Tato zvenku ostře oranžová prodejna s amatérskou výlohou mě udeřila do očí již někdy v únoru, při náhodné procházce po porubské Hlavní třídě. Jakmile jsem vešel dovnitř, věděl jsem, že tohle bude můj první velký ostravský objev.
Veškerý sortiment zde přímo na prodejně vlastnoručně vyrábí rodilý Ital se kterým si, pokud neumíte italsky, moc nepopovídáte. Naštěstí mu zde pomáhá stále stejná česká paní prodavačka.
Interiér je velice jednoduše zařízen: oranžové zdi, velký pult, na kterém je vyskládána většina dobrot a který zároveň slouží jako pracovní deska na hnětení těsta. V prodejně je také lavička, na kterou se můžete usadit, čekáte-li na těstoviny. Jedna trouba a jeden sporák jsou ihned za pultem, takže veškerou přípravu vidíte na vlastní oči.
Jak jsem se již zmínil, všechny výrobky jsou připravovány čerstvé každý den přímo na prodejně. Vyrábí si zde vlastní těsto na pizzu, tak i čerstvé těstoviny, něco na způsob tagliatelle. Tyto vám připraví asi na šest způsobů, většinou na rajčatovém základu. Téměř vždy zde najdete nějaký druh domácích lasagní, které mají naprosto úžasný poměr výkon/cena (kousek za 48,– bohatě stačí jednomu normálnímu člověku na oběd). Pizzu zde nedělají v klasickém formátu, ale hlavně v podobě tzv. „jazyků“ – lingua, nebo různých pizzet. Výborná je zde také focaccia, ať už klasická s rozmarýnem nebo plněná sýrem a rajčaty.
Suroviny, pravda, nejsou úplně typicky italské. Dost často se zde na pizze objevuje eidam, nebo niva (jsme přece jenom v Ostravě), ale vždy se najde něco čistě italského. Nicméně vše, co jsem zde vyzkoušel, bylo skvělé. Jakýkoliv výrobek je taky možno dopředu objednat.

Ceny jsou zde opravdu nesmírně přívětivé, řekl bych téměř charitativní. Zřejmě mají strach, aby Ostraváci nezačali brblat, že jim tady prodávají těstoviny (kopec skvělých těstovin) za 80 korun.

Obsluha je zde na české poměry také nadstandardní. Málokde se v Ostravě stane, že vás pozdraví dřív než vy je, a pokud jste štamgasty, jako můj bratr, zdravíte se s Pupíkem „Ciao“.