Také se vám to stává? Jednou za čas se na jazyku objeví ta neodolatelná chuť po kulatozrnné lepivé rýži a sójové omáčce, oči zatouží pokochat se jídlem naaranžovaným do podoby malého uměleckého dílka a uším se zasteskne po tichém “itadakimasu”. Pak je ten pravý čas na japonskou kuchyni. Samurai nás nalákal hned z několika důvodů: nostalgie (poslední návštěva se uskutečnila už před lety), zvědavost (reference jsou poslední dobou bezvýhradně úžasné) a skrblictví (Alakarte nabídla voucher 2 in 1). Plánovaná rafinovaná večeře v decentním podniku ale nakonec dostala trochu jiný rozměr.

Interiér svým vzhledem nezklamal – jednoduchost, čistá linie a elegance přesně odpovídají myšlenkám japonské estetiky a dobře navozují atmosféru dálného Orientu. Trochu nás zarazilo, že v šest večer byla restaurace úplně prázdná, a v přítmí místnosti jsme se raději dobře dívali, zda má servírka plující mezi stoly pod jukatou nohy a není tedy proslulým japonským duchem júrei.

Hned po usazení ke stolu jsme se dozvěděli, že je pro nás přichystáno jednotné menu, čemuž jsme se bránili, protože na voucheru bylo explicitně uvedeno “dvě jakákoli hlavní jídla za cenu jednoho”, a to jsme taky prosadili. (“Víte, my tu těch akcí máme strašně moc a já už ani nevím, jak která funguje”).

Objednali jsme si zelený a zázvorový čaj, taštičky gjózu jako předkrm a jako hlavní chody jsme zvolili sake no juan jaki, tedy grilovaného skotského lososa ve sladké omáčce, a asuparagus gjúniku, v překladu hovězí rolky plněné chřestem. (“A jako přílohu? Jo, ta už u toho jídla vlastně je.”) Servírka se obratem ruky vytasila s horkými ručníčky, které jsme v deštivém chladném večeru opravdu uvítali, a také s předkrmovým salátem na účet podniku. (“To je jenom obyčejný zeleninový salát se zálivkou za sójovky. Je tam nakrájeno strašně moc různé zeleniny, a jestli chcete opravdu vědět, které přesně, tak já se vám teda v kuchyni zeptám.”)

Na tenoučké nudličky nakrájená zelenina se sójovo-sezamovým dresinkem pěkně povzbudila naše chuťové buňky, takže jsme ocenili, že vzápětí dorazily taštičky, pěkně dozlatova opečené a naducané masozeleninovou náplní. U chřestových rolek vynikala silná chuť hovězího a zelený chřest jako takový byl upraven do křupava, tenký plátek skotského lososa se jen rozsýpal a koupal se v loužičce sladkoslané lesklé temné omáčky. Bílá rýže se špetkou sezamových semínek tvořila k oběma hlavním chodům příjemný neutrální protipól. A v neposlední řadě je třeba říct – všechna jídla byla pastvou pro oči, od netradičně tvarovaného bílého či černého porcelánu přes naaranžování chodu samotného až po dozdobení tu růžičkou brokolice, tam mini-cherry-rajčátkem.

Velmi dobrý dojem z celé večeře tak narušily vlastně jen čaje – konvičky neumožňovaly slití nálevu v pravý čas, čili v průběhu večera člověk pije zpočátku čistou horkou vodu a u dna nepitelný extrakt (to je bohužel běžný způsob servírování zelených čajů kdekoliv po světě, Čínu nevyjímaje, ale nepochopitelný a iritující mi přijde stejně) – a samotné, tak trochu “menzovní” zakončení jídla, když jsem dojídala poslední sousta rýže: “Ten talířek od ryby už vám můžu odnést, že jo?”

Za večeři pro dva jsme po uplatnění slevy nechali bez dýška celkem 800 Kč (“My spropitné kartou samozřejmě přijmout můžeme, ale oni nám ho pak půlku seberou, takže by bylo lepší, kdybyste nám ho dali hotově.”) Skutečná cena večeře by byla činila cca 1100 Kč – a to už člověka přiměje k zamyšlení. Dlouho už jsem nebyla v žádném pražském podniku orientovaném na japonskou kuchyni, ale mám takový dojem, že bych bez větší snahy našla jiný, stejně kvalitní, ve stejné či nižší cenové relaci a se zkušenější obsluhou.

Abych ale nebyla k servírce nespravedlivá: Po celou dobu obsluhování se na nás usmívala, na nic jsme dlouho nečekali, i dezert nabídla, spíš jsem z ní měla dojem, že jí nikdy nikdo neřekl, jak se správně hosti obsluhují a jakým zásadním chybám je v servisu třeba se vyhnout. Jsem si celkem jistá, že pár zásadních informací a průběžná podpora ze strany provozovatele by mohly nezkušenou servírku proměnit v báječnou a vnímavou obsluhu. Dokonce se u ní dá předpokládat i jistá znalost tradičních umění. Při našem odchodu se totiž i se dvěma dalšími kolegy shlukla za vstupními dveřmi u krásného exempláře bonsaje Ficus retusa a vášnivě tam společně diskutovali o jeho tvorbě. No co, do kabátů jsme si pomohli sami.

K návštěvě této restaurace mě ponoukla Gerbillova recenze. Po jejím přečtení, jsme se snažili najít volný úterní večer, abychom mohli vyzkoušet to opěvované teppanyaki (800 Kč/all you can eat). Poprvé to nevyšlo, protože oba teppany byly rezervované pro soukromou společnost. Podruhé už se pondělní rezervace na druhý den podařila a včera jsme v pěti vyrazili na zkušenou, pro všechny to byla premiéra.

Prostory jsou neuvěřitelně členité, najdete tu evropské sezení u stolů, japonské na tatami, salónek s jedním teppanem i bar v suterénu. Při cestě na toaletu pro jistotu drobte rýži, mě se podařilo se ztratit. Cestu mi pomohl najít jeden z členů servisu. Personál je stylově ustrojen, poměrně milý, družný a informovaný, i když k dokonalosti mu z mého pohledu ještě něco chybí. Prostředí i personál hodnotím nadstandardní čtyřkou (do hodnocení nezahrnuji děsivé plastové atrapy japonských pokrmů ve výloze :).

Byli jsme usazeni v přední místnosti u teppanu, který obslouží celkem 8 hostů. Náš kuchař pocházel z Malaysie, byl usměvavý, šikovný a rád nám odvyprávěl svůj životní příběh typickou asijskou angličtinou. Čeština mu moc nešla, ale anglicky jsme si rozuměli výborně. Samotné menu se skoro nelišilo od toho popsaného ve zmíněné recenzi. Začínali jsme salátem, který z většiny tvořilo syrové bílé a červené zelí a mě nijak nenadchnul. Pokračovali jsme miso polévkou, která chutnala jak měla a obsahovala všechny standardní ingredience. Pak už přišel na řadu náš kuchař a připravil nám cuketu, cibuli a houby shitake, jednoduchý ale chutný rozjezd. Následovaly krevety se smaženým česnekem, máslem a sojovou omáčkou. Po nich losos se saké a pepřem, kuřecí stehenní řízky se zeleninou (mungo, mrkev a něco dalšího), obojí překvapivě křupavé a šťavnaté a zvláště kuřeti tahle nezvyklá úprava hodně prospěla. Pokračovalo se přípravou rýže se zeleninou, smaženým česnekem a vajíčkem, která byla zpestřená legrační vajíčkovou show, na kterou je prý třeba hodně trénovat a já se o to nebudu ani pokoušet. K rýži pak kuchař přidal na teppan kus svíčkové, který následně nakrájel na malé kousky a přidal opět pepř, sojovku a další ingredience, které maso nasákly vůní a skvělou chutí. Maso bylo udělané maličko víc, než jsme si přáli, ale promíjím. Pak už zbývala jen kachní prsa a vepřová panenka. Obojí připravované nejdříve vcelku a pak nakrájené na tenké plátky. Zase šťavnaté a intenzivně ochucené. Po té jsme dostali chvilku na rozmyšlenou a odpočinek a následně projevili přání zopakovat si ještě krevetky, kuře, svíčkovou a kachnu. Na závěr jsme dostali ještě ovocný salát z kiwi, jablek, pomerančů a ananasu s výraznou mentolovou chutí (ale zelenou tam asi nedali, jak jsem je podezřívala).

Na úplný konec jsme si dali kávu (60 Kč). Při pohledu na hrníček s logem Segafredo jsem hrozně litovala, tahle restaurace by si rozhodně zasloužila jinou směs i lepší přípravu. Espresso bylo bez cremy a cappuccino s přešlehanou pěnou. Chuťově to ovšem byl na Segafredo docela slušný výkon.

Dlužno dodat, že v restauraci můžete ochutnat všechna klasická jídla japonské kuchyně od sushi přes tempuru po udon nudle. Ceny jídel odpovídají vyššímu standardu japonských restaurací, ceny nápojů jsou možná vysoké až zbytečně.

Ve třípatrovém designovém labyrintu najdete klasické sezení u stolu, místnosti pro tradiční japonské stolování na rohožích tatami (včetně zurčících fontánek), teppanyaki až pro 8 hostů, útulný lounge bar a dokonce i malinkou místnůsku s karaoke pro soukromou zábavu. Ať už tedy budete chtít prožít intimní večer ve dvou nebo se pobavit s příteli – vždy můžete vyrazit sem.

Menu nabízí reprezentativní průřez japonskou kuchyní: od sushi, přes ryby, masa, tempuru, bento, udon, saláty z mořských řas až po zmrzlinu ze zeleného čaje. Pokud nejste v japonské kuchyni „pečení vaření“, ochotná obsluha Vám vše vysvětlí a poradí s výběrem.

Osobně doporučuji začít tradiční japonskou polévku Nimono. Dokonale vizuálně a chuťově připravený vývar se zeleninou, kuřecím masem, houbou shiitake a lotosovým kořenem. Při dalším výběru je ideální řídit se podle počtu spolustolovníků, objednat od každého něco a užít si společně úžasný degustační zážitek. Já zatím v Samurai neměl nic, co by mi nechutnalo (ať už kvůli mým chuťovým buňkám či snad kvalitě jídla). Rýže na sushi měla vždy dokonalou konzistenci, ryba byla vždy čerstvá, tempura se netopila v oleji atd.

Ceny jídel patří z pochopitelných důvodů (japonský kuchař, mořské ryby, originální japonské suroviny) k těm vyšším – na druhou stranu lze v Praze najít i mnohem dražší japonské restaurace ve stejné kvalitě. Vydatná večeře o několika chodech včetně dezertu a nápojů vyjde přibližně na 1 000 Kč na osobu. Cena se Vám může ale poměrně razantně zvýšit, pokud si dáte k jídlu i lahev vína. Výběr je zde velký (na japonskou restauraci až zbytečně), ale ceny za lahev českého vína začínají cca na pěti stovkách. Pokud si objednáte kvalitnější zahraniční víno, vyjde Vás ještě mnohem dráž.

Restaurace Samurai funguje už pátým rokem a svou úroveň si drží po celou dobu vysoko – od vyladěného a čistého prostředí, přes kvalitní jídlo až po profesionální obsluhu. A to je důvod, proč si její návštěvu nenechat ujít.

Jeden z mých nejmilejších podniků v Praze, kam občas zajdu za jediným účelem: asijskou kuchyni ve stylu teppanyaki, čili maso a další dobroty, které kuchař připravuje před vaším žasnoucím zrakem na rozpálené ocelové plotně, tedy teppanu. Málokdy máte v restauraci možnost takové interakce s kuchařem jako tady, můžete si většinou říct co chcete a jak to chcete, a přitom se koukat kuchaři pod ruce. Měl se to štěstí, že jsem tu byl poprvé právě u českého šéfkuchaře Marka, který proměnil celou večeři v zábavný kuchařský koncert a ještě nám stihl vysvětlit vše o surovinách, technologii a receptech. Zažil jsem tu i jeho malajské kolegy, kteří jsou stejně zruční, ale nulovou češtinou už vám toho až tak moc nesdělí. Každé úterý večer tu máte možnost zažít teppanyaki all-you-can-eat za 800 Kč, což je solidní poměr cena/výkon.

Interiér patří k těm opravdu povedeným, designově čistý až luxusní, inspirovaný japonským designem a vyvedený z kvalitních materiálů. Já si jej cením na plný počet bodů. Jsou tu dva stoly na teppanyaki, kdy 6 až 10 hostů sedí okolo teppanu a mají kuchaře na cca dvě hodiny jen pro sebe. V zadní části restaurace najdete i klasicky japonský salonek, kde se stoluje v sedu na tatami nebo další, kde pro evropany nepohodlný sed ošvindlujete tak, že nohy spustíte do zapuštěného prostoru pod nízkým stolem a přitom se můžete světácky tvářit jako nefalšovaný Japonec. Samozřejmě tu mají i běžné evropské stoly a židle, pokud tedy nechcete u jídla klečet, nemusíte.

Úterní menu na teppanyiaki je jasně definované, ale samozřejmě můžete změnit/vynechat části, které nechcete. Začíná se výborně ochuceným salátem z jemně strouhané zeleniny po kterém následuje klasická miso polévka. Té není co vytknout, vždy dobře ochucená se vším, co má obsahovat. V této chvíli přichází na scénu váš kuchař, který začne připravovat první chod na teppanu, jímž je zelenina a houby shitake. K dispozici máte i tři dresingy: ostrý s chilli, jemný se sezamový s japonskou majonézou, a nakonec výrazný hořčičný. Po zelenině následuje série různých druhu masa, které vám kuchař připravuje a porcuje na malá sousta. Losos či naprosto famózně upravené krevety s omáčkou z česneku, másla a sojovky. Dále nekompromisní kachní prsa, máslově měkký steak ze svíčkové (jihoamerické nebo irské), nudnější vepřová panenka, a také stehenní kuřecí steak. Kuřecí steak zní dost nudně, ale na teppanu ho kuchař díky vysoké a stálé teplotě (cca 180 stupňů) dokáže připravit tak, že maso se bleskurychle zatáhne a zůstane tak šťavnaté, křehké a plné chuti. Nebudete ani věřit, že jíte běžné kuřecí maso, žádné bio kuře :-). Mezi masem vám kuchař připraví indonéské jídlo nasi goreng, v podstatě smažená rýže se zeleninou a vajíčkem, jehož příprava je malý kuchařský koncert. Dalším z mezichodů je česnek naložený po několik měsíců do sojové omáčky nebo teplý salát ze zelí a sójových klíčků. Vše je zakončeno malým, ale skvěle ochuceným ovocným salátkem. Jakmile se úspěšně projíte na úplný konec, můžete se ještě dorazit čímkoli z dosavadních chodů. Samozřejmě se také můžete s kuchařem na začátku domluvit a konzumovat výhradně vámi zvolený repertoár surovin, vše je tedy na vás.

Obsluha je v podniku výkonná a profesionální, většinou ani neregistrujete, že vám někdo odklízí talíř. Při poslední návštěvě jsem byl přítomen zaučování nového člena týmu, ale žádný problém to nebyl, obsluha je vždy po ruce, když ji potřebujete. Celá restaurace je udržována v perfektní čistotě včetně toalet. Restaurace láká i na sushi, které jsem tu ale nezkoušel. K pití tu mají solidně zásobenou vinotéku, po skleničkách je ale výběr omezený. Chutnají mi tu dobře připravené japonské čaje (70 Kč). Podnik má nejen nadprůměrný interiér, ale i ceny, proto doporučuji vyzkoušet jej nejprve na některou z každotýdenních akcí za pevnou cenu. Možná se pak stane i vaším oblíbeným místem.