Shrnutí: „Saiko je skvělou volbou pro fanoušky thajské, ale i japonské kuchyně.“
Měsíc po první návštěvě podniku mě pracovní povinnosti opět zavály do Liberce a Saiko bylo jasnou volbou pro večeři. V podstatě celý měsíc sem se těšil až ochutnám něco z japonského menu, které působilo krajně slinotvorně. Velkou část menu zabírá sushi, které jsem ale tentokrát ochutnat nechtěl. Vybíral jsem pouze z pokrmů, které už jsem zkusil jinde, abych měl alespoň nějaký etalon. V Thajsku je sushi a některá japonská jídla celkem populární, takže mé očekávání vůči thajskému kuchaři bylo vysoké. Škoda jen, že japonské menu nenabízí možnost degustačních porcí, jako tomu je v případě thajského.
Začal jsem typickým salátem (wakame salát 79 Kč), který překvapivě obsahoval hlavně čínské a červené zelí, rajčata, papriku a řasy wakame byly jaksi do počtu. Nicméně řasy byly měkké a pevné, vonící mořem a chutnaly jako čerstvé. Co mi ale způsobilo nefalšované nadšení byla senzační vinaigretta, jakou sem už dlouho neokusil. Kuchař mou prosbu o recept ignoroval a tak nezbude než hádat její složení, tipoval bych olej z praženého sezamu, sojovou, teriyaki a možná rybí omáčku, špetku chilli, cukr, rýžový ocet a bůh ví co ještě. Výsledek byl takříkajíc od všeho trochu, sladké, kyselé, pálivé, slané, zkrátka úžasné. Takto jsem daleko svolnější prominout zásadní převahu zelí a zeleniny nad vlastní řasou.
Další chod, klasická polévka (tempura soba 79 Kč), byla opravdu tuze slaná, nicméně vývar, pohankové soba nudle, kousky krevet a zeleniny v tempuře tvořily harmonický celek. Sám moc nesolím, a tak věřím vyjádření obsluhy, že takto slaná je tu úmyslně a vždy. Tygří krevety smažené v tempuře (ebi tempura 129 Kč – 6 ks) byly perfektně udělané a voňavé, těstíčko pěkně křupavé a beze zbytků oleje. Teplá dipová omáčka na bázi sojové omáčky byla dobře ochucená, ale předchozí vinaigretta na salát byla o ligu výš. Finálně jsem si krevety namáčel do jejího zbytku. Nebudu ale přehánět, pokud tuto tempuru označím za mimořádně dobrou.
Na závěr jsem neodolal a dal si znovu svého favorita z minulé návštěvy, tedy teplý hovězí salát (neu ah nam tok, 149 Kč) označený v menu jako „nam tok moo“. A opět jsem se musel přidržovat stolu, aby mě exploze chutí nevystřelila z holínek. Perfektně upravené maso, čerstvý koriandr, cibule a lahodná ostrá zálivka, ve které, i přes solidní podíl chilli, rozeznáte její složení. Pokud připočtu pěknou prezentaci na talíři, z mého pohledu měl tento pokrm plný počet bodů.
Obsluhující číšník byl stejný jako posledně, tentokrát malinko roztržitý ale ok. V závěru večera, asi vzhledem k poloprázdné restauraci, mě nechal celkem dlouho čekat a raději se věnoval diskuzi na baru. K pití jsem měl dost teplý cabernet sauvignon z Valtic a chardonnay ze Zaječí, oboje vcelku nezaznamenání hodná vína. Saiko vol. 2 bych hodnotil takto: o kompetenci v thajské kuchyni nelze pochybovat, ta japonská není zásadně oslnivá, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem v tuzemsku zatím ochutnal.
Poznámka na závěr: restaurace je přes poledne zavřená, polední menu se zřejmě v Liberci neujalo.