Kinari mě hrozně baví – i přes určité výhrady. Čekání na jídlo tu může chvíli trvat, ale servis to vynahrazuje úsměvem, zdvořilostí a opravdovým zájmem o hostovu spokojenost. (Prasákovo okénko: jedna z dam je navíc velmi vnadná.)

Interiér mi přijde legrační svou přehršlí pičičand od mušlí a sošek přes svíčky a nástěnnou výzdobu (vypreparovaný ještěr) až po leopardí polštářky nebo talířky ve tvaru listu, nic pro militantní minimalisty. Podložek z papírové krajky tu uvidíte za jeden večer tolik, že by to průměrné cukrárně stačilo na měsíční provoz. Všude jsou svíčky, hudební kulisa diskutabilní (jednou dokonce rádio Impuls včetně zpráv), množství zlatých a červených detailů vzbuzuje podezření na feng-šuej. Ovšem – smíchovský zázrak – přese všechno výše zmíněné (a svůj militantní minimalismus) se tu vlastně cítím hodně příjemně; atmosféra je sympaticky poklidná a intimní, nekouří se tu. Ideální na večeři v příjemné společnosti, kterou si chcete užít beze spěchu. Oceňuju i příjemný detail v podobě froté ručníčků na toaletě. Brzy by měli pro stolování otevřít i terasu, na to se těším.

Předkrmové jarní závitky jsou hezky čerstvé, křupavé a nepříliš mastné, podobně jako krevetové placičky (oboje za 90 Kč, podáváno se sweet chilli omáčkou). Obě vyzkoušené polévky (Tom Yam Koong s krevetami, zeleninová Tom Kah Jay á 80 Kč) nás potěšily čerstvými surovinami a vyvážeností kyselosti s ostrostí včetně zjemnění kokosovým mlékem; mají krásně hladkou texturu, jen by to chtělo před servisem vyjmout kousky citronové trávy a limetových listů. Bangkokský salát Yam Woon Sen je osvěžující a fungující kombinací skleněných nudlí, chutných krevet a zeleniny; avizované vepřové se vyskytuje v mleté formě ochucené chilli – tyhle kousky jsou dost pálivé, možná se vám stejně jako mně bude hodit spolustolovníkova miska rýže. Kuře ve sladkokyselé omáčce je šťavnaté, stejně jako zelenina, celkově ale tohle jídlo nijak zvlášť nezaujme ve srovnání s jinými položkami na lístku. Třeba Phad Thai Koong mě určitě bavily víc – stědrá porce lahodných nudlí s krevetami a zeleninou, kterou si lze dotáhnout přineseným chilli a limetkou. K vyzkoušení můžu doporučit i kachní curry (Kang Yang Ped, 210 Kč) – lístek chybně slibuje zelené kari, ve skutečnosti je podávána s červeným. Nasládlá ostrá omáčka se hezky pojí s měkkoučkými kachními prsy, zeleninou a bylinkami, velmi syté jídlo.

Dezerty by to chtělo ještě trochu vymyslet – sníst tu po dvou chodech čokoládové fondue mi připadá nemožné. O smaženém banánu si po vyzkoušení myslím totéž – kousky jsou osmažené krásně dozlatova dokřupava, med, šlehačka a ovoce je hezky doplňují, ale je to hutné a je toho hodně. Kávu mají Nespresso – dali mi vybrat z kazety barevných kapslí. Espresso (40 Kč) v hezkém červeném šálku mělo správný objem, neuvěřitelně hustou a vysokou cremu a příjemnou chuť. Víno jsme nezkoušeli, ale líbilo se mi, že na něj mají připravené kvalitní sklo Schott Zwiesel.

S večeří pro dva (bez vína) jsme se opakovaně vešli do cca 800 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě zdejší kuchyně připadá fakt příznivé. Podobně jako předchozí recenze proto vybízím k návštěvě a držím jim palce.

Nový objev, který si zaslouží vaši pozornost. Za upozornění na něj, děkuji panu C. a tuto recenzi píšu na základě mé první včerejší návštěvy. Restaurace je na dosti utajeném místě, náhodou kolem nikdo pravděpodobně nepůjde a já jsem se rozhodla, že učiním pokus o zvýšení její návštěvnosti, neboť to mám kousek a ráda bych občas zašla. Za daných okolností mám ale trochu obavy, jak dlouho se restaurace udrží.

Pokud vyrazíte autem, bez problému v okolí zaparkujete. Pokud pojedete busem, nenechte se nachytat na zastávku Pod Lipkami (stejně jako ulice, kde se restaurace nachází), ale vystupte už na Klamovce a směřujte vzhůru, až dojdete k řádně označenému hotelu i s upozorněním na restauraci. Uvnitř se vás ujme paní majitelka nebo někdo s personálu, umožní vám odložit si svršky a doprovodí do 1. patra, kde se nachází hezky zařízené prostory, asi se 30 místy. Vše stylově asijsky vyzdobené, čisté a zářící novotou, radost pohledět. Ještě větší radost budu mít, když restaurace zůstane v provozu a já budu moct v létě povečeřet na terase, která vypadala i ve včerejším zimním večeru moc lákavě. Uvnitř se nekouří, jak jinak.

Moc jsem si přála, aby se mi tu líbilo, tak jsem si v rámci objektivity vzala na pomoc thajskou kamarádku, která mi prozradila, že Kinari je bájná bytost, napůl žena a napůl pták, tak tuhle informaci posílám dál. Na pomoc s jídlem a účtem jsem vzala sebou také tátu. Dále vás informuji, že jsme ochutnali kuřecí satae (90 Kč), které představovaly 3 grilované špízy nevýrazné chuti s naopak výraznou příjemně sladkou arašídovou omáčkou, dosti řídké konzistence. Následovala klasika, tom yam kai (80 Kč), na naše poměry ažaž ostrá, ale Anna říkala, že je to „nolmal“. Polévka měla výraznou chuť a nezapírala jednotlivé ingredience, tedy galangal, koriandr, krevetovou pastu, citronovou trávu a kaffírové listy, k tomu samozřejmě kuře. Jen ty zimní cherry rajčátka a žampióny jí na autenticitě moc nepřidaly. Z hlavních jídel lobbuji za Yam Neur Yang (180 Kč), dokonalý salát z teplých plátků měkoučké svíčkové, koriandru, jarní cibulky, průsvitných plátků okurky, rajčátek, rybí omáčky, chilli a jistě i něco dalšího. Obávám se, že i tady už jsem prostě našla svého favorita. Poměrně vřele mohu ale doporučit i Kang Yang Ped (210 Kč), tedy zajímavě kořeněnou pečenou kachnu v červeném curry s thajsku bazalkou, bambusem a lilkem. Naopak svíčková v zeleném curry (240 Kč) byla tuhá a chuť curry natolik přehlušující, že tohle jídlo určitě opakovat nebudu.

Výběr dezertů není oslňující, čokoládové fondue jsem vyloučila rovnou, za to smažený banán s medem (115 Kč) mám moc ráda, takže jsem nebyla zklamaná, že nic jiného není k mání. Těstíčko bylo vylepšené drceným kokosem, banán zlatavý a křupavý, med krásně tekutý a já spokojená.

Nabídka nápojů ničím nešokuje, z vín jsou k mání některá od pana Kosíka z Tvrdonic a zahraniční výběr za slušné ceny. Kávu jsem tentokrát nezkoušela.

Celou dobu se o nás opravdu příjemně a pozorně staral mladý muž, který nešetřil zájmem o naši spokojenost, trpělivě a s úsměvem odpovídal na moje dotazy, jen na něm prostě bylo hrozně vidět, že profesí číšník rozhodně není, zejména, když jako prvního obsluhoval zásadně tátu. Objektivně by to tedy bylo asi za 3, ale já si dovolím být subjektivní, protože nejde o dokonalost v respektování pravidel, ale o celkový dojem a ten je za 4. A proč ty úvodní obavy o osud restaurace? Po celou dobu jsme tam byli sami. Vzhledem k lokalitě a žádné reklamě, to není sice překvapivé, ale dost znepokojující. Tak to udělejte pro ně i pro mě a vyrazte to vyzkoušet, třeba budete spokojení jako já.