Z mého totalitního dětství si pamatuju, jak v místním malém obchůdku vedle pokladny stál skleněný poklop, pod nim dozrávaly olomoucké tvarůžky, lehounce to smrdělo do okolí a já se zapřísahal, že něco tak odporného nikdy v životě nevezmu do úst.

Přešlo pár let a tvarůžky se staly jednou z mých nejoblíbenějších laskomin. A tak když jsem během dovolené projížděl nedaleko Loštic, v nichž se proslulé tvarůžky vyrábějí, nemohl jsem si odpustit návštěvu podnikové prodejny firmy A.W., která vyrábí ty jediné a pravé olomoučáky.

Upřímně doporučuju i návštěvu tvarůžkového muzea – je to jen pár místností a jeden hezký hraný dokument o historii této lahůdky. Podniková prodejna se pak nachází hned vedle muzea.

Interiér je trochu strohý, vlastně jde jen o jeden obslužný pult s vystavenými výrobky. Samotného mě překvapilo, kolik různých tvarůžkových produktů firma vyrábí – u nás jsou k vidění jen klasické tvarůžky, věnečky, tyčinky a pak ochucené tvarůžkové kousky v plastových kulatých miskách. Zde byla k dispozici i různá sváteční a dárková balení nebo třeba Gastrobalení (kilogramové).

A zatímco tvarůžky, které běžně kupuju v mém rodném městě, jsou dost často nedozrálé a jsou distribuovány dost předčasně, vše z této prodejny bylo naprosto optimálně zralé.

Personál byl na můj vkus příliš pasívní. V podobné prodejně i navzdory nepříliš útulnému interiéru člověk podvědomě očekává trochu vřelejší přístup. Nebo alespoň aktivnější nabízení. V prodejně jsem byl v tu chvíli jediný zákazník, ale prodavačky jen stály a koukaly na to, jak já čučím na výrobky. Tohle by prodejna mohla doladit. Postavit za pult švarnou děvuchu v nějaké zjednodušené parafrázi místního kroje, která mi dokáže „tvargle od nás z Holomóca“ předvést a prodat. Vždyť mají naprosto unikátní výrobek a lidé k nim přicházejí ještě okouzleni příběhem z muzea – tak by to mohli trochu dotáhnout do konce a vzbudit v zákazníkovi dojem, že právě on je ten, na kterého už dlouho čekali a těšili se na něj.

No ale co schází na personálu, to prodejna dohání alespoň na kvalitě produktů. Hodně mě zaujal i sortiment jiných výrobců, kteří používají při výrobě tvarůžky jako důležitou surovinu. Jsou to různé tvarůžkové pomazánky, nakládané tvarůžky v oleji, tvarůžková uzena mozaika se salámem nebo výborný v tubě balený krémový tavený sýr s tvarůžky (a je opravdu poctivě tvarůžkový, není to nic, kolem čeho by tvarůžky jen prošly). Zajímavé jsou i masné výrobky, třeba tvarůžková sekaná či tvarůřková klobása.

Nabídku pak doplňuje velké množství dalších mléčných výrobků, které už s tvarůžky nesouvisejí, ale rozhodně jsou také lákavé. Ovčí a kozí sýry, žinčica, bryndza, korbáčiky, tavené sýry. Vše s uvedením původu. Najdete tu výrobky moravských i slovenských farmářů, některé z nich jsou v biokvalitě.

Z prodejny jsem odcházel s napěchovanou igelitkou, za jejíž aroma mě manželka (tvarůžkům neholdující) proklínala celou cestu až do Nymburka, neboť sebevoňavější autostromeček to nemohl přerazit. V prodejně jsem ještě koupil turistickou známku a knížku receptů a bylo mi doporučeno navštívit místní restauraci (cca 50 metrů od prodejny a muzea – v Lošticích je všechno na jednom náměstíčku), kde stojí jediný tvarůžkomat na světě a kde se připravují jídla z tvarůžků. Do restaurace jsem zašel a věnuju jí samostatnou recenzi (kterou patrně na Scuku neuvidíte, neboť jsem vůbec nebyl nadšen).