Pokud byste náhodou zabrousili do příjemného města Vannes v jižní Bretani, můžete vyzkoušet restauraci Regis. Nachází se kousek dál z centra, v podstatě naproti místnímu nádraží a je na seznamu restaurací doporučených Michelinem.
Jedná se o podnik, kde s velkou pravděpodobností pracuje manželský pár se synem, nikdo víc. Tomu odpovídá i otevírací doba : vaří se jen večer od 19 hodin, ve 23 už je restaurace zase vymetená.
Interiér působí luxusně, ale neokázale: béžové závěsy, polstrované židle, vše v jemných barvách a k tomu všemu barevně vykládaná okna.
Ke stolu jsme byli uvedeni drobnou dámou, která působila, jako by se vznášela ve snu. Přesto očividně nespala, protože jako obsluha byla bezchybná. Na stůl s krémovým ubrusem postavila tabuli, která byla snad větší než ona sama a představila nám nabídku. Dcera, která byla s námi, mluví francouzsky, takže komunikaci jsme nechávali na ní, s angličtinou bychom zde nepochodili.
Jako aperitiv jsme si vybrali kir royale a přestože to byl asi nejdražší kir (1 sklenička 9.50 E), který jsme dosud pili, byl úplně dokonalý (z velmi dobrého cassisu a ještě lepšího šampaňského) a rozhodně stál za to.
Na uvítanou jsme dostali na stůl čerstvé pečivo a kousky bagetky s paštikou, která se v ústech úplně rozplynula. K tomu kousky melounu.
Z předkrmů jsme vyzkoušeli escabéche ze dvou druhů ryb (parmice nachová a sardinky). Předrm byl podáván teplý s rukolou a malými kousky rajčat. Nic přeplácaného, kuchař jen nechal vyniknout čerstvost ryb a kvalitního olivového oleje. Totéž platilo pro salát z filátek čerstvých sardinek, který byl taktéž servírován s rajčaty, opečenými minicuketkami a rukolou.
Jako hlavní jídlo jsme zvolili rizoto se zprudka opečeným filetem z tresky. Rizoto bylo nádherně krémové, v chuti bylo cítit jen víno, máslo, sýr a čerstvý, hodně výrazný pepř. Štavnatý rybí filet (opečený i s kůží) k němu ladil dokonale. Dcera zvolila kuřecí tajine: kořeněný citrónový kuskus se šťavnatým masem, servírovaný s pečenou půlkou citrónu. Sice to nebyla místní specialita, ale bylo to velmi svěží, chuťově plné a pro nás neokoukané jídlo. Manžel se rozhodl, že bude žít dobrodružně a vybral z nabídky tajemný pokrm, o kterém jsme nikdo neměli tušení, o co půjde (věděli jsme jen, že to bude něco telecího). Vyšly z toho telecí ledvinky. Já osobně bych asi měla problém, ale manžel byl v sedmém nebi. Ledvinky byly šťavnaté, natenko nakrájené, proložené lístky rukoly a doplněné šťouchanými bramborami.
Na závěr jsme si objednali všichni stejný místní dezert “gateau Breton”, což byl kulatý koláč z bramborového těsta s jablky podávaný teplý s omáčkou z meruněk. Byl křehký, přitom ne suchý, v chuti příjemně sladěná kyselost meruněk se sladšími jablky.
Pokud jde o jídlo, nenašli jsme nic, co bychom mohli vytknout. Dokonce i káva, která jinak v celé Bretani chutná příšerně, byla tady tak, jak si ji my zhýčkaní Pražáci představujeme.
K jídlu jsme pili růžové víno z Provence (25 E) a vodu z kohoutku, kterou ve Francii musejí všechny restaurace podávat k jídlu zdarma (s “tap water” na ně nechoďte, všichni spolehlivě reagují na spouštěč “l' eau carafe”).
Celková útrata byla 178 E za 3 lidi, ale dokonalý zážitek za to stál.