Restaurace na první pohled působí příjemným dojmem. Velmi čisto, útulno, interiér vyvedený v tlumených nikoliv však nudných barvách a dobře oddělená kuřácká a nekuřácká část. Kuřácká část je v přední, velmi dobře odvětrávané části restaurace. Nekuřáci najdou bezpečné prostředí v zadní části.

Obsluha byla velmi příjemná. Obsluhující číšník ve zpola zaplněné restauraci nás okamžitě přivítal, mile, nikoliv vlezle a uvedl nás k předem rezervovanému stolu. Obratem objednal pití, zasvěceně poradil s výběrem vína a při objednávce neperlivé vody nás všech (byli jsme tři) přinesl velké balení italské stolní vody. Během jídla bezchybně obsluhoval ze správné strany, dopité sklenky setrvaly dopité pouze několik sekund a po dojedení posledního z nás talíře mizely ze stolu přímo kouzlem, aniž bychom si číšníka všimly.

Naše společnost vyzkoušela obě polévky z menu, houbovou krémovou a minestrone. Já jsem vyzkoušela hovězí carpaccio.

Houbová polévka byla velmi hustá, dokonale krémová a po houbách nejen chutnala ale i intenzivně voněla. Věřila jsem na pohled i po čichu své kolegyni, že tato polévka je „lepší než kde jinde“. Se zbytkem to bylo již horší. Minestrone byla vodovatá, vývar řiďoučký a nedochucený. Mé carpaccio se představilo v obstojném standardu, který potřeboval více dochutit, ale tento téměř slušný dojem zkazila rozkrojená pecka v servírované čtvrtce citronu.

Po tomto rozpačitém zahájení jsem byla zvědavá na hlavní chody. Na jídelním lístku mně nadchlo telecí s omáčkou mascarpone, avšak telecí bylo nepříjemně tuhé (!), omáčka měla hrudkovitou konzistenci a kuchař pravděpodobně zapomněl, kdeže to položil slánku. Předesílám, že solím velmi poskrovnu, prakticky nikdy nedosoluji, ale zde jsem bohužel neměla jiné volby. Opečené brambory s rozmarýnem také nebyly dobrou vizitkou. Kvalita brambor a jejich zpracování byla v pořádku, nicméně za výrazem „s rozmarýnem“ se skrývalo posypání brambor pěti očazenými lístečky rozmarýnu bez jakéhokoliv dopadu na chuť přílohy a s negativním dopadem na její vzhled.

Lasagně mé kolegyně byly dle jejích slov v pořádku. Z penne s kuřecím masem druhé kolegyně mně polil pot, protože šlo o kuře smíchané s penne a vydatně orestované s kari kořením, které řadím do asijské kuchyně (uteklo mi snad něco?).

Od kávy na závěr jsem mnoho nečekala. A skutečně. Klasické presso bylo servírováno s podivně vypadající, jakoby „špinavou“ pěnou, na první pohled lehce do šeda. Chuť byla velmi hořká a svíravá. Bez mléka se káva nedala pít. Nic na této neslavné tečce nezměnil fakt, že obsluha mi kávu přinesla jako dárek za nevydařené telecí.

Zatím hodnotím podprůměrně, i když díky obsluze a příjemnému prostředí snad má podnik na víc… Časem podnik prověřím znovu, zda toto fiasko nezpůsobil jen nějaký kuchař-záskok.