Shrnutí: „Restauraci Černý orel jsem navštívila pouze jednou, velký dojem na mě neudělala a k další návštěvě mě nepřesvědčila. Třeba budete mít větší štěstí…“
Letní výletování po Čechách miluju, horší je ovšem natrefit na opravdu dobrou restauraci. Při toulání po severních Čechách jsme s přítelem zavítali do restaurace Černý orel v Oseku. Po příchodu vše působilo poměrně dobrým dojmem. Interiér celý ve dřevě s nádechem luxusnějšího podniku, vinárna, pěkná zahrádka, kuřácká a nekuřácká část, na severočeské poměry rozhodně ve skvělé formě.
Jelikož byl horký slunečný den, vybrali jsme zahrádku. Nebyl a to nejlepší volba. Nebudu napínat a rovnou prozradím jak to skončilo: objednané jídlo jsme ani nedojedli, pod nátlakem vos jsme zaplatili dřív a mizeli pryč. Podobně nešťastné bylo i další osazenstvo zahrádky. Uznávám ovšem, že pokud by to jídlo opravdu stálo zato, přestěhovali bychom se kvůli vosám klidně dovnitř restaurace. Ale to předbíhám…
V poklidném Oseku se každý rok konají slavnosti. My jsme měli to štěstí, že zrovna tento den jsme městečko navštívili. U Černého orla měli logicky v nabídce místo klasického obsáhlého menu zkrácenou verzi. Nebylo lehké vybrat si, neboť hojně převládalo moje ne úplně oblíbené kuřecí maso. Nicméně vyhrál to jako vždy hovězí vývárek, dále kulajda a z hlavních jídel jsme objednali 1× kuřecí křídla barbecue a 1× kuřecí křídla na čínský způsob. V místních krajích jsou křidýlka, žebírka a podobné pokrmy celkem oblíbené a tak jsme tipovali, že Orel překvapí a přinesou nám je obzvláště vypečené))).
Vývar byl skvělý, silný a voňavý, s kousky masa a zeleninou, nemám co vytknout. Kulajda by snesla o trochu méně octa, ale jinak odpovídala nárokům na „dobrou polévku“. Křidýlka si dávám v průměru asi tak jednou za 3 roky a myslím, že teď mám zase vystaráno na delší dobu. Přinesli nám pěkně naservírované 2 hromady křidýlek (myslím, že by nám určitě stačila i jedna porce). Nebyla dobrá, byla vysušená, až vypražená, evidentně měla už něco za sebou. Jak u barbecue verze tak u sladkokyselé čínské se sezamovými semínky byly nánosy „umělé“ omáčky na křidýlkách trochu přehnané. Po pár snědených kouscích jsem si představovala Mistra ze seriálu Byl jednou jeden život jak bije na poplach a zachraňuje tělo před invazí agresivních solí, cukrů a konzervantů. Tentokrát jsme opravdu střelili vedle.
Co se obsluhy týče, byla velmi milá, ochotná a sympatická. Možná jen mohli na ten velký slavnostní den přibrat nějakou brigádnici. Nebyli by tak uhnaní a hosté by nečekali tak dlouho.
Přemýšlím, zda bych Černému orlovi dala ještě šanci, většinou se nenechám odradit…ale tentokrát budu asi hledat někde jinde. Zde mě napadá přísloví – za poměrně dost peněz málo muziky.