V ulici, jež jméno má dle britského hlavního města,
je obchůdek, spíš nenápadný – z jiného ale těsta.
Krámek je nevelký, dovnitř se vejde jen několik zákazníků,
kdo ale vstoupí tam, tomu se dobroty rozplynou na jazyku.
V pultech lesklých, prosklených se tu totiž nacházejí
lahůdky, jedna vedle druhé – až oči přecházejí.

Plněné croissantky, houstičky a bagetky
jistě vám pomohou vyřešit všechny zápletky
vašich obchodních schůzek a nutných jednání:
zkrátka obstojný catering je tu k dostání.
Hlavní důvod proč ale navštívit ten krámek maličký,
to není nádivka, či salát – to jsou zdejší chlebíčky!

Prodavačka za pultem, zdá se, šťastná tu zrovna není,
vyloudí-li snad úsměv, koná se velké překvapení.
Vás ale hlavně zajímá, jak přepečlivě skládá
na kartonový tácek vše, co srdce vaše žádá.

Nedá se jednoznačně říct, že kuchaři jsou tu skvělí,
většinou ale snaží se, jak kuchařská čest jim velí.
Ty kousky, co koupila jsem v testovací dávce,
doma podrobila jsem důkladné ochutnávce.
V první řadě je třeba říct, že základem není veka –
což u obložených chlebíčků by zřejmě leckdo čekal.
Hranatý chléb, ať světlý či tmavý, je snad trochu neobvyklý,
dá ale víc místa surovinám, co jinak by nevynikly.

Kombinace chutí jsou plné živosti a odvahy,
hádám tedy, že získají si vás bez větší námahy.
Pečená paprika vyniká letní, středomořskou chutí,
přehršle bílého sýra vás ale k zamyšlení nutí,
zda méně nebylo by v tomto případě spíš více –
mazání zbyla by pak totiž ještě plná lžíce
ještě i na další chlebíček, s kousky rajčat sušených,
těmi tu věru nešetří, opominout je byl by hřích.
Uzený losos s citrónem je klasika, chutná i hezká,
a narozdíl od jiných – zde je to losos, nikoli treska.
Možná se to zdá nemožné, ale i petržel je čerstvá!
Jak přímo z venkovní zahrádky – a ne zas ta oschlá zvěrstva.

Připadá vám, že chlebíčky zde od běžných dost se liší?
Že nectí českou tradici? Moc avantgardy z nich čiší?
Jíme snad my na Štedrý den tradiční krupici s medem?
Přesto tím duchu Vánoc nic tak strašného neprovedem.
A v příbězích pana Haggise deus ex machina hraje?
Nikdy! Však stále ctí odkaz řeckého dramatu či báje.
Prima chlebíčkáři dost možná zavrhli veku bílou,
tradici českých chlebíčků ctí ale s nemalou silou.
Lpí na tom, aby tu lahůdky měly vždy efekt a vtip,
a kvalitní, čerstvé suroviny jsou jejich jasný tip.

Ne vždy se sice soulad chutí povede na sto ze sta,
udělat z výrobku umění je ale správná cesta.
Láká-li vás pečlivost podobná snaze vaší babičky
a chcete-li se pokochat – pak přijďte na príma chlebíčky!