Při své návštěvě Jihlavy jsem zvolil pro oběd Radniční restauraci na Masarykově náměstí. Hlavní část restaurace byla z důvodu svatby uzavřena. K dispozici pro ostatní hosty byl obědový salonek. Jeho interiér je jednoduchý, vkusný. Klenuté stropy, příjemná nenápadná uklidňující moderní tapeta, nenásilný tichý podkres internetového rádia s klavírní klasickou hudbou, na stole vázička s živou květinou.

Jedna servírka byla milá, druhá lehce zamračená. Byly ale rychlé, karty znalé. Bohužel spokojenost s jídlem aktivně nezjišťovaly. Karta je stručná, smysluplná, má hlavu a patu, ostatně jak bychom asi po zásahu Zdeňka Pohlreicha čekali.

Ochutnal jsem místní polotmavý třináctistupňový ležák Zikmund, k jídlu kulajdu a telecí roládu s bramborovým pyré a sezónní zeleninou. Konzistence polévky se skoro blížila té hranici, kdy byste uvažovali, zda není možno ji označit za mírně moukovou. Kopr neměl jasně zelenou barvu, patrně nebyl přidán těsně před dokončením. Ztracené vejce bylo vařeno trochu déle, než by se slušelo. Chuťově ale byla plné výrazné sladkokyselé chuti a vizuálně velmi příjemné a poctivé bíložluté barvy. Několik lišek ji dotáhlo přesně tam, kde byste chtěli vcelku poctivou podzimní kulajdu za férových 39 Kč mít.

Telecí roláda v podobě třech jejích plátků byla doměkka pečená s lákavou kůrčičkou. Její masová náplň měla velmi výraznou chuť a aroma tymiánu. V roli omáčky redukovaný a zahuštěný výpek. Myslím, že lžíce demi-glace přidaná do výpeku by kalkulaci nijak nenabourala, a poslala by jídlo na vyšší úroveň. Pyré bylo hladké, v chuti bez připomínek. Dvě růžičky brokolice a jedna květáku byly vařené, několik koleček mrkve bylo, řekl bych, osmažených. To celé za 139 Kč.

Ač jsem popsal drobné nedostatky, myslím, že jsem se vcelku kvalitně najedl, a to za dost férovou cenu.