší část restaurace je kuřácká.

Jídlo, kterým mě Sokolovna napoprvé dostala, je její „Slepice v polévce“. Opravdu velká mísa poctivého silného vývaru bez chemie, se spoustou kořenové zeleniny a masa, je schopná zasytit sama o sobě. Výborné byly vždy i zmíněné vrabce, poctivá porce libového masa vypečeného do rozpadajícího se stavu, se zabijáckým výpekem. Dostanete k nim dva druhy knedlíků (resp. houskové knedlíky a bramborové špalíčky), červené a bílé zelí. Jen trochu škoda univerzální předsmažené cibulky, kterou najdete navrchu nasypanou. Svíčková klasika taktéž na velmi dobré úrovni, ne nejlepší, jakou jsem kdy jedl, ale dobrá. Skvělé jsou uzeniny, které zde nabízí, Variace uzenin z naší udírny zahrnuje pivní, bavorskou a zvěřinovou. Oproti tomu vepřový řízek se příliš nepovedl, byl příliš tenký, s blátivou strouhankou. Tatarák, který jsem zde měl, patří řekněme k slušnému průměru, určitě se v Praze dá zajít i na lepší (stejně jako na horší).

Sympatické je, že kromě stálého lístku mají v Sokolovně i sezónní akce, např. zvěřinové hody, svatomartinské menu a nebo nyní v únoru zabijačkové hody. Pivo je Plzeň z tanku, a jako ve všech podobných podnicích, i zde je výborná. Přes den podnik nabízí klasická meníčka, ovšem ve velmi dobrém provedení. Zaskočil jsem pouze jednou, protože tak blízko to zase nemám, králík s houbovým ragů neměl chybu.

Dobře musím hodnotit i obsluhu. Občas se ve špičkách stává, že věci trvají déle, nicméně nikdy se mi nestalo, že by zapomněli, i v největším stresu se navíc dokáží tvářit profesionálně přívětivě.