Pokud znáte Holešovickou tržnici a do SaSaZu vyrazíte poprvé, asi budete trochu přemýšlet, kde že ta opěvovaná restaurace stojí. Vždyť tam jsou samé haly..? Ano a u jedné z hal je nenápadný vchod s vyholenou ochrankou a nápisem SaSaZu. Na první pohled vstup do jednacích prostor ruských oligrachů. Odhodlejte se a projděte okolo ochranky – hned za dveřmi se vás ujme usměvavá hosteska a uvede vás do asijského gastronomického ráje v Praze. Alespoň tak působí SaSaZu na mne. Nestandardní interiér ve stylu moderních čínských podniků pro top zákazníky, příjemná a ochotná obsluha, stolování stylu „objednej si a poděl se s kolegy“ a kuchyně východoasijského stylu přizpůsobená evropskému jazyku – tato kombinace mi dokonale sedí.
Trechu jsem se bál kouře od vedlejších stolů a prolínání hlasů v propojeném prostoru restaurace. Odvětrávání ale funguje perfektně = o cigaretě u vedlejšího stolu nebudete ani vědět a z rozhovoru u stolu půl metru od vás neuslyšíte ani slovo. Snad jen plocha stolu by mohla být o kousek větší. Při pěti chodech je stůl už poněkud přeplněný.

Obsluha vám hned na úvod vysvětlí fungování konceptu SaSaZu, pokud chcete, přidá i informace o složení jídla a vhodných kombinacích. U mně jim doporučení vyšlo vždy na 100%. Škoda jen, že neexistuje žádné centrální místo, kde by se obsluha shromažďovala. Pokud tedy nebudete mít žádného číšníka v dohledu, jen těžce si objednáte dezert nebo další chod. A pokud by se vás náhodou zeptali, jestli neslavíte narozeniny, odkývejte. Bude překvapení.

Co se týče jída – doporučuji vám objednat minimálně tři nebo ctyři chody na osobu (1 chod stojí cca 200 – 400 Kč) a postupně ochutnávat a ochutnávat. Pokud stále nebude váš jazyk nebo žaludek ukojen, nebojte si objednat další jídla. Sám jsem při jedné z návštěv skončil na dvanácti chodech.
K chuti a kvalitě jídla mám pouze jedinou výhradu – polévka Yam Yam je až příliš aromatická. Nikdy se mi ji nepodařilo dojíst celou. Ale zbytek ? Božská mana ! Neexistuje restaurace, kde by pro můj jazyk byly chutě jídla více sladěné než SaSaZu. Myslím, že není těžké si od prvního sousta vytvořit na jakémkoliv chodu závislost. Opravdu ! Perfektní servírování, naprosto rozdílné chuti každého jídla, bez jediné pihy na kráse !

PS – víte o VIP salónku, který je těsně pod střechou a kouká polopropustným zrcadlem jak do restaurace tak do klubu ?

V Sasazu jsem měl tu čest být jako jeden z úplně prvních návštěvníků den po otevření dokonce ještě v době, kdy neměli ani natištěné menu a obsluha jej diktovala z hlavy. Od té doby se mnohé změnilo, podnik je zavedenější a pár návštěv mi dává relativní právo hodnotit.

Pokud se týče prostředí, mohu být považován za barbara nebo kýčaře, ale mám slabost pro tenhle opulentní paraasijský styl a kombinaci černé, červené a zlaté, něco podobného zažijete jen v pražském Buddha Baru. Interiér je takřka dokonalý – pár detailů – jako například litinové sloupy – vám možná připomene jateční historii místa, nicméně dekorace a luxusní nábytek, na němž se jistě nešetřilo, myšlenky rychle rozptýlí. Doporučuji chodit až po 18:00, to se zhasínají halogenová světýlka u stropu a restaurace se ponoří do magicky barevné atmosféry. Prostor je rozdělen několika dřevěnými plůtky, nicméně spíše opticky. Osoba sedící u vedlejšího stolu byla sice za vzdušným plůtkem, ale asi 15 cm ode mě.

Začali jsme Yam Yam polévkou, na mé evropské vnímání téměř nedefinovatelné chuti, nicméně rozhodně příliš slané. Krevetka v ní dlela poněkud déle a získala proto bohužel gumovou konzistenci, což byla jistě škoda. Kuře dim sum jsou tři malé těstovinové taštičky s miniaturní miskou sojové omáčky ozdobené bylinkami. Za vlastní nešikovnost považuji, že jsem je nedokázal jíst hůlkami, byly do pusy na jednou sousto poněkud veliké a pitvat je jimy byla též škoda. Konzistence těsta mi nepřipadala ideální – dole bylo spíše tužší a nahoře naopak místy spíše rozvařené, mleté kuře uvnitř připomínalo polévkový knedlíček lehce dochucený koriandrem a bazalkou. Bombayské máslové kuře spočívalo v kouskách placatého chleba roti nakrájeném na trojúhelníčky s malými kousky kuřete a omáčky připravené na srolování, to vše mělo být zakápnuto limetou. Kuře však již bylo marinováno v limetkové šťávě a její agresivní chuť celkovému dojmu spíše dominovala, takže výsledný dojem byl prakticky jen limetochlebový. 3 kopečky vanilkové zmrzliny, jeden po 60 korunách, jež svou nevýraznou chutí silně zaostávala za běžnou supermarketovou Häagen-Dazs, byla prezentována v zajímavé dřevěné krabičce s pokličkou ala tvrdé mýdlo na holení. Celkový dojem z jídla seznáte asi již z dikce, s níž je tato recenze napsána. Je mi tolik líto, že nemohu křičet oslavné hurá a radovat se z plodů kvalitní asijské kuchyně, možná je to věcí mých chuťových preferencí, ale rozhodně jsem nebyl nijak nadšen ani ohromen.

Abych uzavřel – jídlo dokonale korespondovalo s obsluhou, která byla jen mechanická, chladná, odtažitá, i když decentní, pozorná, rychlá a nenápadná. Nemělo to ale onu jiskru dělící dobré od vynikajicího, chybělo mi nadšení spojené s pýchou v prezentaci nevšedních pokrmů, jakou by si exotické speciality zasloužily. Velká škoda.

A zaskočil mne drobný detail. Jak je možné, že po 2 letech provozu restaurace je na pisoáru stále netknutá papírová samolepka výrobce? To jej nikdy nikdo celý neumyl?

Včera jsem absolvovala svou druhou návštěvu v Sasazu a odcházela jsem mírně přejedená a nadšená. Také jeden z podniků, který dokáže zlepšit náladu a je jedno, jestli sem zamíříte na degustační menu, které vám obsluha sestaví jako průřez z jídelního lístku (tuším tak 1.500 Kč/os) nebo s kupónem Grand Restaurant Festival, rozdíl v chování obsluhy jsem nezaznamenala žádný.

Přiznám se rovnou, mě se Sasazu prostě líbí, nevadí mi, jak je obrovské, i v té velikosti mi přijde celkem útulné a hodně příjemné a ty kulaté lustry, co vypadají jako balóny, jsou prostě moje gusto. Představte si velikou halu, spoustu stolů, které jsou ale rozděleny nízkou dřevěnou zídkou do takových boxů, k tomu výrazný bar a mixážní pult, nad vámi vysokánské stropy, ze kterých visí neskutečně velké lustry. Lákavé? Na zábavné uvolněné rande podle mě ideální, stejně jako na večeři s partou kamarádů, čím víc vás bude, tím víc toho máte šanci ochutnat. Restaurace je kuřácká, ale! U vedlejšího stolu se včera kouřilo jak z továrního komínu a kdybych to na vlastní oči neviděla, vůbec bych to nevěděla, asi holt kvalitní vzduchotechnika a ty stropy udělají své.

Jak se popasovat s nabídkou? Všechny porce jsou malé tak, abyste toho mohli ochutnat více, ceny se dosti liší, tak od 120 do 400 Kč standard a nad to nějaké specials. Nebojte se experimentovat a porce navzájem sdílet (na důkladné ochutnání stačí jedna porce tak pro 3 os). Já ochutnala tak 10 různých věcí, které nebudu obšírně popisovat a omezím se na doporučení: Thai Papaya salad – zelená papaya v kombinaci s úžasně vyladěným dressingem s dominantní chutí citrónové trávy a limety, Sasa Crispy Roll – bez ochutnání téhle dokonalé dvojky tuňáka a lososa v řase nori s wasabi a sladkou sezamovou omáčkou prostě nesmíte odejít, Bombay roti chicken – kousky kuřete v jogurtu s limetou a garam masalou na tenkých plackách roti chleba, zní to možná obyčejně, ale to ochucení je nepopsatelné, Červené curry s hovězím a krevetami – červené curry + kokosové mléko + thajská bazalka a k tomu kousky hovězího, vyloupané krevety a úžasná pikantně sladká variace je na světě. Vyjma salátu tuto kombinaci nabízí GRF menu a ne náhodou se všechna tato jídla vyskytovala i v degustačním menu, takže se nechte přemluvit. Skvělou tečkou bylo jahodové semifreddo (155 Kč), 3 vrstvy pěkně prokládané karamelovou krustičkou a i ty zimní jahody byly dostatečně výrazné, aby mu udělaly dobrou službu.

I obsluha se vcelku předvedla, nejlepší byla v podání slovensky mluvícího mladíka, ale i děvčata byla příjemná a snaživá, snad jen v oblasti nápojů mírně tápající. Zejména muži uměli jídlo dobře odprezentovat. S nápoji je to větší boj, ale dohodnete se.

Závěrem káva Illy, včera nad očekávání velmi slušně připravená.

Přidávám s k výzvě Coq, pokud mě chcete někdo pozvat na repete, nebojte se ozvat :-).

Skoro po roce a po několika návštěvách se k Sasazu musím vrátit, protože se podle mého nejenom drží, ale i mírně zlepšují. Stále jsou jediní svého druhu v ČR a dokonce se občas při návštěvě přistihnu, že se cítím, jako při návštěvě dobrého podniku někde v zahraničí.

Výtky, které by k Sasazu mohly směřovat na druhou stranu zůstávají – je to prostředí i personál. Prostředí, tolik anti-restaurační, klubové, hlučné, industriální. Na druhou stranu ale i zábavné, živé, temperamentní. Musíte si zkrátka vybrat, jestli máte na Sasazu náladu, je to vlastní svět. Stejné je to i s obsluhou. Nemůžete od nich čekat, že bezchybně poradí s jídly a že perfektně zvládnout nakoordinovat příchod a uvedení jednotlivých chodů. Na druhou stranu ale nejsou zpruzení, snaží se vždy o vaši spokojenost a pohyb po obřím placu a balancování s různými zvláštními talíři a miskami zvládají s úsměvem a pronto! Pokud udělají chybu, omluví se a zjednají nápravu.

Teď už převážně jen pozitiva okolo jídla, protože kuchyně Sasazu mě prostě baví ;) Dlouho jsem koumal proč a odpověď je nakonec docela jednoduchá – pracují s dobrými základními surovinami (mořské plody, ryby, maso, ovoce, bylinky), které nakombinují s jednoduchou úpravou a zakončí dokonalým ochucením, které vás doslova odzbrojí. Ať už je v podobě omáčky stranou, dresinku, koření nebo glazé přímo na mase, směsi čerstvých bylinek nebo ovocem – vždy pozvedávají jídlo o úroveň výš a ve výsledku máte pusu „natřískanou“ desítkami různých chutí. Styl Sasazu je vedený na přímo – nepotřebujete znalosti autentických pokrmů, aby vás jejich jídla okouzlila, přitom se šéfkuchař mezi různými světovými kuchyněmi pohybuje docela vkusně a nevyžívá se v jejich překrucování.

Jako příklad jsem vybral jedno jídlo z jejich „tajného menu", které obsahuje sedm specialit pro stálé hosty (nebojte se na ně zeptat!). Je to jednoduché sashimi z hřebenatek, které si můžete sami ochucovat ve sladké omáčce stranou nebo lehce "oprášit“ v drcených pistáciích. Svatojakbuky říznuté napůl, super čerstvé, šťavnaté a plné umami – spolu s ohucením jsou to dokonale rozplývající se obláčky nadupané chutí a umami. Kousek stranou (k dokonání destrukce) podávají kousky pečeného a na vlákna odděleného kuřecího masa s krásně vykřupanou kůrčičkou a řasami. Podivné kombo? Nikoliv – fantazie! ;) Úplně sci-fi je pak vietnamské grilované hovězí v placičkách s bylinkama (cena mastná okolo 500 Kč), které vám přinesou s opravdickou píckou na dřevěné uhlí a grilem! Pokud vás stálá jídla nebaví – určitě si o speciality ze skrytého menu řekněte ;)

Mimo skvělé jídlo ale stále platí (nejen) moje výtka k jejich práci s vínem a vinným lístkem, který je za a) nudný a neposkytuje dobré možnosti párování s asijskou kuchyní b) plný předraženého vína po sklence c) který vám obsluha nedokáže dobře odprezentovat natož s poradit s výběrem. Je to problém už od otevření a zatím nemám dojem, že by s tím něco chtěli dělat. Bez chyb není ani prezentace a provedení koktejlů, které navzdory kreativnímu pojetí ztrácí na konzistenci (tu bývají přeslazené, tu nedochucené) i prezentaci ze strany číšníků. Za poslední rok se ale i koktejly průběžně vylepšují a pokud budou mít odvahu dovést je ještě výš, přestanu brblat! ;)

V klubu Sasazu jsem byl před pár týdny na koncertu Morcheeby (BTW skvělý zážitek) a prostředí mi přišlo tak zajímavé a originální, že mě to navnadilo k návštěvě restaurace tuto sobotu. Recenzi tedy píšu na základě této jediné zkušenosti se všemi omezeními z toho vyplývajícími.

1. Prostředí
Restaurace se nachází v jedné z hal v holešovické tržnici. Architekt dobře využil velkorysý prostor, který stará hala nabízí. Interiér si zachoval jistou industriální strohost, ale použití černé a červené barvy, rozptýleného světla, dřevěného nábytku, měkkých čalouněných gaučíků a několika etnických doplňků vytváří skutečně unikátní kombinaci atmosféry hudebního klubu a luxusní restaurace. O podobně vydařeném konceptu v Praze nevím. K prostředí mám následující výhrady, ale uvědomuji si, že někomu jinému to může naopak připadat jako přednost:
- Rezervaci jsem dělal jen den předem a už nebylo místo u normálních stolů. Dostali jsme rezervaci u nízkého stolu (deska cca 40 cm nad zemí), u nichž se sedí na nízkém křesílku / gaučíku. Sezení je to značně nepohodlné (na to jsem byl při rezervaci předem upozorněn, což oceňuji), není kam dát nohy a pokud jíte, sedíte v hlubokém předklonu.
- V restauraci hraje hodně hlasitá hudba. Možná je to jen záležitost sobotních večerů, když je v klubu koncert, ale bylo to krajně nepříjemné. Komunikovat s člověkem u stejného stolu znamenalo mu mluvit přímo do ucha. Rozhodně žádné romantické posezení.
Za prostředí dávám 4 body, ten jeden bod ubírám za ten hluk. Samotný design tohoto prostoru mě opravdu nadchl.

2. Servis
V době naší návštěvy byla restaurace 100% plná, přesto všechno probíhalo až podivuhodně rychle. Číšník byl vždy po ruce, když jsme chtěli objednávat, když jsme dojedli, když došla voda … Byli jsme zde poprvé, takže jsme se zajímali o nejčastěji objednávaná jídla, potřebovali jsme vysvětlit některé věci z nabídky a trochu se poradit. Číšník byl velmi ochotný, všechny otázky srozumitelně zodpověděl. Za servis dávám 5 bodů.

3. Kvalita
Ochutnal jsem SaSa Crispy Roll, Stone Oven Crispy Duck, Momo Fuku, kokosové tiramisu. Teď jsem se díval na předchozí recenze podniku a chci zdůraznit, že jsem výběr nijak předem nekonzultoval s coq_au_vin, která si dala přesně to samé, což fakt nechápu :) Porce jsou to poměrně malé, takže určitě není problém sníst 2–3 chody, se čtvrtým jsem už trochu zápasil (vítězně).
SaSa Crispy Roll je taková roláda, něco jako maki. Uvnitř řasy nori je kousek velejemně orestovaného lososa a tuňáka, toto leží na omáčce z černého sezamu. To celé je servírováno na břidlicové destičce. Úžasný zážitek pro oči, ale chuťově ještě lepší, než to vypadá.
Stone Oven Crispy Duck je v podstatě pekingská kachnu, tj. kachní prsa, sojová omáčka, palačinka, na klínky nakrájená okurka a jarní cibulka.
Momo Fuku je na rare upravená hovězí svíčková nakrájená na plátky, kousky velmi jemného masa z úhoře, zelenina, omáčka s chutí kokosu. Podle popisu možná zvláštní kombinace, ale je to tak neskutečná harmonie chutí, že to prostě musíte zkusit.
A na závěr kokosové tiramisu. Je to vlastně normální tiramisu, ale nahoře je ještě jedna vrstva kokosové hmoty. Je to poměrně hodně sladké, ale i po předchozích třech chodech jsem nedokázal nechat ani kousek.
Chuťové kombinace v Sasazu jsou velmi originální, v Praze o ničem podobném nevím. Jídlo je vždy s velmi vytříbeným vkusem servírováno tak, aby se člověk najedl i očima.
Ve dvou lidech jsme za celkem 7 jídel, vodu a spropitné utratili 2.200 Kč, což vzhledem ke kvalitě považuji za velmi slušnou cenu.
Za kvalitu dávám 5 bodů.

4. Zamyšlení na závěr
Sasazu je úkaz, který jsem v Praze nečekal a docela mi jeho existence vyrazila dech. Je to něco úplně jiného než všechny ostatní pražské restaurace. Takových příjemných šoků bych klidně snesl více a častěji.

Jestli jsem po první návštěvě ještě nebyla úplně přesvědčená, tak po nedávné druhé je to jasné – this is it! Kvalita jídla je konstatní, chybějící impuls k téměř totálnímu entuziasmu přidal mnohem lepší servis. Recenze se tedy vztahuje především k poslední návštěvě, s občasnou zřetelí k té první.

Prostředí mně osobně naprosto sedí, tmavé dřevo a načervenalé přítmí zabydlují vysoký prostor, lampy jsou šik a celé to dýchá cool vzdušností (stoly dostatečně daleko od sebe). Nevadila mi rychlá, hlasitější hudba, ani to, že celý prostor je kuřácký. Tj. samotná restaurace je na nejvyšší známku, zvlášť když vezmu do úvahy stříbrné poličky v kabinkách na WC, sloužící k… odkládání kabelky (chacha). O to víc mi neladí nefungující web. Stránky se zasekávají a telefonní číslo nefiguruje ani na FB profilu restaurace, takže jsem ho kvůli rezervaci musela gůglovat a za to bod dolů.

Stejně jako mi sedí interiér, baví mě i koncept malých porcí, které sdílí celý stůl (vždycky toho chci v restauraci vyzkoušet co nejvíc a vyhnu se tak obligátnímu kradení z cizích talířů). Jídlo je tu naprosto fantastické svou dotažeností – takhle vyladěné kombinace chutí a textur mě vždycky nadchnou, navíc je vše velmi esteticky servírováno na nejrůznějších bambusových a břidlicových podnosech. Z kategorie ´famózní a nezapomenutelné´ bych vypíchla SaSaZu Crispy Roll, kousky tuňáka a lososa společně obalené řasou nori a narychlo fritované v těstíčku. Uvnitř syrová ryba a její křupavé okolí se ideálně snoubí s chutí obou omáček (wasabi, sladká sojová), řasou a sezamem, kterým jsou rolky posypané. Další must je Stone oven crispy duck, kousky kachních prsou s křupavou kůžičkou, nasládlou omáčkou a kousky opečených husích jater, podáváno s okurkou a rýžovou palačinkou na zabalení – tuhle nóbl fusion verzi pekingské kachny bych zvládla klidně dvakrát, kdyby tady toho neměli tolik dalšího k ochutnání. Třeba Sashimi s krásně nakyslou miso yuzu omáčkou, Momo Fuku hovězí svíčkovou s curry a opět kousky foie gras (lahodnosti šťavnaté svíčkové se vyrovnala jenom rozplývající se játra s křupavými velkými zrnky soli na nich), nebo Papesan Scallop, šťavnaté svatojakubky v jemné omáčce s curry a chilli. O jejich kokosovém tiramisu někdo prohlásil, že je lepší než orgasmus – nemám ráda tyhle klišovité výkřiky, ale rozhodně je pravda, že stejně jako ostatní chody vám jeho chuť a textura na tváři vykouzlí hodně blažený úsměv. Sezamové creme brulée cením jako originální variaci, navíc opět skvěle sladěnou – křupavá krusta se sezamem, správně studený, lehký vanilkový krém a k tomu kostky čerstvého manga, top.
Personál byl oproti minulé návštěvě o dvě třídy výš, číšník oplýval správnou kombinací pozornosti a nenápadnosti. Odnesl nám kabát do šatny, nabídl aperitiv (osvěžující Beijing Bellini, tj. prosecco s litchi), celou dobu se zajímal se o naší spokojenost (dokonce tak, že když po jednom z chodů viděl, že se dotazujeme jeho o poznání chladnější kolegyně na cosi v jídle, hned se jí ptal, co se děje), doléval nám vodu, prezentoval jednotlivé chody i s doporučeným způsobem konzumace a obšírně odpovídal na moje všetečné dotazy ohledně kuchařského kurzu nebo ingrediencí. I díky němu jsem si nakonec z jejich ´Sasazu marketu´ odnesla domů kokosové mléko v prášku (ze kterého se vyrábí místní orgastické tiramisu, 55 Kč) a wasabi sůl (145 Kč). Podotýkám, že jsme sem záměrně šli na oběd, aby restaurace nebyla plná, takže těžko říct, zda podobnou péči stíhají i při plném večerním provozu.

Celkem jsme tam za 7 jídel, dva dezerty, dvě láhve vody (0,75l za 130, auau), kávu (dost hnusné, kyselé Illy, auau) a zmíněný malý nákup nechali 2700 Kč včetně tipu a s radostí to kdykoli absolvuju znova (zvlášť, když bude platit někdo jiný, zájemci pište na můj mail).

Asi jsem latentní party girl nebo tak něco, ale v SaSaZu to mám ráda. Jasně, vypadá to tu jako v klubu (včetně djské hudby), jasně, najdete tu spoustu podivných tak trochu mafiánských existencí a děvčat typu „modelka“. Má to ale svoje kouzlo, které mám ráda.

Horší je to s personálem, zvlášť když mám za sebou čerstvě návštěvu v rámci Grand Festivalu. Zaprvé jsme měli stůl připravený až 15 minut po času rezervace, zadruhé nám slečna víno přinesla rovnou rozlité do sklenic a o tom, co pijeme, neřekla ani slovo, zatřetí jsme po třetím chodu čekali snad čtvrt hodiny, než někdo sklidí stůl a budeme si moct objednat dezert. V SaSaZu to holt často vázne a je potřeba se na to připravit. Navíc část obsluhy neumí dobře česky, což může pro hodně lidí představovat nepříjemný zádrhel.

S jídlem jsem tu ale byla vždy spokojená, i díky relativně příznivým cenám. Šéfkuchař tu s asijskými chutěmi a vůněmi umí pracovat, kombinovat je, a já jsem z toho obvykle úplně paf. Jenže dnes se jídlo vyšplhalo tak akorát k průměru.

Tempura na krevetách nebyla křupavá, u kuřecích závitků těstíčko naopak dominovalo nad masem uvnitř (bylinky ale byly čerstvé). SaSaZu fillet byl připraven „na šťavnato“, lahodnou chuť masa bohužel přebíjela příliš výrazná houbová (smržová) omáčka. Sezamový creme brulée měl konzistenci o hodně řidší, než jsem očekávala, možná to však byl úmysl, když se jedná o variaci. Za kvalitu tak dávám 2 body, ale podmíněné. Inzerát z prosince 2009 hledající šéfkuchaře totiž může naznačovat, že se v SaSaZu změnilo jídlo k horšího. Snad ne, byla by to škoda.

Specialita: Na dámských WC je v podlaze zabudovaná ohromná plazma, která reaguje na pohyb. Bohužel ne vždy je zapnutá:)

Shrnu zkušenosti z asi pěti návštěv za poslední rok. Do Sasazu chodím hlavně pro fajn poměr cena výkon v oblasti moderní asijské kuchyně a možnost ochutnat víc jídel při jedné návštěvě.

Polo-klubové až industriální prostředí se stropy jako v hale a obrovským otevřeným prostorem mi nevadí, spíše naopak. Kdo ale pro večeři hledá intimitu nebo klidnější prostor, bude zklamán. Nevýhodou je občas hlasitá hudba a to, že u stolů při kraji trochu táhne.

Nejvíc u mě Sasazu sráží obsluha, respektive uvolněný styl obsluhy, který se hodí spíše do tanečního klubu nebo do baru. Většině personálu menu nesedí a nejsou schopni ho odpovídajícím způsobem prezentovat ani servírovat. Skoro při každé návštěve jsem narazil na nějaký problém – neznalost menu, špatný timing chodů, krkolomný servis.

Samotné jídlo je v Sasazu vždy povedené a na naše poměry i slušně konzistentní – tj. složení ani úprava jídel je stále víceméně stejná. Každý z pěti stylů kuchyně nabízí něco jiného a nuda to rozhodně není. Skoro všechny položky na menu se vyznačují vyváženým poměrem chutí a nikdy jsem neměl problém s čerstvými surovinami. Kéž by se taková interpretace asijské kuchyně více rozšířila! ;) Vzhledem k velikosti porcí a způsobu podávání ale občas nastane problém s teplotou jídla, kdy malé porce stydnou.