Předem avizuji, že co se týče jídla, tak naprosto perfektní, bohužel o onom skvělém servisu, který popisuje Tomas, jsem se nemohl přesvědčit…

Začneme jídlem – na web se nedívejte, lístek je neaktualizovaný, ale menu je krátké, stručné a oplývá zajímavými věcmi. Degustační menu je jasná volba – pětichodové za 480 Kč a sedmichodové za 630 Kč. Ceny, nad kterými zůstává rozum stát; takhle levně se v Praze v rámci fine diningu opravdu nikde nenajíte. Menu bylo perfektní, čerstvé suroviny různé chuti. Bohužel žádná „amisbuška" úvodem, ani chuťovečky pro druhého strávníka, když má o nějaký ten chod méně. Rybí polévka waterzooi byla vynikající, stejně tak domácí nočky s čerstvým chřestem – takhle dobré domácí noky jsem opravdu nikdy nejedl. Hlavní chod hovězí líčka s bramborovou kaší také bezchyby, maso krásně měkké. Jediní výtka k menu – porce byly trochu menší, v rodině tomu říkáme "čistej hlad“, takže já jsem si pak objednal po dezertu hlavní chod dušený bůček s pikantní čočkou a glazovanými šalotkami (240 Kč!!!). Tohle jídlo bylo snad lepší než celé menu, bůček byl krásně masitý, tuk jste ani nepostřehli a šalotky skvěle ochucené.

Zařízení podniku je dle moderního designu, restaurace má kapacitu tak do 40 lidí (odhadem). Intimní osvětlení bylo milé do doby, než byla tma, pak jsme seděli takřka potmě, s obřím vypnutým lustrem nad hlavou (číšník se musí vyklánět, abyste mohli mít přes lustr oční kontakt). Svíčku nám bůhvíproč také nezapálil (druhý číšník u ostatních stolů ano).

Bohužel na závěr jsem si nechal to „nepříjemné". A to obsluhu. U 5hvězdičkových hotelů jsem zvyklý, že přijedu, odevzdám klíčky a s parkováním si dělá hlavu někdo jiný. Tady jsem musel pokřikovat z okénka, kde mám zaparkovat, odpovědí mi bylo: „Tak to fakt jako netuším, tady je plno a podzemní garáž taky.“ (volné záchytné parkoviště několik km). Naštěstí pak někdo odjel, takže jsem si sundal sám závoru a zaparkoval. Ve vchodu nás poslali špatně (do klubu, nikoliv do restaurace) a číšník, který se nám věnoval vypadal, že je tu snad omylem. Když pominu, že při servírování dával na odiv svou dvoumilimetrovou špínu za nehty, tak sklenky k aperitivu odnesl až při dezertu se slovy "aby to tu nezaclánělo“. Neustále jste jej cítili v zádech a ve vteřině, kdy jste odložili příbor ihned přiskočil a v té vteřině odnášel talíře, chody na stůl lítaly v tak rychlém tempu, že sedmichodové menu bylo odbyté snad za hodinku. Chápu, že se v úplně prázdné restauraci nudil, ale trochu větší odstup by nevadil. Vtipné bylo, že nás v úplně prázdné restauraci usadili k miniaturnímu stolečku pro dva u zdi, tak jsem si dovolil, že jestli nemají na večer plno, jestli nás může usadit ke stolu pro čtyři, kde nám bude určitě lépe (a bylo).

Moc jsem se těšil na vinnou degustaci, o které mluvil Tomas a spárování vín s chody. Bohužel sommeliér je prý „opustil" – snad to nebyl eufemismus, že se oběsil poté, co měsíčně prodal jedno víno a dle číšníka si nikdo netroufá na to se svými "znalostmi“ spárovat vína k chodům. Jelikož jeden z nás musel řídit, tak jsem nakonec zůstal u piva – číšník navrhl, že ho přinese až k hlavnímu jídlo, což jsem kvitoval, že k sorbetu by se opravdu nehodilo, bohužel na to pak zapomněl a donesl jej až k jahodové polévce, která byla dezertem. Naštěstí jsem si pak dal ten bůček, takže točené plzeňské pivo bylo využito a následovalo ještě jedno.

Závěrem musím říct, že takhle dobře jsem se mimo Prahu opravdu ještě nenajedl, a to, co říkal Tomas, je naprostá pravda. Úrovní kuchyně dosahuje špičkových restaurací v Praze, bohužel personál, se kterým jsem vešel do styku, bych kompletně vyslal na převýchovu do Karpíškovy Degustace :o).