Chystáte-li se do Železné Rudy, připravte se na gastronomickou poušť. Řady nočních klubů, kasín a heren jsou přerušovány výhradně reklamními tabulemi na echte tschechische Küche, a záleží jen na vás, jestli si ji dáte spíš v pravé české restauraci Zum goldenen Entlein s tak širokou nabídkou mezinárodních specialit, že si vybere opravdu každý, nebo zvolíte třeba tradiční šumavský rodinný pensionek Böhmerwald, kde vám nabídnou jídla české i italské kuchyně, salátový bufet i mořské speciality. Během víkendového pobytu v Rudě jsem získala dojem, že nejtypičtějším živočichem Šumavy je tygří kreveta.

A tak v době, kdy si lidé obvykle dopřávají snídani, je jedním z mála použitelných míst – a nesmát, prosím! – místní řeznictví. Sídlo řezníka poznáte snadno: není na něm ani nahá ženská, ani zlomené srdce či další jinotaje, jen čistě bílá omítka a pořádný nápis Řeznictví. Část interiéru je zaplněna bytelnými dřevěnými stoly, kde můžete nakoupené dobroty hned zdlábnout. My se ale vrhli do části s pultem, kde právě prodavačka debatovala se zákazníky. A jak jí to pěkně šlo: Lahev s marinádou na klobásy tedy skutečně nemají, vysvětlovala teenagerskému výletu, ale na tyhle klobásky docela postačí trocha dobrého oleje, a jestli je chtějí opravdu vylepšit, tak utřený česnek. Vepřová krkovička už bohužel není, ale když paní řekne, co se chystá vařit, třeba najdou něco jiného – co ukrojit například plátky z vepřové plece? Jo, přesně takovou prodavačku si za masným pultem představuji.

Uzeniny pocházejí z domácí produkce a na černé tabuli nad pultem je důrazně napsáno, že neobsahují žádné kůžové emulze ani separáty. My jsme neodolali šunce, trochu drze popsané jako “parmská”. Jednalo se o sušenou šunku připomínající spíš rakouský Schinkenspeck, tmavě rudou, s lojovým okrajem, a mírně houževnatou. Zlákala nás i šunka od kosti – celá vepřová kýta upevněná ve stojanu, jak si ji pamatují naše babičky z uzenářství za první republiky. Paní prodavačka nám ostrým nožem odkrojila pár plátků, ale upozornila, že budou trochu silnější a nepravidelné. Co na tom? Šunka byla šťavnatá a tak vonící a chutnající po uzeném, že jsme ji stejně podrobněji prohlížet nestihli. Doma ještě čeká na otestování salámek, kterému prodavačka mazlivě říkala cibuláček, na něm ale bylo přísně napsáno Zwiebelmettwurst, tak si nejsem úplně jistá, jestli skutečně pochází z domácí produkce, jak jsme byli ujišťováni. Nechce se mi ovšem věřit, že by nás prodavačka lakovala, tak si říkám, že cibuláček je asi primárně určen pro zahraniční klientelu.

Šnebergrovic řeznictví sice neoplývá desítkami nejrůznějších masných specialit, ale co tu dělají, dělají dobře. Svůj špendlík na SCUKu si rozhodně zaslouží. A porovnáte-li je s okolní gastronomickou bídou, vlastně by mělo dostat metál i za záchranu nebohých turistů od smrti hladem či žaludečními vředy. Zkrátka, zaplaťpánbůh za něj.