Shrnutí: „Tato restaurace jednoznačně patří ke koloritu cest do Krkonoš. Vynechat ji lze snad jen stojí-li fronta na stůl z restaurace až ven. Zážitek není dokonalý, ale tak nevšední, že vystát frontu na stůl stojí za to.“
Při žádné cest do Krkonoš se mi ještě nestalo, že by fronta byla příliš dlouhá. Typický „krkonošský“ interiér působí velmi domácky. Při jednom čekání ve frontě jsem otevřenými dveřmi nahlédla do malé a čisté kuchyně, kde vařila drobná babička. A babiččina strava je přesně to, co můžete od tohoto podniku čekat.
Neustálé fronty na stůl způsobují, že u větších stolů se sejdou lidé, kteří by si jinak k sobě nesedli. Tento typ podniku však zdá se přitahuje podobně sympatické typy lidí, takže se mi ještě nestalo, že bych při návštěvě Červinků nepoznala někoho nového. Diskuze povětšinou na tomto místě začíná hodnocením a chválou předložené krmě.
Má oblíbená volba vede s u mně udivující pravidelností k nějakému pečenému masu s bramborovými špalíčky. Špalíčky jsou evidentně připravované po domácku, ze správně moučnatých brambor, skutečně jemné a kompaktní těsto je voňavé, tak akorát dosolené. Ještě se mi nestalo, že by špalíčky byly vařené příliš mnoho nebo příliš málo. Z pečeného masa pak mohu vřele doporučit vepřové výpečky nebo moravského vrabce, které se vždy rozpadají až rozplývají na jazyku. Maso je skvěle upečené, křehké a přitom nikdy přesušené. Nejoblíbenější přílohou pak je červené zelí, které se stalo předlohou mým dlouholetým pokusům o zelnou dokonalost. Bohužel, přesné vyvážení kyselé, slané a sladké chuti se mi ani po létech nedaří napodobit v tak dokonalé souhře, které je schopna babička z kuchyně.
V tomto tradičním prostředí podávaná tradiční jídla jsou příjemným zážitkem i přes nemluvnost a uspěchanost obsluhy. Na toto místo je obsluha v pořádku, rychlá, věcná – snad jen rodinný typ podniku by si mohl dovolit trochu více komunikace se zákazníky – alespoň ve formě optání se, jakpak to dnes chutnalo (skvěle, jak jinak).
Jediná obludnost, kterou bych podniku vytkla je zapichování českých vlaječek do steaků. Snad právě proto jsem si steak u nich nikdy nedala. Z reference spolustolovníků však vím, že po odstranění vlaječky jde o zážitek veskrze pozitivní, vždy však po česku rare propečený.
Další bodík dolů musím po několika zkušenostech udělit za prostředí toalet, které ani hned po otevření podniku nejsou nijak skvěle upravené a navoněné. Dá se to ale vydržet.