Pivovarský dvůr Zvíkov

Minipivovar s penzionem nabízející svou lokální produkci zrající v hlavním lokále přímo před zraky hostů. Lze si objednat prohlídku a popovídání se sládkem. Místní zlatavý mok je označen jako Zlatá labuť, nabídka piva je široká a měnící se.

Cenová úroveň: Střední

Stránky podniku: pivovar-zvikov.cz

Kategorie:  Restaurace, Nápoje

Adresa: Zvíkovské podhradí 92, PísekČeská republika, , pivovar-zvikov.cz

Zeměpisná poloha: 49.4308093, 14.1983034

Kategorie: Restaurace, Nápoje

Recenze

Celkové hodnocení: 3
Scukaři celkem napsali 3 recenzí.
Průměr hodnocení
Prostředí: 3 Personál: 3 Kvalita: 3

Eladaos A 8. červen 2011 # Hodnocení: OK

Shrnutí: „Na Zvíkově vyrábějí výborné pivo, které čepují ve stylové restauraci se zahrádkou. Ovšem jídla by potřebovala doladit a obsluha vyškolit. Jinak ale příjemně strávený víkend.“

Co takhle navštívit hrad Zvíkov a při té příležitosti ochutnat pivo z místního pivovaru? Proč ne, pivovar nabízí i nezbytné ubytování, takže vzhůru na výlet.

Úplně na konci cesty k hradu se nachází vkusná budova, které dominuje restaurace se zahrádkou. Pivo zde točí vlastní a řadí se tak mezi malé pivovary, jejichž pivo jinde neochutnáte. Je tedy více než vhodné, že zde poté můžete i složit hlavu a s čistou odjíždět až druhý den.

Restaurace je útulná, s barem a grilem uprostřed a stoly rozdělenými do boxů. Na samém konci se nachází dvě krásné funkční měděné varny a nad nimi stylově vyvedená zeď. Zahrádka je klasicky „venkovská“, s výhledem do přírody a na parkoviště.

Pokoje se nachází v druhém bloku v patře za restaurací. Jsou prostorné a čisté, ale celkově nepůsobí dojmem za 1200,–/noc. Některé jsou spojeny dvojitými dveřmi, což může přijít vhod rodinám, ale působí velmi nepříjemně pokud jsou nevyužity. Ubytování je možné až od 16 hod, opustit je musíte do 11. Pokud si za 80,–Kč připlatíte i snídani, čeká vás velmi omezený výběr nekvalitních produktů, navíc bez servisu. Na druhou stranu je to v těchto končinách asi jediný způsob, jak se ráno najíst.

Ovšem hlavním důvodem, proč byste se sem chtěli vypravit je pivo. Všechna piva jsou kvasnicová, spodně i svrchně kvašená. Základní nabídka obsahuje světlou jedenáctku (v zimě třináctku) a tmavou třináctku, obě pojmenované Zlatá labuť. Světlé je velmi lehké a celkem nevýrazné. Tmavé je hutné s kávovou příchutí. Jako nejlepší volba se ukázala jejich kombinace, tedy pivo řezané. V nabídce nesmí chybět pivo pšeničné s příchutí zázvoru nebo maliny, zvané Rarášek. Zázvorové je pšeničná klasika, malinové voní po limonádě, ale chutná stále po pivu – ideální kombinace pro letní osvěžení. Vše završují silná piva s lahvovou šestadvacítkou v čele. Pivo zde tedy určitě stojí za to a nevadí ani vyšší cena, protože tím podpoříte kvalitní práci místních sládků. Za zmínku určitě stojí možnost nechat si jakékoliv pivo načepovat do 1,5 l petky a odvézt si ho domů, kde by mělo v lednici vydržet až 3 týdny.

Nabídka jídel je přiměřená, ale trochu zmatená. Zatímco předkrmy jsou dobře sestavené, hlavní jídla pokulhávají. Určitě nesmíte vynechat jeden ze tří předkrmů, v kterých je zahrnut čerstvě pečený bochníček chleba. Donesou vám ho ještě horký a v kombinaci s teplým vyuzeným bůčkem se jednalo o skvělý zážitek, který trochu pokazila až příliš pálivá feferonka. Uvítal bych raději hořčici a čerstvě strouhaný křen, který podávají k jiným jídlům.
Vybrat hlavní jídlo nebylo jednoduché, protože zde se jídelní lístek snaží zavděčit všem a opouští rozumné hranice. Zbytečné kuřecí „speciality“ s hermelínem nebo smetanou by bylo rozumné nahradit českou klasikou (guláš, svíčková) a větším výběrem pečeného masa.

Jako nejrozumnější se zdál výběr zvěřiny, nebo vepřového. Jelení řízečky byly ale tužší a naprosto bez chuti, kterou nezachránily ani flambované brusinky. Bramboráčky byly z mraženého polotovaru, stejně jako opečené brambory (penízky), nebo játrové knedlíčky v polévce. Nejlépe asi dopadlo mohutné vepřové koleno, které bylo krásně šťavnaté a k plné spokojenosti chyběla jen bohatší obloha. Ta ovšem nechyběla u ostatních jídel ve své typicky české podobě, navíc korunovaná plátkem pomeranče.

K dobrému pivu a trochu nedotaženým jídlům vám bude asistovat nezkušená obsluha. Několik velmi mladých děvčat, které vede starší vrchní, se snaží být milá, ale chybí jim nejspíš vzdělání a zkušenosti. Při tak početném složení na tak malou restauraci bych očekával mnohem rychlejší servis. O jídlech nevědí téměř nic a na dotazy reagují podrážděně a někdy i drze. Napůl snědené nedopečené koleno nám chtěli „dodělat“, přestože kuchař začal pracovat na novém. Vznikl tak slušný zmatek, kdy jedna ruka nevěděla co dělá druhá. Zachránila je omluva vrchního a nové koleno, které se rozhodli vůbec neúčtovat.

Na závěr bych ještě rád doporučil prohlídku pivovaru, kdy vás pan sládek zavede do podzemí, povypráví o historii a vysvětlí vám, co je na jejich pivu specifického a proč je jiné, než to v supermarketu. Doporučuji absolvovat před konzumací.

Ohodnoťte tuto recenzi

Hlas odešlete kliknutím na palec

Hedvika A 9. leden 2011 # Hodnocení: OK

Shrnutí: „Pivo tu vaří dobré, neobvyklé – jinak je pro mě ale Pivovarský Dvůr velmi průměrným podnikem.“

Na začátek ilustrativní scéna:
Kolega (který bydlí v Pivovarském Dvoře už třetí den): Nemáte nějaký jiný dezert než marlenku?
Číšník: Nemáme.
Kolega (zoufale): Když mně už marlenka leze krkem…
Číšník: Já vám to věřím.
Je třeba ke kreativitě kuchyně a obsluhy ještě něco dodávat?

No, tedy aspoň něco málo. Pivovarský Dvůr je rodinný hotýlek a pivovar v jednom. V době mé návštěvy byl poznamenán tím, že byl pro veřejnost uzavřen a k dispozici pouze předem domluveným firemním akcím. Neužila jsem si tedy turistického ruchu na Zvíkovském Podhradí, ale okusila jsem, že personál má k obsluhování skutečně rodinný přístup. Ten má kromě svých světlých stránek – obsluha si vás pamatuje, zdraví jménem, ví, co jste včera večeřeli – bohužel i stránky stinné: Číšník sice zvládne vyjmenovat piva na čepu, vína v lednici i původ místního chleba, trochu ale chybí profi dovednosti, jako zeptat se po spokojenosti hosta nebo dát kvalifikované doporučení.

Když se usadíte na bytelnou dřevěnou židli u masivního stolu a rozhlédnete se kolem, zjistíte, že jste vlastně ve varně – na jednom konci lokálu najdete dva pořádné mosazné varné kotle. Hned vedle plápolá krb a voní nařezaná polena, na druhé straně je zase připraven otevřený gril. Na stěnách vedle sebe visí historické fotografie, ceny, které pivovar získal, a taky pár střelených kachen. Celé to působí rustikálním, i když trochu nestejnorodým dojmem.

Jídelní lístek není příliš rozmáchlý, najdete v něm ale Cvrčkovo housličky (fakt!), italské tagliatelle, řecký salát i pfeffer steak – je tedy znát snaha zavděčit se na všechny strany. V místních podmínkách v lístku zejména oceňuji důraz na “pivovarskou” kuchyni (tj. bůček, škvarky, klobásky), na zvěřinovou sekci (jsme přece ve Schwarzenberských lesích) a také na sekci rybí (tam ale moc nechápu, proč u soutoku Otavy s Vltavou zrovna losos a pangasius).

Nestává se mi často, že bych si nedokázala z jídelního lístku vybrat, v tomhle podniku jsem ovšem měla opakovaně potíže. Nakonec jsem v průběhu dvoudenního pobytu vyzkoušela tři různá jídla: Krůtí plátek s brusinkovou omáčkou byl připravený do měkka a s kůrčičkou. Ovšem brusinková omáčka byla – světe, div se – bílá, jen s jemným růžovým odstínem. Nevím, zda tím chtěl kuchař podtrhnout ženský aspekt krůty, omáčka samotná chutnala ale velmi nevýrazně a občasná smutná brusinka, honící jinou brusinku na dlouhou trať, to nezachránila. Pečené bramborové penízky, které krůtu doprovázely, měly v rodném listě plastový sáček a skříňový mrazák. Kuchařské umění v… na nule. Grilovaný pangasius, který na mě vykoukl příště (nejspíš si z Asie odskočil do Vltavy na dovolenou), odpočíval v pokoji v masivní krustě z koření, jemně pikantní a velmi slané. Doplňovala ho dušená mražená zelenina, blízký sourozenec výše uvedených bramborových penízků, a pro osvěžení ještě standardní obloha dvě zelí – paprika – rajče. Kdeže jsme to s tím kuchařským uměním? Jo, tak tam jsme ještě pořád. Když v závěru vyplula z vltavských vod grilovaná makrela, vynořovala se jen s obtížemi z vrstvy pečeného pórku a spousty celých kuliček naloženého zeleného pepře, ploutvičkami čeříc hluboké jezírko rozpuštěného másla / oleje. Marně přemýšlím nad ingrediencemi, které by se k sobě navzájem byly hodily méně. Smetanové brambory byly nakonec nejzajímavějším pokusem o kuchařinu – směs plátků brambor a drobných kousků brokolice zapečená se smetanou chutnala jemně, nasládle a celkem harmonicky.

Za pozitivní zmínku tedy vlastně stojí pouze místní chléb a pivo. Těsto na chléb se zadělává v nedaleké pekárně, ale bochníčky si v Pivovarském Dvoře pečou sami, dělají jim poctivou tmavou kůrku, skoro do černa, a střídka naopak zůstane měkká a vláčná. Z piv jsem měla možnost vyzkoušet dvě jedenáctky: ta se zázvorem je krásně zlatavá, jen s velmi jemnou zázvorovou dochutí, malinová je trochu temnější, ale spíš do růžova, a taky sladší. Obě piva jsou spíš méně tělnatá, s jemňoučkou bílou pěnou, zkrátka takové dámské pití. A jim taky Pivovarský Dvůr vděčí za to, že o něm celou tuhle recenzi píšu. Kdyby byl totiž pouze hospodou, nikoli pivovarem, s aktuální kvalitou kuchyně a servisu by mi za tu námahu nestál.

Ohodnoťte tuto recenzi

Hlas odešlete kliknutím na palec

Samuela A 26. říjen 2010 # Hodnocení: OK

Shrnutí: „Mé oblíbené místo při častých cestách na rodnou Šumavu. Je-li prodloužený víkend je namístě objednávka ubytování, protože místní lahodné pivo je daleko lepší čepované než stáčené do lahví. Jídlo férové, pivo božské.“

Tento podnik lze najít tak, že se pokusíte projet Zvíkovským podhradím až na hrad Zvíkov. Poslední dům vlevo před zákazem vjezdu je hledaný minipivovar.

Prostředí je na první pohled poměrně kýčovité, avšak usadíte-li se v hlavním lokále čelem k měděným varnám, jde to vydržet. Pokoje penzionu pak jsou velmi příjemné, takže první „šáša“ dojem rychle překryjí dojmy pozitivnější.

Obsluha tu bývá k cizincům celkem chladná, ale je v zásadě v pořádku. K častým hostům se však projevuje jistá srdečnost a nelitují si dokonce zapamatovat, kteréže pivko jejich host má rád. Místní obyvatelé Zvíkova jsou pak vyloženě honorací se speciálními cenami piva i jídla – tento přístup je mi sympatický především od chvíle, kdy jsem opustila řady vyložených cizinců.

Jednou jsem se zde stavila na oběd i jako matka „s larvou“ a v takovém případě potěší a zážitek všem přítomným zpříjemní odložení dítka do koutku připomínajícího veselý kotec a vybaveného opravdu širokou škálou zajímavostí schopných zabavit dítko po celou dobu návštěvy.

Pivo… ačkoliv jsem odchovaná Plzeňským Prazdrojem, nikdy jsem se netajila faktem, že zde se vaří pivo mé nejoblíbenější. Je živé, vybrat si můžete ze široké nabídky stupňovitosti, chutí a barev, kvašené spodně či svrchně, z ječného, pšeničného či jiného sladu. Jste-li zde poprvé, začněte jejich lahodnou, jemnou a nepřesycenou kvasnicovou jedenáctkou (základní řada Zlatá labuť) a od ní jako od základu odvíjejte další experimenty. Bohužel, připravte se na fakt, že jste-li zde „koňmo" volbou je buď přenocovat, nebo si odvézt pěnivý mok v 1,5 l "šampusové“ lahvi. Takto stáčená varianta ale již ztrácí svou živost a oproti čepovanému pivu je výrazně více (pro mně až rušivě) sycená.

Je třeba abych nezapomněla také zmínit zdejší výroční speciály (vánoční, velikonoční) a hlavně zajímavou Královskou Zlatou labuť, 26° pivo, které lze pořídit pouze lahvované, často se na něj připravují „čekací listiny“. Je třeba však tlumočit varování místního sládka – je opravdu silné, takže 0,5 litru je doporučená konzumace pro 4 osoby – já s ním mám výbornou zkušenost jako s léčivým aperitivem po některém z mých megalomanských kuchařských záchvatů.

A jak je to s jídlem? Vzhledem k faktu, že se jedná o minipivovar s restaurací nikoliv restauraci s minipivovarem – velmi solidní. Zkusím výběr toho na co se těšívám.

Především – zde po domácku pečený chléb je velmi zdařilý. Stavíte-li se pouze na jedno pivko vřele doporučuji tento chléb se škvarky v sádle, které jsou výborně dochucené a servírované samozřejmě s jemně krájenou cibulkou. Někdy ty nejjednodušší věci jsou absolutně kouzelné.

Z větších jídel si zde dávám především zvěřinu. Mým favoritem jsou jelení řízečky s flambovanými brusinkami, který občas alternuji jelením steakem s pečenými švestkami, které jsou marinované ve slivovici a obalené slaninou. Bohužel, některá jídla na jídelním lístku mají nešvar příliš kreativního názvosloví, které u dětských jídel člověk ještě přejde (Cvrčkovo housličky, Krtečkovy kalhoty – oboje de-facto přírodní kuřecí ministeak jen jednou s bramborovou kaší a podruhé s hranolky), ale u běžné nabídky mně vždy rozčílí (například Grilovaný Šmakoun, Rarachův biftek) :-)

Nicméně faktem je, že zde převládá nekomplikovaná kuchně českého ražení a stabilně férové kvality. Bylo by za 3 s hvězdičkou, ale vzhledem ke kvalitě místního piva a faktem, že většina jídel je i pro zdejší pivo vytvořených a s ním se doplňujících, je to celkem hrdá čtyřka.

Kompletní menu pro dva bez piva sebou zde v pohodě pořídíte do tisíce korun.

Ohodnoťte tuto recenzi

Hlas odešlete kliknutím na palec

minipivovar obědy zahrádka zvěřina česká kuchyně