Představte si hezkou neděli, chystáte se na výlet za krásami českého urbanismu do Hradce Králové a v rámci přípravy otevřete scuk-mapu a objevíte JEDEN ověřený restaurační špendlík! Hic sunt leones – to by bylo na starých mapách. Oklepete se v tušených obavách a dáte si předsevzetí přidat na mapu jeden další, aspoň OK podnik.

Po příjezdu zjistíte, že tušení bylo správné. Cestou po hlavní Gočárově třídě narazíte na komunistické lahůdky či naprosto disgustující podnik Gurmán s vybledlými fotografiemi chuťovek a příloh. Ale problém není jen v nedostatku kvalitních podniků, problém je, že v neděli – se nedělá – a téměř vše je zavřené. Dorazíte tedy aspoň na Velké náměstí a… Defakto – zavřeno, Nový pivovar – zavřeno.. Otevřená je MEXITA pochybného charakteru a dále dvě restaurace náležící k penzionům, kde vám vysvětlí, že vaří jen do dvou (je půl třetí).

Nicméně jsem se rozhodla vytrvat a pak se mi poštěstil efekt turisty, který z obav z neznámého zamíří do nějakého food-chainu, protože ví, že jeho restaurace bude stejná jak na Srí Lance tak v Horní Dolní. Tímto záchranným food-chainem pro mě tentokrát byla Potrefená Husa v Adalbertinu, ve které navíc právě probíhal fish-fest a standardní menu bylo obohaceno o rybí recepty severského i jižního ražení.

Rozepisovat se o designu a interiérech nemá cenu – koncept Hus je všude stejný – část na vyšších barových stolech a lavicích, část s normálními stolky. Místní Husa je do tvaru L a menší část vpravo je kuřácká, zbytek nekuřácký. Na malém náměstíčku je zahrádka.
V poloprázdné hospodě jsem si udělala pohodlí u jednoho z vyšších stolů a objednala si řezané (31 Kč/velké).

Menu Hus je všude stejné – pivo z produkce Staropramenu a Hooegarden, malá pivní jídla, saláty, těstoviny a speciality z grilu. Já jsem si vybrala z aktuální rybí nabídky marinované filety z cípala hlavatého s kamčatským chlebem (?) za 245 Kč. Cípal je bělomasá ryba, chuťově dost neutrální, marinovaná byla v bylinkách a citrónovém základu. Maso bylo trochu sušší, ale v příloze byla grilovaná cherry-rajčátka, která dodala trochu šťávy. Pod pojmem kamčatský chléb jsem si neuměla nic představit a tak mě překvapilo cosi z listového těsta plněného žervé s paprikou – to vše zapečené ve formičce na souffleé. Nicméně výsledek byl docela zajímavý a jako příloha dostačující.

Obsluha byla klasicky neutrální, ale pozorná (ono v poloprázdné restauraci to není zas tak těžké). Prostě ve stylu – dáte si? – donesu – ještě něco? – chutnalo? – ok. Děkujeme…